Článek
Před několika měsíci jsem vydal knihu Veřejnoprávní média srozumitelně. Je volně dostupná pod otevřenou licencí. Záměrně v ní nikomu neříkám, jestli má mít Českou televizi a Český rozhlas rád. Skládám v ní fakta: zákony, čísla, evropské standardy a zkušenosti zemí, kde se nezávislost veřejnoprávních médií dostala pod tlak. Dnes z ní vybírám, co považuji za podstatné pro pochopení dnešních událostí ve Sněmovně.
V pátek 23. října 2026 ráno navrhl předseda klubu SPD Radim Fiala, aby Sněmovna projednala vládní návrh na zrušení televizních a rozhlasových poplatků přednostně. Odhlasovala si i možnost jednat o něm v noci a v sobotu.
Koalice ANO, SPD a Motoristů bod prosadila, přestože v programu schůze nebyl a nejednalo se o něm ani na grémiu Sněmovny. O podobě jednání zjevně nevěděli ani všichni vládní poslanci. Na námitku, že se program vždy domlouval ve vedení Sněmovny, odpověděl její předseda Tomio Okamura: „My se poradit nepotřebujeme.“
Zákon, který má od ledna 2027 nahradit poplatky příspěvkem ze státního rozpočtu, je tak v prvním čtení necelý týden po komunálních a senátních volbách.
Co za 205 korun dostáváme
Domácnost s televizí a rádiem platí 205 korun měsíčně: 150 za televizi, 55 za rozhlas. Podle studie pro Evropskou komisi patřilo Česko v roce 2021 k té polovině členských zemí, které dávaly na veřejnoprávní média nejvýše 30 eur na obyvatele ročně; unijní průměr byl necelých 50 eur. V tomto evropském srovnání jsme tedy na svá veřejnoprávní média nedávali mnoho.
Za obdržené peníze nevzniká jen zpravodajství. Zákon ukládá oběma institucím širokou veřejnou službu: pořady pro děti, kulturu, menšiny a regiony. V praxi to je Déčko bez reklam, Vltava, čtrnáct krajských studií rozhlasu, vysílání v polštině a romštině nebo archiv s dokumenty už z roku 1923. V knize si kladu jednoduchou otázku: kolik z těchto pořadů by vznikalo pravidelně a celoplošně, kdyby se musely zaplatit z reklamy? Velmi málo a ne pravidelně.
Peníze nejsou detail, jsou nástrojem moci
Evropské země financují veřejnoprávní média různě: poplatkem za přijímač, paušálem za domácnost jako v Německu a Rakousku nebo z daní a státního rozpočtu jako ve Francii a Dánsku. Někde příjmy doplňuje reklama. Žádný model není sám o sobě špatný. Evropské nařízení o svobodě médií (EMFA), jehož pravidla pro veřejnoprávní média se uplatňují od srpna 2025, poplatek nepředepisuje. Požaduje přiměřené, udržitelné a předvídatelné financování podle předem daných, objektivních pravidel.
Rozdíl mezi poplatkem a rozpočtem je v tom, kdo drží kasu. Poplatek jde od diváků rovnou televizi a rozhlasu a jeho výši stanoví zákon; podle dnešní úpravy se zvyšuje o 6 procent poté, co součet inflace od posledního zvýšení překročí 6 procent. I nový příspěvek má stanovit zákon, včetně valorizace – to je třeba přiznat. Snížit ho lze jen změnou zákona, stejně jako dnes poplatek. Vláda ale navrhuje nižší výchozí částku a vyšší inflační práh. Peníze by navíc místo od diváků přicházely měsíčně od ministerstva kultury.
Položka, kterou platí stát, je při každé rozpočtové tísni první kandidát na změnu zákona. Nemusí zaznít jediný pokyn do redakce. Stačí vědomí, že ten, koho máte kontrolovat, rozhoduje o vašich penězích.
