Článek
Kdo smí držet krok a kdo má mlčet
Jednou bude každý z nás senior – pokud nám dřív neselže software a neodpojí nás od systému. Do té doby se ještě stihneme pohádat, kdo má právo volit a kdo má držet hubu a krok.
Nedávno jsem kdesi zaznamenal příspěvek, kde autor navrhoval omezit volební právo seniorům. Argumentoval, že staří jsou snadná kořist populistů a jejich slibů. Já říkám: stejné triky používají všichni, jen je jinak balíčkují.
Sliby versus realita
Ve volebních slibech se to leskne jako regál v supermarketu: „Odstraníme oligarchu, převálcujeme nedemokratické zjevy a přijde ráj na zemi.“ Realita? Oligarcha stále sedí v opozici, kde si spolu s ostatními užívá pohody a cítí se jako ryba ve vodě.
My? My máme trochu jinou drahotu. Ale můžeme jezdit nakupovat do Polska.
Zdravotnictví a politický styl
Slíbili dostupnější zdravotnictví. Dnes se k zubaři dostanete snáz v Polsku než v sousední ordinaci. Na specializované vyšetření čekáte měsíce – aspoň máte čas si přečíst brožuru o „zdravém stárnutí“.
Slíbili nový politický styl. Místo toho nás chtějí znechutit. Jednodušší způsob, jak vládnout: vzbudit dojem, že stejně nic nezmůžeme. Nebo rozeštvat generace – starý = dement, mladý = důvěřivý trouba.
Hrozba či absurdita?
Že přeháním? Není pravda, že děti rodičům vyhrožovaly, že neuvidí vnoučata, pokud „nebudou volit správně“?
Autorovi oné taktiky bych doporučil sledovat svůj rodný list. Čas běží. Snad mu důchod budou vyplácet včas. Protože být důchodcem opravdu nebude žádný med.
Naše právo na rohy
A přijde po volbách? Fakt nevím. Budeme mít vůbec, jednou jako senioři, právo na vlastní názor?
Když z nás po volbách hodláte dělat voly, nechte nám alespoň možnost vybrat si, jak velké budeme mít ty naše rohy.
