Článek
Špekáčky voliče nepřitáhly.
Jasně, kdo ví, odkud ty uzeniny pocházely. Tak STAN hrdě oznámil, že přitvrdí.
No sláva! Že by místo vějičky pro dav nastoupil program?
Tak ne. Místo něj došlo na pivo.
Vít Rakušan si sedl k žejdlíku s Petrem Fialou a slavnostně vyhlásili: do koalice s ANO ne.
Tedy tohle jsem nečekal. Fakt ne.
To je myšlenka století. Intelektuální bomba.
Sociální sítě jsou smějící se bestie.
„Tohle pivo stálo daňové poplatníky stovky miliard,“ rýpl si komentátor.
Blogerka si přisadila: gesto prázdné jak půllitr po včerejší oslavě.
Právník ironicky: fotografů tam muselo stát víc než volebních komisařů.
Danuše Nerudová se zasnila: kdysi seděla u piva, aby porazila Babiše.
Historie se opakuje jak přes kopírák. A ten, co měl přijít, nepřišel.
A ti dva pijáci se v hermeticky uzavřené hospodě tvářili, jako by se jim právě narodila demokracie.
Mezitím doma lidé počítají výplatu.
Hlídají energie a počítají každou korunu.
Sousedovi po čtyřiceti letech poctivé práce důchod občas nevystačí ani na buřt z Kosteleckých uzenin. Naštěstí může chodit na ryby. Jsou zdravé a nejdou zdražit.
Prázdná peněženka nevypadá ve zprávách tak dobře jako pěna v půllitru.
Tak tu máme politickou nastavovanou kaši: špekáček, pivo, antibabiš. Naservírováno pod dohledem ochranky placené z našich daní, s úsměvem, foťákem a pocitem, že voliči slupnou cokoliv, pokud je to pěkně naaranžované.
Jenže smůla – lidé už mají hlad po něčem konkrétním. Bez toho se kampaň mění ve velké NIC. S pár zbytečnými obrázky navíc.
Máte chuť na takové extrabuřty? Já ne.
Poučení do kapsy?
Politiku nedělá ani špekáček. Ani půllitr. Ani usměvavá póza u stolu.
Politiku dělá důvěryhodnost, práce. Konkrétní řešení, která nezůstanou v šupleti.
Zatím nám servírují kožený úsměv a faleš v nakašírované hospodě. Nic víc.
Volby nevyhrají gesta. Pózy. Ani pivo. Dokonce ani koblihy zdarma.
Pokud si myslíte, že ano, OK. Tak na zdraví.
A na vaše iluze.
