Článek
Sejdou se na jedné zahrádce - vědec Miloš a dramatik Václav. Miloš si poručí kávu. Václav si objedná pivo a zapálí cigaretu.
---
Miloš: Tak si představ Vašku, co se mi stalo. Byl jsem na jednom setkání s předsedou.
Václav: Tak povídej, to mě zajímá. (Potáhne cigaretu a usrkne pěnu)
Miloš: Přišel tam. Měl škrobenou košili, lesklou kravatu a uhlazené sako. Pak byl projev. Všichni jsme zatleskali.
Václav: A co je na tom?
Miloš: Byl tam jeden pán, stáli jsme u stolku, já jsem něco povídal. On jen: „Vy to někam dotáhnete“. A šel si pro jídlo. Nechápal jsem.
Václav: On už má všechno za sebou. Nic nepotřebuje. Ví, kdy se tleská, kdy se usmívá… Chápeš? (Přihne si z půllitru a potáhne cigaretu)
Miloš: No, ale! Byli tam mladí studenti, stáli sami u jednoho stolku. Tak jsem začal. A oni najednou, my už jsme mysleli, že tady budeme sami. A já: „To je v pohodě.“ To znám, taky se mi to stávalo. Ta jedna pak šla se mnou ven na cígo. Ptám se: „Co projev?“ Jen něco: Ve stylu.. „To je pěknej…“ Chápeš?
Václav: No jasně! To ty si to nepochopil? (Usměje se.)
Miloš: To je jak z nějakého blbého dramatu. Zahradní slavnost od Havla?
Václav: Usměje se. Típne cigaretu a zbytek půllitru do sebe hodí na jedno loknutí.
Miloš: Co mám dělat?
Václav: Nedělej nic… (Úsměv)… Choď jen tam, kde se na to nemusíš dívat.
Miloš: Aha! To je ono! Já čekal předsedu mezi lidmi?
Václav: Ty jsi Hugo? Viď? (Úsměv)
---
Miloš dopije kávu a objedná si pivo… dialog pokračuje veselým rozhovorem o životě.
---
Jak tvoříte vy? Nevím jak vy? Ale mě vždy napoví intuice? Věda, která může být i uměním.
