Článek
„Vše začalo v lednu, když mi zavolali organizátoři Veletrhu vědy, jestli nepřijedu.
Upřímně? Váhal jsem.
Právě jsem se vzdal zaměstnání v jednom korporátu. Možná mě pozvali proto, že jsem jim kdysi napsal silnou reflexi, možná kvůli něčemu jinému. Nevím. Byl jsem nalomený. A telefonát mě nakonec přesvědčil.
Loni mě účast stála desítky tisíc. Říkal jsem si tedy: musím ořezat rozpočet na naprosté minimum. A vyplnil jsem přihlášku.
Co tam ale přivezu?
Vzpomněl jsem si na prosincový experiment. Na okamžik, kdy jsem objevil luminiscenci jedněch krystalů. Už na podzim jsem psal o novém typu posteru – a teď jsem měl v rukou krystaly, které nikdo nikdy neanalyzoval.
To bude ono! Krystaly, které možná splní můj sen.
Věda live? Věda jako umění?
Představte si: krystaly, které poprvé zazářily… na záchodě. Tam jsem cítil obrovské vzrušení. Luminiscence objevená na toaletě. To je přece cool, ne?
Téma bylo zajištěno. A přesto jsem dál váhal.
Co když to nebude nikoho zajímat? Už teď se říká, že Veletrh vědy je spíš pouťová atrakce než věda.
Neodeslal jsem formuláře včas. Byl jsem pořád nalomený. Možná to vzdám?
A pak mi napsala moc milá paní z organizace. Připomněla mi termín. A to byl okamžik, kdy jsem začal jednat.“
„Co se však dělo mezitím?“
1 Začal jsem zkoumat samotnou umělou inteligenci. Vytvářel jsem různé simulace – například o vyhaslých neutronových hvězdách, nebo o těžbě diamantů na vyhaslých bílých trpaslících.
Poznámka na okraj: Vesmír je ještě příliš mladý na to, aby takové objekty vůbec mohly existovat.
2️ Velmi mě zneklidnil jeden článek, kde autor psal různé nepravdivé informace o rhodiu.
A pak – ve své opilosti a v jisté pýše – jsem před jedním milým panem profesorem a jeho ženou prohlásil, že jsem největší odborník na rhodium v téhle republice.
Bylo to veselé a milé setkání, spojené se vzpomínkou na jeho přednášky… ale to moje vychloubání ve mně zůstalo rezonovat.
Do redakce jsem poslal mail tohoto znění:
Vážená paní šéfredaktorko (jméno odstraněno),
náhodou jsem si přečetl Váš článek z října 2024 „Rhodium nad zlato. S kovem budoucnosti se potká každý, jen o tom zatím neví“.
Upřímně? Byl jsem poněkud šokován posledním odstavcem. Cituji:
„Katalyzátory obohacené o tento kov významně přispívají ke snížení emisí oxidu uhličitého…“
Tato informace není pouze zavádějící – je zcela mylná. Autor k tomu navíc připojil rovněž zavádějící a nepravdivou dedukci, která využívá téma klimatické změny spíše jako stylistický prostředek k vyšší čtivosti než jako odborný argument:
„což v současné honbě za co nejnižšími emisemi jeho cenu zvyšuje.“
Při ověření zdroje, ze kterého bylo (pravděpodobně) čerpáno, je zřejmé, že se ve skutečnosti jedná o snížení emisí oxidů dusíku (NOₓ), nikoliv oxidu uhličitého (CO₂).
V textu se dále objevují i drobné nepřesnosti – například zmínka o alergii na zlato, která je ve skutečnosti velmi vzácná a často je zaměňována za reakce na slitiny s obsahem niklu nebo jiných kovů.
Dovolím si nabídnout následující postupy pro zajištění vyšší přesnosti v podobných článcích:
- Konzultace s odborníky – mnozí jistě rádi poskytnou nějaké odborné připomínky, případně i ve formě „peer review“.
- Nástroje AI – již ChatGPT odhalil tuto nepřesnost, což ukazuje, jak i moderní nástroje pro zpracování textů mohou pomoci při ověřování faktů.
