Článek
Hrát pro děti má totiž svoje kouzlo, svá úskalí a záludnosti. Tím spíše, že malý divák ve své nezkušenosti neodpouští chyby a svou nespokojenost umí dát pěkně najevo.
Soubor nymburských divadelníků v režii Jaroslava Kříže a produkci Hálkova divadla v Nymburce se chopil textu autora Jiřího Tepera s názvem O fintivém upírovi. Hudbu napsal Jiří Beneš a od prvního momentu bylo jasné, oběma pánům to spolu klape. Tedy umělecky, samozřejmě. Stačilo pár taktů a šepot, šum a brebentění capartů ustalo. Tomu říkám slušný začátek. Spokojeně jsem se uvelebil v pohodlném křesle milovického kulturního domu a čekal, co se bude dít dál.
V jednoduchosti je prostě síla. Kulisy, lehce přestavitelné podle potřeby děje, nezbytná rakev, stůl, židle a pár rekvizit, včetně těch nejoblíbenějších, tedy spotřebních, rozuměj, ty, které lze na jevišti pohodlně zkonzumovat.
Ve starém hradu bydlí dva upíři. Starý hrabě Drak a jeho synovec Béla. Hrabě Drak, protože má notně opotřebovaný chrup, by upírské řemeslo nejraději pověsil na hřebík a z ušlechtilé sklenky v klidu mlsal Medvědí krev a rozjímal o životě. Plány mu poněkud maří mladý Béla, který se, půlnoc, co půlnoc tak dlouho převléká, fintí a neví co na sebe až do doby, kdy zakokrhá kohout a je čas jít na upíří kutě. Řemeslo upadá a hrad chátrá. Toho si povšimne starosta z nedaleké vsi a rozhodne se, že hrad opraví a udělá z něho zajímavou turistickou atrakci. Hraběti Drakovi se to nelíbí a pověří synovce, aby se starostou po upířím způsobu naložil. Bélovi se do úkolu moc nechce, ale jakmile se při svém nelehkém úkolu seznámí s pohlednou dcerou podnikavého starosty, Milčou, je jasné, že starostovi se krev nebude pít.
Drak povolá na pomoc svou sestřenici, lepou Blady Mery, která zařídí, že se všichni sešli na hradě na nefalšovaném upířím večírku. Víc prozrazovat nebudu. Ale podotýkám, že vše dopadne dobře. Jako v každé pohádce.
Produkce Hálkova městského divadla v Nymburce měla šťastnou ruku. Příběh pohádky běží jak dobře namazaný stroj, hudba malé diváky sváděla od samého počátku k rytmickému tleskání. Uznalý potlesk, byť ještě trochu nesmělý, sklidila už první písnička. Z toho plyne, že se vydařil i výběr herců. Pavel Procházka jako hrabě Drak dle scénáře úžasně (a srozumitelně) šišlal, Lukáš Toman Paclt byl dokonalý fintil a při setkání s dívenkou Milčou krásně nesmělý (a geniálně se skrýval před starostou, to se prostě musí vidět), Karel Pešek se stal prototypem mazaného starosty, kterému nepřehlédnutelně sekundoval učitel v podání Jaroslava Šturmy, dívka Milča neboli Katka Lajtkep dovedla Bélovi pomotat hlavu a místy to mezi nimi pěkně zajiskřilo. Na závěr Blady Mery alias Dáša Benešová. Upírka, co by na sebe měla mít zbrojní pas. Té dámě role prostě sedla. Což ocenily děti a také tatínkové. Snad mne za takové tvrzení pan Beneš neudeří houslovým klíčem.
Suma sumárum: Nedělní odpoledne s upíry se prostě po všech stránkách vydařilo, soudě podle dlouhotrvajícího potlesku a ještě delší fronty při focení herecké partičky se spokojenými dětskými diváky.
Pohádku O fintivém upírovi uvidíte nejen na prknech Hálkova městského divadla v Nymburce, ale také na zájezdových představeních po celé České republice. Ta trocha námahy, kterou podstoupíte s hledáním, kde se právě hraje, se opravdu vyplatí.
