Článek
Jaromír Budovec, schopný podnikatel a spolumajitel luxusní vily, zvaný Kočkin – podle toho, že občas přespával v kotelně jako trest za občasné nevěry – vypadal v neděli odpoledne v hospodě Pod Hradbami jako boží umučení. Aby ne. Jeho poslední dobývání dámského spodního prádla se tentokrát zatraceně pokazilo.
Jaromír dostal od hostinského Krkovičky první pivo a po chvíli váhání se ku spokojenosti osazenstva rozpovídal o své poslední erotické avantýře.
Před třemi týdny odvezl manželku Květu a její kámošku Veroniku na dovolenou kamsi k moři. Sotva zmizely z jeho dohledu, už chvátal k východu, kde prve neomylně identifikoval slečnu s tělem jak z nejhlubšího snu chlípníků, sametovým hlasem a ňadry, ze kterých se Kočkinovi svíraly chodidla v pěst.
„Bohyně Jana.“
Druhý den už s Janou večeřel, a i když ho potom ještě pět dnů „odmítala“, byl jí omámen.
Poslední rande na Staromáku vyústilo v její smyslné :„Ano.”
„Konečně!!!”
„Chci tě,“ špitla klopíc necudně zraky, „Odvez mě ke mně domů. Mám ale prosbu…”
Jaromír, celý natěšený, se plácl přes kapsu. Janě nakoupil do bytu doplňky za sedmdesát tisíc.
„Ani se neptej, co všechno. Do takový samice ale musíš investovat!”
Hospodský Krkovička si ťukal na čelo. „Jsi dobyteček, viď!“
V Janině bytě vše vypadalo idylicky. Světlo svíček, sprcha, její osuška. Jana se otočila zády a vyzvala ho: „Dělej mi to rukou zezadu.“
Jaromír sáhl mezi její nohy a…
„Ona tam má péro!!! Dovedeš si to představit? Normální plně funkční péro!!!“
Jaromír se sesunul nahý k zemi.
Vtom mu Jana podala telefon. Na displeji Květa a její kamarádka Veronika, „vytlemené, se šampaňským“.
Květa suše pronesla: „Tak tohle je pomsta za to, jak jsi mi zahýbal. Jana je skvělá kámoška. Klid, za pár týdnů bys nic nepoznal.“
Krkovička se válel smíchy pod stolem.
„A to vybavení?“ zeptal se. Jaromír zahanbeně odpověděl: „Jana… domluvil se s Květou a nechala vše odeslat ke mně domů.“
„No, jak to tak počítám,“ vynesl Krkovička svůj rozsudek, „ty opět dostaneš tak čtrnáct dnů pobytu v kotelně s kočkama. Ale neboj, za to vybavení tě Květa určitě pustí zpátky do vily…“
