Článek
Dne 26. září 1886 vyšel v Národních listech slavný fejeton Jana Nerudy „Kam s ním?“. Chtěl si nechat přecpat slamník a nevěděl, kam se starou slámou. Domovník ji nechce, kočí smetného vozu ji nesmí vzít, z komína lítají jiskry na sousední střechy. Dnes někteří lidé takto uvažují o absolventech humanitních oborů. Kam s nimi? Čím se budou živit? Potřebujeme vůbec humanitní vzdělání?
Začněme u chleba vezdejšího. Člověk může mít vzdělání sebevznešenější, ale domácí si stejně žádá nájemné. Newyorská pobočka americké centrální banky každoročně počítá, jak snadno hledají práci mladí američtí absolventi jednotlivých oborů. Letošní tabulka přinesla překvapení: informatika sedm procent nezaměstnaných, filozofie pět, historie čtyři. Ještě před čtyřmi lety se programátoři hledali jako zlato, zlatá horečka ale skončila.
Na filozofické fakultě ale také nemají důvod k bujaré oslavě. Skoro polovina mladých filozofů se živí prací, k níž diplom nepotřebují. U informatiků je takových zaměstnanců jen pětina a pohled na výplatní pásku potěší začínajícího informatika mnohem více než filozofa.
Informatik i filozof zjistili, že diplom je jen kus papíru. Někdy docela užitečný, ale pořád jen list papíru. Já jsem chemik, který je bytostně přesvědčen, že to samé neplatí o humanitním vzdělání. Už když jsem byl mladý, vedle přírody a techniky mne fascinovaly důležité myšlenky. Určitě za to může i nedávno zemřelá profesorka dobrušského gymnázia Antonie Fišerová, která nás v socialistických osmdesátých letech učila o Gulagu, Pasternakovi a Vysockém a učila nás číst mezi řádky.
Humanitní vzdělání a humanitní diplom jsou dvě různé věci. Neexistuje přírodní zákon, který by chemikovi znemožnil humanitní dovzdělání, a ani červený diplom nezaručí absolventovi filozofie, že neuvázne na mělčině povrchnosti. Před mnoha lety jsem seděl v hospodě se dvěma studenty humanitních oborů a řeč se stočila k myslitelům devatenáctého a dvacátého století. Zjistil jsem, že o nich nevědí nic víc, než co mají v učebnicích. Mně chyběla fakta, ale řadu z diskutovaných autorů jsem četl a něco z jejich knih ve mně zůstalo. Mudrování studentů mi přišlo strašně povrchní, hodně pozlátka a žádná hloubka.
Umělá inteligence rozpor mezi diplomem a vzděláním ještě mnohem silněji nasvěcuje. Mizí lidská práce, která spočívala v přesném plnění zadání. V tom lidé nemohou počítačům konkurovat. Ale stále zůstává spousta oblastí, ve kterých všestranně vzdělaný člověk nedá stroji šanci. A pokud není humanitní diplom jen nabubřelou proklamací, ale skutečným potvrzením všestrannosti, potom má v dnešní době velký význam.
Výzva k všestrannému vzdělávání ale není odmítnutím detailů. Kdo chce seriózně vyhodnotit odpověď umělé inteligence, musí oboru do hloubky rozumět, a to bez znalostí detailů nejde. Loni to pěkně ukázal pokus v časopise Nature: historici, kteří doplňovali poškozené latinské nápisy s pomocí modelu, byli lepší než historici bez modelu i než model bez historiků. Hloubka ve svém oboru a rozhled v řadě dalších jsou kombinace, se kterou se konkurence umělé inteligence bát nemusíte. Technikovi velmi prospěje rozhlédnout se za hranice svého světa. A humanitnímu absolventovi prospěje ponořit se do problému tak hluboko, aby se už nedal okecat.
Nemá smysl porovnávat, jestli je lepší kvalitní chemik, kvalitní historik, nebo kvalitní filozof. Každý obor má své zákonitosti. I jako chemik jsem ochoten přiznat, že lidská svoboda je důležitější otázkou než mechanismus nukleofilní substituce na aromatickém jádře. Na druhé straně můžeme u chemických otázek mnohem spolehlivěji zjistit, jestli odpovědi skutečně přispívají k lidskému poznání, nebo poznání zanášejí balastem slov.
Když jste hochštapler v chemii, experiment vás snadno usadí. A když jste hochštapler obzvlášť veliký, může vás přírodní fakt odstranit z cesty ve zlomku vteřiny a jednou provždy. V humanitních vědách to mají pozéři mnohem snazší. Fyzik Alan Sokal poslal odbornému časopisu článek záměrně prošpikovaný nesmysly. Časopis ho přesto otiskl.
Když se vrátím k původní otázce „kam s nimi“, odpověď mi přijde jednoduchá. Neruda nakonec nepotřeboval smetiště, potřeboval mlékařku, která věděla, k čemu je sláma dobrá. Studenti humanitních oborů nepotřebují ochranu před trhem práce ani školné za trest, které jim slibuje program jedné vládní strany. Potřebují školy, které po nich chtějí přečíst Platóna, ne učebnici o Platónovi, a zaměstnavatele, kteří chápou, jak moc se jim všestranní lidé vyplatí. A my technici vlastně potřebujeme totéž.
Tento text vznikl v dialogu s jazykovými modely. Konečný výběr, úpravy i podoba textu jsou moje a za výsledek odpovídám já.
