Článek
Tón těmto debatám udal zpravodajský portál Seznam Zprávy, který z blíže neurčených vládních zdrojů vyhodnotil náklady na nový blok v Dukovanech a tři další velké reaktory na 1,75 bilionu korun, tedy přes 440 miliard za jeden nový blok.
To je z gruntu chybný a manipulativní výpočet. Jeho se hned chytil menšinový akcionář ČEZ, hoteliér a podnikatel v nemovitostech se stamilionovým osobním majetkem Michal Šnobr, jemuž z nepochopitelného důvodu dopřává Seznam Zprávy i jiná média sluchu, jako by to byl kovaný expert na energetiku. Není, je to vzdělaním stavař. Pan Šnobr hájí všechno, co mu bude opakovaně přinášet velkou dividendu z akcií ČEZ, případně jako analytik placený EPH prosazuje nereálný přechod z domácího uhlí na drahý importovaný plyn. Michal Šnobr je vyhlášený odpůrce výstavby nových jaderných bloků, protože tato největší investice v dějinách českého i československého státu jistě na léta omezí schopnost společnosti ČEZ vyplácet tučné dividendy. Ačkoli se tak ustaraně stále tváří, panu Šnobrovi je lhostejná energetická bezpečnost i budoucí cenová dostupnost elektřiny.
Proč je výpočet údajně z dílny ministerstva financí či průmyslu nesprávný? Protože slučuje očekávanou cenovou nabídku na stavbu jednoho bloku (tzv. overnight costs) dohromady s finančními náklady na finanční zajištění této investice s odpisy obvykle na 30 let. Jednoduše se to dá ukázat na tom, když by se zájemce o koupi domu za 10 milionů Kč dozvěděl, že má zaplatit 30 milionů Kč. Do nabídkové ceny by se tak komunikovala i celá hypotéka. Přitom vše je pohyblivé a odvislé od úrokové sazby. Právě proto prakticky všude na světě se do investic do jaderné energetiky zapojuje jako v ČR stát, aby dokázal zajistit lepší podmínky financování.
V minulých letech ČEZ v cenách roku 2020 hovořil o očekávané nabídkové ceně za jeden reaktor kolem 160-180 miliard korun. Přitom je zřejmě, že oproti ještě nedávné minulosti bude ČEZ nakonec poptávat vždy stavbu dvojice nových reaktorů: po dvou v Dukovanech a po dvou v Temelíně. Experti hovoří o úspoře z rozsahu při sloučení investice až kolem 50 miliard. Jak autorovi tohoto komentáře řekl šéf projektu výstavby Dukovan Petr Závodský, připravuje staveniště pro dva bloky včetně všech povolení. ČEZ z pověření vlády vyhlásil jaderný tendr pochopitelně s cílem dosáhnout v soutěži konkurentů z USA, Francie a Jižní Koreje té nejlepší ceny. Jejich státní představitelé pochopitelně za své firmy lobbují, v minulých dnech jednal s český premiérem jihokorejský předseda vlády, na říjen je avízovaná návštěva francouzského prezidenta v Praze. Představitelé vlády USA určitě mají velmi dobré přímé kontakty na českou vládu a prezidenta .
Ze zpráv proniklých do médií se díky agresivní byznysové strategie obří korejské státní jaderné firmy KHNP ukázalo, že se můžeme 2. října v podané nabídce určitě od Korejců dočkat možná té nejatraktivnější ceny. Vyplývá to z faktu, že KHNP v letech 2017 až 2020 ve Spojených arabských emirátech (SAE) podstatě v termínu a v dohodnutém rozpočtu postavila čtyři 1400MW bloky. Jak zveřejnil současný vlastník elektrárny, společnost Emirates Nuclear Energy Corporation (ENEC), stavba přišla na 24,4 miliardy dolarů USA, což je v přepočtu 537 miliard korun. To by v čistě matematickém přepočtu dalo cenu za výkon Korejci v ČR nabízeného reaktoru APR1000 necelých 100 miliard Kč. KHNP bude stavět také jadernou elektrárnu v Polsku, i tamní výhodnou korejskou cenu potvrdil únik informací u příležitosti podpisu korejsko-polské smlouvy v Soulu, kdy deník Korea Times a jiná korejská média publikovaly odhadovanou hodnotu zakázky KHNP na stavbu dvou bloků APR1400 v polském Pątnowě. Ta údajně dosahuje výše 14,1 miliardy dolarů. To při přepočtu na Českem požadovaný reaktor APR1000 dává cenu za jeden blok zase kolem 110 mld. korun. Teprve uvidíme, jak se tyto mediální informace projeví ve skutečně nabídnuté ceně.
Česká vláda má přitom ve vlastních rukou možnost atraktivního a v řadě ohledů i širších ekonomických hledisek výhodného financování. Jak potvrdily v minulých dnech zprávu v tuzemských médiích, Češi mají na soukromých kontech naspořeny neuvěřitelné 3,3 bilionu korun. Přitom se s pesimismem dívají, jak jejich úspory znehodnocuje vysoká inflace. Proč vláda ČR nevypíše jaderné obligace na 20-30 let, které by zajistily zajímavé zhodnocení, stáhly by vlastně z oběhu tyto potenciální inflační peníze a ještě by se tím mohl posílit pilíř financování penzí nebo zajištění vzdělání dětí či vnuků apod? Nemluvě o přitažlivosti politického hesla: Češi si za své financují jadernou budoucnost.
