Článek
Ráno začalo idylou. Kafe na terase, klid kolem.
Skoro se zdálo, že svět není úplně v kopru. Jenže k rannímu kafi patří zprávy. A číst je po ránu? To je vždycky bytelná ptákovina.
Bum. Sakra, to pálí. Ne od kafe, to od těch zpráv. Zase jsem se nechal nachytat. Já… bloud.
Co sleduji? Starý známý evergreen – Čapí hnízdo.
Politici se o něj rvou jako psi o kost. Bez této atrakce by předvolební cirkus byl poloviční. Kauza se vrací jako bumerang – netrefí cíl, ale dokonale odvádí pozornost. Přitom je to už jen ohlodaná kost byť za padesát mega. Částka, za kterou by se dala postavit menší vesnice, tady slouží jen jako rekvizita do hry o moc.
Vrchní soud řekl svoje.
Pro Městský soud závazné: nevinní? Zapomeňte.
Důkazy prošly sítem. Verdikt? Dotační podvod a poškození evropských peněz. Hotovo.
Masky padají.
Žádné kličkování. Teď jde o všechno. Ti nahoře se rvou o mikrofon, řvou, až jim lítají pírka. Jedni křičí „hanba!“, druzí „sláva!“. Ve skutečnosti ale oba tábory čtou z jedné šmírácké příručky – jen v jiném obalu.
Déjà vu. Babiš kdysi hlásal, že spravedlnost je zaujatá. Naprosto nepřijatelné.
Zvrat přichází od exministra spravedlnosti Pavla Blažka – člověka, který byl garantem nestrannosti. Najednou přitakává Babišovi. Ne v zákulisí, ale přímo na scéně. Sedm let po původním výroku opakuje stejnou repliku – jen v jiném fraku. Spravedlnost pro politiky není princip, ale nástroj.
Pointa? Stejná.
Komediant jen převlékl frak. Šašci se střídají, čísla zůstávají stejná. Hlediště zívá, smích se vytratil. Jen otrávení diváci zajišťují vítězství těch nahoře.
Opona spadne a bude po volbách. Politici odloží kostýmy a šapitó se složí. A my? My budeme po hospodách řešit, kdo všechno nás podvedl.
Tak zase za čtyři roky ve stejném cirkuse. Ovšem za mnohem vyšší vstupné.
