Můj život se smečkou BŠO

Píše se rok 2021 a já si jedu pro malé štěnátko bílého švýcarského ovčáka, Wolfie.

Po mém prvním pejskovi jsem udělal pár změn ve výchově, které náš vztah ukotvili do režimu pán a pes. Žádná postel, žádné dělení se o jídlo a minimum hlazení. Jasně, spousta z vás mi teď řekne, že takhle byste to nedělali. Může být. Já si po ztrátě prvního psa nechtěl tolik připustit k srdci a nastolil jsem si tyhle pravidla od začátku. Je to ale pes. A pes vás prostě bude milovat bezmezně pokud tu lásku cítit bude. A ta se jí dostávala.

Od začátku jsem chtěl, aby se Wolfie cítila dobře jak na souši, tak ve vodě. A tak jsme s ní často jezdili na přehradu či k moři a na paddleboard. Miluje to - stojí na prkně jako pyšná královna a pozoruje kachny. Za poslední 2 roky nás Wolfie doprovázela na mnoha dobrodružstvích: na dovolené u nás i v zahraničí, na různých srazech, v letních kinech, chatách, tanečních venkovních párty, aj..

Beru ji všude s sebou. Ona si je toho vědoma. Oplácí mi to láskou a poslušností.

Když jsem si pořídil Wolfie, došlo mi, že nikdy nebude kompletně šťastná, pokud nebudeme mít plnohodnotnou smečku. Proto jsem se před více jak rokem rozhodl, že bych jí měl najít parťačku. Samozřejmě jsem vyzkoušel původní chovatelskou stanici, ale když jsem trošku náhodou oslovil Niktel, jejich přístup k psům, prvotní socializaci a komunikace mě oslovili nejvíce.

Čekali jsme půl roku, než se štěňátka narodily a my měli čas se na to připravit. Teď asi s odstupem času můžu říct, že na děti či štěňátka se nedá nikdy 100% připravit 😂 Upřímně můžu říct, že toto štěně bylo to jediné, které jsme při prvním setkání rovnou vyloučili. Proč? Protože oproti jejím ségrám byla hodně chlupaté. Chovka s nimi však dělala osobnostní testy (Volhardův osobnostní test), kde vyšlo pro nás jako nejlepší volba. Nebyli jsme si zpočátku jistí, ale dali jsme na doporučení a další týden už si domů odváželi v 8 týdnech, Isabellu.

První setkání neproběhlo úplně dle představ. Ač jsme byli venku, tak Isabella se vrhla na Wolfie jakožto jediné známé bílé stvoření s velkou vervou což se jí vůbec nelíbilo a dvakrát po ni chňapla. Poté, co jsme je vzali domů a kdy se sbližovali asi jeden den se z nich staly nerozlučné parťačky. A to byl cíl - vytvořit smečku. Spokojenou, hravou, nerozlučnou.

Člověk si řekne „Když už jsem zvládl jedno štěně a teď je z něj vychovaný pes, tak s tím druhým to bude lehčí.“ Nebylo. Malá, ač velká průzkumnice se velmi bála a většinu času chtěla být jen před domem. Zatímco velká byla zvyklá na dlouhé procházky. Museli jsme najít rovnováhu a trvalo nám to asi dva měsíce.

Ale to není všechno, museli jsme je také trénovat odděleně, protože se navzájem velmi rozptylovaly. Po nějaké době se nám konečně podařilo Isabellu zvyknout na základní povely - jako je sedni, čekej a ke mně.

Nyní je toto dynamické duo nerozlučné a milující se.

Pelech pro štěně a postroj jsme nakoupili na internetu v VšeProPejska, kde měli jak velký výběr, tak i různé velikosti a rady, tipy, co a jak vybrat. Jen bych rád zmínil, že ač něco kupujete přímo pro štěně, nebo vybíráte tzv. odolné, tak štěně je prostě štěně a to prostě kouše cokoliv a venčí se kdekoliv. A zvlášť když máte plemeno většího psa, tak by se to dalo přirovnat malé pirani, která rozkouše cokoliv (vyzkoušeno za vás😁). Tak doporučuju dát čurací podložku na pelech a na to třeba deku, aby pelech vydržel co nejdéle. Stejně tak hračky, které velká jen kouše, tak malá je doslova rozkouše. Takže kontrolujte co chvíli, ráda ty kousky jí.

Tip pro vás:

Já to zjistil po 8 letech, tak třeba to někomu pomůže. Postroj by měl být tak velký, aby se do něj pes v pohodě nasunul. Zároveň by měl být umístěn přes hrudní kost psa a vzadu na zádech by měl být tak velký, aby byl ideálně za lopatkami.

Obecně to můžete dělat tak, že „Nejprve potřebujeme změřit obvod psího hrudníku, poté zvolit vyhovující způsob zapínání postroje a v poslední řadě vědět, k jakému účelu chceme kšíry využívat.“ - více na stránce: https://www.vsepropejska.cz/kategorie/postroje-pro-psy/

Můj první pes byla fenka australského ovčáka. A byla originál. Oproti standardu měla cca 32 kg, byla mnohem větší, vyšší a bělejší než ostatní. Když odešla, chtěl jsem něco podobného, ale už ne to samé plemeno. Stále zastávám názor, že pes má být pes, žádná uřvaná malá krysa, která se bojí svého vlastního stínu.

Po nějaké době jsem našel BŠO. Přátelské, fixované na člověka, rodinné, velké, mírumilovné, inteligentní, bystré, živé, možné použít i jako pracovní plemeno.

No a co je lepší jak jeden švýcarák? Dva švýcaráci 😆

Jejich dobrodružství můžete sledovat na instagramu - https://www.instagram.com/wolfie_isabella_dogs/