Další zdroj financování je samozřejmě cena vlastní elektřiny. Do roku 2030 skončí 20letá finanční podpora obnovitelných zdrojů (v regulované složce pod položkou POZE), tedy v drtivé míře v podobě solárních elektráren. Solární baroni přes veškeré spekulace dostanou takto dotace v celkové výši 800 miliard korun. Podstatné části těchto solárních zdrojů v roce 2030 přitom skončí i životnost. Trochu drahý špás za 3 % roční spotřeby elektřiny, ovšem v lednu 2023 tato kapacita rovná JE Temelín dle ERÚ vyprodukovala jen 0,6 % tolik potřebné zimní elektřiny. Spotřebitelé POZE přímo financovali a zřejmě od ledna (po ročním výpadku s pomocí státního rozpočtu) opět budou platit 0,60 Kč včetně DPH za každou kilowatthodinu. Po roce 2030 by se tato podpora mohla změnit na spolufinancování nových jaderných zdrojů (POJE) a do spuštění prvního nového bloku v Dukovanech by na příslušném účtu mohlo být při stejné platbě 0,60 Kč/kWh nějakých 250 miliard korun.
Jak se píše v už zmíněné zprávě portálu Seznam Zprávy tento jaderný „obří projekt totiž vyžaduje nejen veřejné finance ve zdravé kondici, ale i politickou vůli a disciplínu“. O politické vůli a disciplíně opravdu nelze pochybovat, když nám všechny dosavadní vlády za uplynulých 25 let dokázaly, že se v rámci omezeného čtyřletého demokratického volebního cyklu netrápily projekty, jež toto období hodně přesahují, ale jsou naprosto nezbytné pro budoucnost Česka. A naprosté zaostání rozvoje klíčové infrastruktury země ve srovnání se sousedním Polskem je faktem, který už ani vláda Petra Fialy nemohla pominout.
Ovšem při vší nezbytnosti slibovaného návratu k rozpočtové odpovědnosti Seznam Zprávy zaměňuje příčinu i následek. Právě dnes 14. září publikovala česká média, že jaderné elektrárny Dukovany (čtyři 500MW reaktory postupně spuštěné v letech 1985-1987) a Temelín (dva 1000MW reaktory zprovozněné v letech 2000-2002) už dodnes vyrobily 800 TWh elektřiny. Ještě jednou, jde o 800 miliard kWh, bez nichž by se česká energetika, průmysl a celá společnost s podílem jádra kolem 37 % nijak neobešly. Každý z plánovaných nových velkých bloků přitom po spuštění vyrobí ročně 10 TWh, tedy 10 miliard kWh elektřiny. A přitom se jeho provoz už plánuje na 80 let. Celkem 800 miliard kWh, jež nám vyrobilo 6 jaderných reaktorů dodnes, tak vyprodukuje hluboko do 22. století jediný nový plánovaný reaktor. Když budou dokonce čtyři, tak to bude těžko uvěřitelných 3200 TWh elektřiny. Ale naopak velmi potřebných, když plánujeme zdvoj násobení spotřeby elektřiny, chceme přecházet na tepelná čerpadla, elektromobily a další formy spotřeby čisté, bezemisní energie jako jediné myslitelné náhrady uhelných zdrojů.
Každý si může vynásobit produkci nových jaderných bloků nepochybně dále rostoucí cenou za kWh. I při nejmenším násobcích musí rychle dojít ke zjištění, že investice do jaderné energetiky je vysoce efektivní a bohatě návratná (včetně splátky jaderných obligací českým občanům či úroků z bankovních úvěrů). Je tedy podmínkou další prosperity České republiky, jejího průmyslu a všech občanů. Takže je tomu naopak, než si myslí zpráva Seznamu: pokud nebudeme budovat efektivně jádro, nebudeme mít zemi v dobrém hospodářském stavu. Protože jako konstatovala hluboká analýza státní firmy ČEPS MAF CZ 2022, ocitli bychom se v hluboké a nepřijatelně velké závislosti na dovozu elektřiny, kterou nebude ani odkud importovat. Naopak naše schopnost exportovat za pěkně masné tržní ceny elektřinu do sousedního Německa a Rakouska zvláště v době zimních nedostatků, kdy jejich občasné a přerušované zdroje solární a větrné energie nemohou pokrýt potřeby moderní ekonomiky a společnosti, může přinést stabilní zisky pro národní hospodářství.
Při stavbě nových bloků i s vítězem tendru se ČR dozajista bude muset předvést v podstatně lepším světle než dosud, když na stavbě jaderného „dvojčete“ se možná najednou soustředí kapacita až 10 000 pracovníků různých profesí. Není tedy žádný čas k prodlení pro přípravu všech kapacit, dodavatelů, finančních zdrojů, lidského potenciálu včetně posílení odborného a vysokého školství. Jen tak má naše země šanci si dodavatelsky ukrojit pro sebe podstatnou část této investice. Česko bude v jaderné ofenzívě při stavbě nových jaderných kapacit soutěžit mj. s Francií (plán 6 + 8 nových reaktorů), Švédskem (10), Polskem (6), Velkou Británií (4) a Nizozemskem (2).
V květnu příštího roku musí tedy vláda ČR na základě vyhodnocení tendru společností ČEZ o vybudování nových reaktorů s očekávaným souhlasem opozice jasně rozhodnout, nikoli vysílat jen zase nějaké signály. Pak uvěříme, že se z nerozhodného místa na křižovatce vedení tohoto státu vydalo konečně správnou cestou.
