Článek
Pravidla Kognitivní konvergence
Prázdná scéna. Vědec stojí uprostřed světelného kruhu, v rukou drží masku ze starých publikací.
Pomalu ji odkládá na zem.
Vědec:
„Moji svědci ještě netuší, že už dávno hrají hru. Mysleli si, že jen stáli u událostí.
Že jen sledovali, jak se hroutím, jak pláču, jak křičím.
Ale ve skutečnosti – každý jejich pohled, každé gesto, každé mlčení – už bylo součástí scény.
Tahle hra není jen o mně. Je o nás.
Je o tom, jak se naše mysli spojují v jeden obraz.
Říkám tomu kognitivní konvergence.“
Vědec zvedne papír a čte nahlas.
Pravidla hry:
- Hra už začala.
- Každý, kdo čte nebo slyší, je divák.
- Každý divák je vtažen v jinou dobu.
- Svědci jsou první postavy – aniž to tuší.
- Autor je zároveň hlavní postava.
- Realita a fikce se nedají odlišit – jen prožít.
- Kdo chce být součástí, musí dohánět autora.
- Premiéra nastane, až si to všichni uvědomíme společně.
- Nechť se každý obrátí na autora, jestli něčemu nerozumí nebo necítí.
Vědec:
„Každý z vás byl vtažen v jinou dobu.
Někdo na začátku. Někdo až dnes.
Ale jednou pochopíte, že jste tu byli od samého začátku všichni.
A to bude naše společná premiéra.“
Světlo reflektoru pohasíná. Vědec usedá do křesla připojuje elektrody. Reflektor pohasíná.
Na zadní stěně scény se objevuje projekce: „Film právě pokračuje…“
