Článek
Foreign Affairs vydává od roku 1922 newyorská Rada pro zahraniční vztahy (Council on Foreign Relations) a dodnes patří k hlavním fórům americké zahraničněpolitické debaty: vyšel v něm Kennanův esej o zadržování Sovětského svazu z roku 1947 i Huntingtonův „Střet civilizací?“. Esej z 12. října napsali Scott Singer a Pavlo Zvenyhorodskyi z think-tanku Carnegie Endowment for International Peace. Singer spoluřídí iniciativu pro čínskou AI a je hlavním autorem kalifornské zprávy o regulaci špičkové AI. Zvenyhorodskyi je analytikem téhož programu a sloužil jako ukrajinský diplomat v Pekingu. Loni v listopadu spolu vydali studii o čínské sázce na vtělenou AI; esej na ni navazuje a je psaná jako doporučení pro Washington.
Co znamená „vtělená AI“
Podle autorů Washington a Silicon Valley koncentrují síly na to, aby jazykové modely byly větší a chytřejší. Peking spojuje svou sílu v softwaru a ve výrobě. Staví roboty, které propojují „myšlení“ umělé inteligence se samostatným pohybem. Nejen v Číně se tomu říká vtělená umělá inteligence. Číňané očekávají, že takové stroje budou obsluhovat továrny, manuálně pracovat nebo nahrazovat vojáky. Až získají dost samostatnosti, stanou se technologií pro všeobecné použití, jakou se stala elektřina nebo internet.
Peking si od vtělené inteligence slibuje, že roboti zmírní tlak stárnoucí populace a posílí armádu. Část předních čínských vědců v tom také vidí cestu k obecné umělé inteligenci. Inteligence nevzniká jen přemýšlením, stroj se musí učit a rozhodovat ve skutečném světě. Obrovská čínská výrobní základna se pak stane cvičištěm. Čím víc dat z provozu roboti nasbírají, tím rychleji se budou zlepšovat.
- Moje poznámka: O významu vtělené inteligence se nediskutuje jen v Číně. Yann LeCun, dlouholetý šéf výzkumu AI v Metě, letos založil AMI Labs a získal 1,03 miliardy dolarů na výzkum „modelů světa“. Šéf OpenAI Sam Altman naopak považuje sázky proti škálování jazykových modelů za mylné.
Vláda zařadila vtělenou AI mezi „průmysly budoucnosti“ vedle sítí 6G a kvantových technologií a udělala z ní prioritu patnácté pětiletky do roku 2030. Čína přitom ze softwarového závodu neustupuje: laboratoře jako DeepSeek zvětšují jazykové modely stejně agresivně jako americké firmy. Už dnes navíc Čína ovládá klíčová místa dodavatelského řetězce: její firmy vyrábějí čtyři pětiny světových lidarů, senzorů pro autonomní navigaci aut i skladových robotů.
Peníze z provincií a z burzy
Peking postupuje osvědčeným způsobem. Zadá směr a nechá provincie a města soutěžit, kdo ho naplní líp, například prostřednictvím fondů rizikového kapitálu, dotací nebo výcvikových středisek. Stejnou metodou Čína uspěla v elektromobilech a solárních panelech. Negativem takového postupu jsou obří nadbytečné kapacity a spousta plýtvání, ale díky tomu se třeba zrodila BYD, která se stala největším výrobcem elektromobilů na světě.
Tentokrát to bude těžší. Pětiletá krize realitního trhu oslabila rozpočty místních vlád a jen nejbohatší oblasti si mohou dovolit poskytovat na roboty peníze. Firmy proto míří na burzu. Výrobce humanoidů Unitree získal v srpnu na šanghajské burze miliardu dolarů. Jenže na burzu se zatím dostala jen hrstka firem. Regulátoři chtějí vidět stabilní tržby, ale technologie zatím není ve velkém měřítku komerčně životaschopná.
Nicméně komerční úspěšnost se přibližuje. Humanoidy Unitree sice zatím kupují hlavně školy a výzkumná pracoviště, zatímco do průmyslu míří čtyřnozí roboti, ale až začnou humanoidy kupovat ve velkém i čínské továrny, záplava nových dat ze skutečného provozu kolo vývoje roztočí naplno..
Americký předpoklad, který nemusí platit
Silicon Valley vsadilo převážně na jedinou cestu: software, který sám sebe zlepšuje, s předpokladem, že pokrok se časem sám přelije do fyzického světa. Ale to může být omyl. I kdyby modely dokonale zvládly práci programátorů, účetních nebo právníků, nebudou tím umět obsluhovat výrobní linku, sklízet pole ani bojovat. Bez obrovského množství dat o fyzických interakcích to nepůjde. A data vznikají tam, kde roboti skutečně pracují.
Spojené státy zatím vedou v některých článcích řetězce. Čipy, které robotům slouží jako „mozek“, navrhuje Nvidia. Firem, které staví celé roboty, ale mají mnohem méně než Čína, vyrábějí dráž a chybějí jim inženýři. Americká robotika navíc závisí na čínských součástkách, takže by Peking mohl omezením vývozu zastavit americké montážní linky.
V červenci americký telekomunikační regulátor FCC omezil dovoz pokročilých zahraničních robotů, aby uvolnil místo domácím výrobcům. Před rychlým odstřižením od čínského hardwaru ale autoři varují: bez čínských senzorů a baterií by se americká výroba zadrhla. Doporučují dovážet součástky výběrově, souběžně budovat vlastní alternativy a prohloubit spolupráci se zeměmi se silnou průmyslovou robotikou, jako jsou Německo a Japonsko.
Závěr eseje je ostrý: výhody z propojení umělé inteligence s fyzickým světem připadnou tomu, kdo to zvládne nejlépe, a dnes vede Peking. Pokud Washington neudělá z robotiky národní prioritu, může mít nejlepší světové modely, a přesto prohrát. Nejvíce užitku sklidí ten, kdo dá modelům tělo.
- Celý článek (anglicky): Chinese Robots Could Decide the AI Race, Foreign Affairs, 12. října 2026. Foreign Affairs je placený časopis s měřeným paywallem; bez předplatného otevřete jen omezený počet článků za měsíc.
K čínským humanoidním robotům jsem před dvěma týdny psal podrobněji v eseji Roboti s tělem člověka na Substacku; kratší verze vyšla na Médiu.
První návrh shrnutí připravil jazykový model z plného textu původního článku. Při kontrole věrnosti a dohledání podkladů k poznámkám jsem použil další model a webové prameny. Text jsem upravil a za jeho konečnou podobu odpovídám.
