Článek
Dnes odpoledne jsem četl tento článek. Tak mě napadlo takové drobné zamyšlení.
Co mě zaujalo:"Výzvu ke stížnostem navíc napsala na sociálních sítích osoba, která nebyla mezi uchazeči." Něco jsem na sociálních sítích opravdu zaznamenal. Pokud je tímto myšlena právě Tato Osoba, tak nemám důvod jí nevěřit. Jak jsem ji poznal, tak je to osoba s vysokým morálním kreditem a silou na sociálních sítích! Osoba, ke které vzhlížejí zcela po právu tisíce mladých lidí.
Podívejme se však na to také strany skandálem zasažené instituce.
Deficit demokracie institucí
1. Všechno dementovat
Je takovou tradicí, že pokud se nějaká instituce ocitne v palbě nějakého skandálu, tak logicky se snaží vše hned dementovat. Je to logické! Nikdo nechce mít máslo na hlavě.
2. Presumpce neviny
Představme si tu situaci a Vy máte o tom rozhodnout. Za koho se postavit? Za svou instituci nebo za někoho koho neznáte, i když z osobní interakce je jisté, že dotyčná osoba nelže? Co k tomu: „Máte důkaz? Pokud nemáte, tak je to vaše pouhé tvrzení. Omluvte se. Osobně a lidsky Vás však chápu!“
3. Management
a) Skvělý
Jak zorganizujeme příjímací zkoušky? Jak to dělají jinde? Máme na to dost kompetentních lidí? Máme na to ty, lidi zaplatit?…
b) Líný
Jak pracuje takový líný manager? Je to někdo, kdo často dokáže roztáhnout deštník proti něčemu, čemu se říká zákon padajícího lejna. Na druhou stranu i někdo, kdo ví, že na otázky v a) nedokáže odpovědět jinak, než negativně. Nedá to však najevo a v jistých chvílích se nedívá i přesto, že by možná měl? Myslím, že se tomu říká win-win situace. Vlk se nažere a koza zůstane celá.
c) Špatný
Já nic! Já muzikant! Za to můžou jiní!
4. Jak to z toho ven?
Z venku musí vše vypadat, že vše bylo a je pořádku. Pro příště to uděláme lépe, abychom se vyhnuli jakýmkoliv budoucím spekulacím. Uvnitř možná proběhne nějaká neveřejná sebereflexe?
Jaké chceme mít vzdělávání
Myslím, že jsou možná mnohem palčivější otázky v naší společnosti. Jak by mělo vypadat naše vzdělávání? Proč vůbec posíláme děti do školy? Jak by měly vypadat třeba příjímací zkoušky či spíše řízení? Často se nakonec dospěje k takovému tomu potiticko-úřednickému „makro-stylu“, kde studenti či žáci jsou pouhá čísla a tabulky nikoliv lidské osobní příběhy.
Mnohdy to totiž vůbec nedává smysl! Když si koupíte nějakou banku otázek např. z chemie. Opravdu někdo věří, že to, co se tam píše, Vás přivede k pochopení něčeho čemu se říká chemie? Já nikoliv! Chemie je totiž přísně empirická věda! Studenti jí často nerozumí právě proto, že její didaktika je často založena na lenosti. Založena na věcech, které se dokáží dobře a přesně změřit a ne na onom pochopení právě toho měření či vysvětlování otázek z reálného světa.
Já bych však chtěl býti idealistou! Nejsem typickým studijním typem. Ve svých čtrnácti letech jsem hrozně chtěl na jedno gymnázium. U přijímacích zkoušek jsem však totálně vyhořel! Na druhou stranu jsem toho dokázal možná do dneška mnohem více, než mnozí absolventi mého ročníku z inkriminovaného gymnázia.
Otázka pro případné studenty, kteří se cítí býti poškozeni, zklamáni či na dně. Představte si tu situaci! Opravdu byste chtěli studovat na škole, která bude mít škraoup a pachuť takové pověsti?