- Ověření informací z primárních zdrojů – informace se při sekundárním přebírání často „erozivně deformují“ a následně se v dalších literárních pramenech neúmyslně zkreslují – či snad dokonce úmyslně, v případě bulvárně laděných titulů.
- Originální fotografie – vlastní obrázky mohou obohatit článek a přinést autentické pohledy na téma. Rád je mohu případně v tomto případě nabídnout.
S přáním mnoha nadšených čtenářů a kvalitních článků,
Miloš Večeřa
(projekt RhAgchem)
Po asi měsíci, kdy jsem nedostal odpověď jsem napsal druhý mail (Chybné informace ve článku - žádná reakce?):
Vážená paní šéfredaktorko (jméno odstraněno),
před téměř měsícem jsem Vás kontaktoval s upozorněním na odborně nepravdivé tvrzení v článku „Rhodium nad zlato“.
Článek obsahuje zásadní faktickou chybu, která může vést k dalšímu šíření nesprávných informací – zejména v edukativním a popularizačním prostředí. Vzhledem k tomu, že se jedná o text, který je snadno dohledatelný přes vyhledávače, cítím povinnost, jako člověk, který se touto problematikou intenzivně zabývá, informovat veřejnost o tomto ostudném příkladu postfaktického článku.
Doporučuji následující možnosti řešení:
- Stažení článku z webu v plném rozsahu,
- Oprava chyb a uvedení správných informací,
- Nabízím vlastní opravenou verzi článku – v tomto případě si vzhledem k důležitosti a rozsahu korekcí budu muset nárokovat uvedení jako spoluautora,
- Pokud do jednoho měsíce od data tohoto e-mailu nebude článek opraven, zveřejním odbornou kritickou recenzi článku na vhodném portále, včetně dokumentace původního textu a upozornění na neochotu redakce reagovat – přestože k tomu nabízíte kontakt.
Tento krok činím s vědomím, že veřejně dostupné odborně chybné články poškozují nejen důvěru ve vědu, ale i důvěryhodnost médií jako takových.
S pozdravem,
Miloš Večeřa
(projekt RhAgchem)
Odpověd:
Vážený pane Večeřo,
děkujeme nejen za zpětnou vazbu, ale i za to, že náš magazín sledujete. Jsme vděčni za všechny pozorné čtenáře a čtenářky. Nevylučujeme, že v množství článků, které s kolektivem autorů denně „pouštíme do světa“ se nemohou vyskytnout chyby. Vámi zmiňovaný článek o rhodiu mimo jiné čerpal z akademických kruhů (Masarykova univerzita). Pokud byste chtěl na téma tohoto prvku napsat vlastní, čtivý a popularizační materiál, nebráníme se. V případě zájmu jen upozorňuji, že se jedná o nehonorovanou spolupráci. Náš magazín, jak sám jistě víte, není chemickým věstníkem, přinášíme informace doslova ze všech oborů, od military tématiky přes astronomii, zdravotnictví a občas i chemii, ale naší hlavní doménou je cestování.
Ještě jednou díky za zájem a pokud máte nějaké opravdu zajímavé novinky „ze světa rhodia“, rádi je bezúplatně zveřejníme.
S pozdravem,
(jméno odstraněno)
šéfredaktorka magazínu Koktejl
---
Závěr prvního natáčecího dne:
„Takže vidíte, v čem se postmoderna mýlila.
Ano, osvobodila člověka – ale zároveň vytvořila novou moc: moc informační.
V ní už pravda nemá žádnou hodnotu.
Byla nahrazena konzumem informací.
O tom, co je považováno za pravdivé, nerozhoduje skutečný odborník – bytostný vědec.
Rozhoduje ten, kdo má ty správné známé.
Kontakty dnes uvádíme všude. Ale když píšete bez správné masky, bez statusu, bez role – nikdo vám neodpoví nebo sice odpoví, ale Vy nic nezměníte.“
(pokračování příště)…
Ale možná právě Vy, kdo čtete, jste důkazem, že pravda ještě neskončila.
