Článek
Jo, to byly doby, kdy se v decentní společnosti špitnutí o erotice či sexu napomínalo povýšeným „no, no, no!“. Společnosti divadelní konvence zrovna nevládly. Ve zkušebně, v portálech i na jevišti se svobodně, i když jen verbálně, sexovalo, co hrdlo ráčilo. Takové prostředí bylo pro tehdy náctileté ryzím pramenem informací o všem, co nás v životě přirozeně nejvíce zajímalo. Ovšem, zde i lehce přisprostlé slovo mívalo přitažlivý závoj tajemství.
Leč, těm dobám odzvonilo. Sex a erotika se předkládá stejně samozřejmě, jako houska na krámu. Stačí jedno kliknutí a z monitoru se valí hanbaté odkazy a filmy a články a reklamy. Rady zkušených se staly zhola zbytečné. I když, nikdo nevyvrací, že ty se realitě života přibližují nejvíce.
Jednou si k našemu stolu zasloužilých rádoby umělců přisedl Martin. Kluk o něco mladší než my, nesmírně citlivý, náturou hloubavý a jemný v odsudku. Chvíli poslouchal, jak plkáme o politice, nadáváme na platy a drbeme šéfy. Rozhodl se, že našim hovorům přehodí výhybku. Jen tak se zmínil, že kdysi, za komančů, dělal zcela oficiálně erotickou osvětu: „To jsem se ještě živil prací.“
Svoji profesní dráhu začínal jako nejposlednější z posledních dříčů v městském kulturním zařízení. Ředitelem byl přijat vlídně a zařazen do programového oddělení. Na uvítanou mu přidělil úsek práce s mládeží. „Jsi tady nový a s dětmi nikdo nechce dělat. Takže se snaž, aby sis vydělal alespoň na výplatu.“ A aby nového zaměstnance řádně namotivoval, připomenul, že je ve zkušební době.
Neznělo to povzbudivě. S čím ředitel nepočítal, byla Martinova nezkrotná kreativita. Prvních pár dnů chodil s kolegy údržbáři v osm ráno na snídaňový desetiboj. Tím bylo deset deka sekané, bramborového salátu a vychlazená desítka. Tak se rychle dozvěděl, že pokud na svém úseku neuspěje, bude mít v práci peklo. Resumé bylo jasné: „Na tomhle si vylámali zuby skoro všichni z programu. Dělat s dětma je prostě pech.“
Nedělní čaje, kde se scházeli náctiletí, umíraly na oubytě. Porada programového oddělení byla neúprosná. Zbytečné náklady, malá návštěvnost, nízká popularita. Prý ty mladé nic nezajímá. Vedoucí oddělení vedl plamenné řeči a nakonec zvolal: „Chce to prostě nápad, který by je chytil!“ a zabodl ukazovák do nováčkovy hrudi. Martin chvíli přemítal. „Tak tedy jo,“ pronesl do ticha, „já do zítřka něco vymyslím.“
Druhý den ráno bylo celé programové oddělení lehce napnuté. Mladík s nevinným výrazem představil svou ideu: tématem na příští neděli bude zdravotní osvěta. Naznačil, že sežene nějaké filmy na toto téma, pozve lékařskou kapacitu, která, v rámci osvěty, představí i některá praktická cvičení. „Já vymyslím angažované plakáty, ale potřeboval bych pár korun na reklamu.“ Vedoucí se přísně podíval na zkušený tým s výrazem „tohle by vás nenapadlo“ a poslal mlaďase k ekonomům na radu.
„Povolili mi pět set korun, ovšem, jedině na fakturu.“
Martin se vytáhl. Další den donesl ke schválení plakátek. Poměrně jednoduchý s výrazným mottem „Pozor AIDS!“. Obhájil ho tvrzením, že se jedná o závažný zdravotní problém, který komplikuje život mladým lidem v kapitalistické cizině.
„Na což pozitivně zareagoval ředitel, který dal mému projektu zelenou.“
Když se propagace rozjela na plné obrátky, přinesl nováček na ekonomické oddělení fakturu z drogerie, podle které měl kulturní dům proplatit čtyři sta korun československých za nákup pánských ochran.
„To bylo tóčo. Šéfová ekonomů byla na infarkt. Vedoucí programového oddělení raději požádal o náhradní volno. Ředitel přepočítal nákup, nechal si promítnout již vypůjčený hraný dokument, a pak, ač kovaný soudruh, se v pracovně modlil, aby z toho neměl velkej, ale opravdu velkej malér.“
Neměl. V neděli bylo nabito k prasknutí. Lékař dětičkám vysvětlil základy erotických kontaktů, zodpověděl jejich dotazy a odborně rozdal ochrany. Poté udělil mnoho cenných rad. Ty na balkonu se zaujetím vyslechli všichni dospěláci, kteří se zastavili po obědě na kus kultury. „Když jsme pod dohledem doktora zhlédli odvážný studentský snímek, ve kterém bylo vše a navíc barevně, bylo mi jasné, že se o své místo nemusím bát.“
Leč, jak dodal se skromností jemu vlastní, nebylo mu dáno. Krátce nato vypukla revoluce, následovaly restituce, díky kterým měl Martin zcela jiné, podstatně příjemnější starosti.
O erotickou osvětu nevalné úrovně se stará někdo jiný. Další si na ní staví politickou kariéru, zvyšuje svou popularitu, onen si z ní udělal prachobyčejný byznys. „Všechna její tajemství jsou pryč.“ zakončil svoje povídání Martin. „A hlavně už u toho není taková sranda.“
