Článek
Znáte to. Bytová krize řádí a sehnat solidní bydlení dá opravdu velkou práci. Kdo ovšem chce, ten se stará a najde řešení. Kamarád s přítelkyní objevili krásný byt za městem, do kterého se na první pohled zamilovali. Bydlení stálo za tu dobu hledání, ovšem ten nájem… Váhali jen chvilku. Shodli se, že náklady budou snesitelnější, pokud si vezmou k sobě někoho na podnájem. Tím spíše, že partnerka měla v práci kolegyni, která zrovna v té době zůstala takřka na ulici. Majitel nemovitosti souhlasil. Nebyl to suchoprd a měl pochopení.
Fungovalo to náramně. Pan domácí byl rád, že jeho noví nájemníci platí řádně a včas, a s ostatními rodinami skvěle vycházejí. Zkrátka, vše bylo zalité sluncem.
Tuhle přišel kamarád do práce a byl roztomile roztržitý. „Představ si, včera mi přítelkyně v kuchyni řekla, že naše spolubydlící je pro ni asi více než jen, no, spolubydlící.“ Pak prý chvíli otálela: „Vadilo by, kdybych ji pozvala k nám do ložnice?“
Uvažoval jsem, jestli jsem správně slyšel. Dokonce mne napadlo, že se jedná o začátek košilatého vtipu. Kamarád mne ovšem ujistil, že jde o možnou realitu jeho nové nekonvenční, ale jistě láskyplné domácnosti.
Myslím, že mám moderní myšlení. Ovšem hádám, že stát v jejich kuchyni já, budu mít v obličeji výraz jak utonulé tele. On se jen rozhlédl a pokračoval: „Mně se taky leknutím podlomila kolena. Ale statečně jsem odvětil, že to je zajímavý nápad.“ Uličnicky na mě zamrkal a já byl koncích.
Na mě musel být pohled. Zrudnul jsem a blekotal cosi o tom, že vyslal jasný signál, že je otevřený diskusi a zároveň nebere situaci příliš vážně. Nakonec jsem tomu dal korunu prohlášením, že žijeme v 21. století, ne ve středověku. Zmatenějšího chlápka, než jsem byl v té chvíli já, byste nenašli. Podíval se na mne a zadumaně pronesl: „Asi chytím polyamorii.“ Odešel pracovat a já tápal. Nevěděl jsem, o jakou chorobu se vlastně jedná.
Dodnes doufám, že si mého zděšení nevšiml. Já si v klidu vyhledal, co to polyamorie je a časem vypozoroval, že rozhodně nebude tak zlá, jak jsem si myslel. Kamarád a jeho dvě přítelkyně totiž září spokojeností, a já jim tu jejich chorobu ze srdce přeji.
Dobře vím, že takhle u nás doma neonemocníme.
Důsledně dbáme o imunitu.