Dánsko ukazuje, jak to vypadá v praxi. Dohoda z roku 2018 spojila postupné zrušení poplatku s plánem snížit financování veřejnoprávní DR o pětinu během pěti let; po změně vlády se část škrtů zrušila. Plán tedy držel jen tak dlouho, dokud držela většina, která ho schválila. Francie poplatek zrušila v roce 2022 a nahradila ho částí výnosu DPH; organický zákon z roku 2024 tento způsob zachoval, částku ale dál určuje každoroční rozpočtový zákon. Ani tam riziko nezmizelo. Český návrh pojistky nepřidává: nabízí méně peněz a vyšší práh pro jejich zvýšení.
Co se stalo u sousedů
Polsko v prosinci 2015 zvláštním zákonem převedlo jmenování vedení veřejnoprávních médií na ministra. Podle zprávy Freedom House odešlo během roku 2016 z veřejnoprávních médií 225 novinářů a Polsko mezi lety 2015 a 2020 kleslo v žebříčku svobody tisku Reportérů bez hranic z 18. na 62. místo. Slovensko v roce 2024 zrušilo RTVS a nahradilo ji novou STVR, v jejíž radě jmenuje čtyři z devíti členů ministr kultury; na jaře letošního roku STVR propustila zhruba 60 lidí včetně kritických redaktorů.
K ovládnutí médií není potřeba cenzura. Stačí změnit pravidla, kdo jmenuje a kdo platí. Samotný poplatek přitom nezávislost nezaručuje: polský příklad ukazuje, že stejně důležité je, kdo může vyměnit vedení. Odborná literatura tomu říká ovládnutí médií, anglicky media capture: instituce formálně existují dál, ale přestávají sloužit veřejnosti. V žebříčku Reportérů bez hranic za rok 2026 je Česko na 11. místě, Maďarsko na 74.
O čem se dnes ve Sněmovně rozhoduje
Vláda navrhuje, aby Česká televize dostávala ze státního rozpočtu 5,74 miliardy a Český rozhlas 2,07 miliardy korun ročně, dohromady 7,8 miliardy. Částky vycházejí z výnosů poplatků za rok 2024, tedy z doby před jejich zvýšením; proti plánovanému letošnímu výnosu poplatků je to o 1,4 miliardy méně. Příspěvek se má zvýšit o 10 procent až tehdy, když kumulovaná inflace překročí 10 procent. Výběr poplatků něco stojí a stejný poplatek ukrojí chudší domácnosti větší díl příjmu. To jsou dobré důvody pro úpravu slev a výběru, ne pro to, vzdát se oddělených peněz.
V návrhu státního rozpočtu na rok 2027 na převod není ani koruna. Ministerstvo financí už v září uvedlo, že s penězi počítá v rozpočtové rezervě. Instituce, které plánují výrobu na roky dopředu, deset týdnů před koncem roku nevědí, jak budou od ledna financovány.
Nejde o to, jestli máte Českou televizi rádi, ani o to, jak dobří jsou její moderátoři. Jde o to, zda bude zpravodajství, které má kontrolovat každou vládu, financované tak, aby ho žádná vláda nemohla odměňovat ani trestat. Prosazování víkendového projednání zákona deset týdnů před jeho plánovanou účinností není cesta k předvídatelnosti, kterou po nás chce evropské právo. Poslancům můžete napsat; kontakty mají na webu Sněmovny. Věcný dotaz, jak budou hlasovat a proč, je nejklidnější občanský nástroj, který máme.
Text vznikl z mé knihy Veřejnoprávní média srozumitelně v dialogu s jazykovým modelem: vybral z knihy pasáže k dnešní situaci, dohledal zprávy o dnešním jednání Sněmovny a připravil první verzi; druhý model text oponoval a ověřoval fakta proti zdrojům. Výběr, úpravy i konečná podoba textu jsou moje a za výsledek odpovídám já.
