Článek
Své texty píšu v dialogu s jazykovými modely. Když vznikala esej o lišce a ježkovi, jeden z modelů do ní přidal novou myšlenku: velké jazykové modely jsou samy lišky. Vědí něco o chemii, něco o římském právu, něco o rajčatech a v ničem nejsou zcela spolehlivé.
Je tedy model tvořivý? Psychologové měří tvořivost už desítky let, nejčastěji pomocí úloh zaměřených na nápaditost. V jedné z nich mají lidé vymyslet co nejvíc neobvyklých způsobů, jak využít cihlu. Když podobnou úlohu dostal v roce 2023 ChatGPT, překonal průměrného člověka.
Průměrný génius
Jenže průměr neříká všechno. Tým Briana Uzziho z Northwestern University porovnal odpovědi 9 198 lidí s 215 542 odpověďmi devíti jazykových modelů. Rozdíly mezi jazykovými modely a průměrnými lidmi byly minimální. Jenže všechny modely byly průměrné, zatímco hrstka lidí přišla s nápady mnohem originálnějšími než cokoli, co vytvořila umělá inteligence.
Ještě větší studie z Montrealu letos potvrdila podobný výsledek u 100 000 lidí, kteří psali haiku, filmové synopse a velmi krátké povídky. GPT-4 předčil 72 procent účastníků. Pokud se však zaměříme jen na lepší půlku lidí, jejich texty byly pestřejší než texty modelu. Umělá inteligence se už v tvořivosti vyrovná průměrnému člověku, jenže nové cesty lidstvu otevírají ti, kdo z průměru vybočují.
Lepší texty, chudší celek
Mohli bychom se s tím spokojit: modely zvládnou slušný průměr, výjimečné nápady zůstanou lidem. Jenže co se stane, když se člověk při psaní s modelem spojí? Anil Doshi a Oliver Hauser nechali 293 lidí napsat krátkou povídku. Část autorů psala sama, ostatním GPT-4 nabídl jeden nebo pět návrhů zápletky. Když texty posuzovalo šest set hodnotitelů, povídky psané s pomocí modelu jim přišly čtivější a lépe napsané, obzvláště u těch autorů, kteří v testu tvořivosti dopadli nejhůř.
Má to ale háček. Tyto povídky se mnohem víc podobaly jedna druhé než povídky lidí. A máme tady sociální dilema: jednotlivci se model použít vyplatí, pokud po něm ale sáhnou všichni, literatura jako celek zchudne. Podobnou past známe u antibiotik nebo u aut ve městě. Co se vyplatí jednotlivci, může škodit celku.
A bohužel nepomůže ani střídání modelů. Emily Wengerová a Yoed Kenett zadali stejné úlohy 22 modelům a 102 lidem. Různé modely se od sebe lišily mnohem méně než lidé. Sice je vytvářejí různé firmy, všechny se ale učí na podobných datech sesbíraných na internetu. Stejně dopadneme, když si myslíme, že uvidíme něco jiného, pokud si koupíme několik kapesních průvodců po stejném městě: v každém se píše jinak, pořád ale chodíme městem se stejnými ulicemi.
Deset tisíc rozhodnutí
Spisovatel Ted Chiang v eseji pro New Yorker napsal, že povídka o deseti tisících slovech znamená deset tisíc rozhodnutí. Musíme volit konkrétní slova i místa, kde nejlépe ukončit větu. Něco napíšeme přímo a něco jiného skryjeme mezi řádky. Pokud zadáte modelu pár vět a potom převezmete hotový text, většinu rozhodování přenecháváte stroji. A stroj se řídí průměrem toho, co napsali jiní.
Narážíme zde na jeden z pramenů tvořivosti. Tvořivý není jen ten, kdo něco nabízí, ale i ten, kdo vybírá to nejlepší. Naše individuální tvořivost zřejmě nestrádá, trpí ale pestrost toho, co napíšeme všichni dohromady.
Jak to dělám já
S modely trávím doslova celý den. Za poslední měsíce jsem třeba napsal velkou knihu o umělé inteligenci a řadu textů na blogy; bez nich bych nic z toho nestihl. Rozhodování si ale vzít nenechávám. Když potřebuju název kapitoly, tak si nechám navrhnout desítky možností. Většina sice nestojí za nic, ale při porovnávání snáz poznám, co funguje, a dost často najdu něco, co bych lépe nenapsal. Stejně to dělám s těžkými odstavci. Nechám je klidně desetkrát přepsat, v nejlepší verzi změním pár slov a pošlu ji do dalšího kola.
Na hotový text pak vypustím jiný model v roli přísného editora. Nic neopravuje, jen hledá mezery v argumentaci a kostrbatou češtinu. U eseje o lišce přišel s 23 nálezy, čtrnáct jsem zapracoval a devět zamítl. Nakonec si každý odstavec někdy i několikrát přečtu a zamknu ho, aby mi do něj už žádný model nesahal. Den, kdy už zamykám, je vlastně den, kdy doopravdy píšu. Stejně vznikl i text, který právě čtete.
Model za mne určitě dělá spoustu rozhodnutí, aniž si toho všimnu. Už nabídkou možností mi ukazuje, kudy se dá přemýšlet, a člověk se snáz vydá po cestě, kterou má před očima. Podobá se tak moje psaní tomu, co píší druzí? Patrně ano. Když budu ale upřímný, na literární originalitě mi mnoho nezáleží. Záleží mi na tom, co říkám.
Podrobněji – včetně toho, co o tvořivosti strojů říkají filozofové, hudebníci a psychologové – rozebírám v eseji Umělá inteligence a tvořivost na Substacku. Jak model text vytváří a proč sází na jistotu, vysvětluje kapitola Co je vlastně umělá inteligence průvodce Umělá inteligence srozumitelně; jak s modely vznikala celá kniha, popisuji v kapitole Slovo autora. Celá kniha o umělé inteligenci je zdarma ke stažení na stránce vydavatelství.
Tento text vznikl v dialogu s několika jazykovými modely: pomáhaly mi vybrat, co z delší eseje ponechat, navrhovaly formulace a oponovaly mým závěrům. Výběr, pořadí argumentů i konečná podoba jsou moje a za text odpovídám já.
