Článek
Odpověď, cestu k níž si níže rozebereme, možná bude působit zprvu paradoxně - k hrdinství tohoto typu nepotřebuje Robert Fico žádnou odvahu, podobného chování je schopný každý strašpytel. Minimálně ze tří důvodů:
- odvážné řeči o Ukrajině dokáže Fico vést jen Ukrajině za zády
- i strašpytel umí být drzý na všechny, od nichž necítí žádnou hrozbu
- za odvahu nelze považovat, když se úlisně chovám k někomu, od něhož vnímám ohrožení
Ale začněme postupně. Ficova obhajoba důvodů ruské agrese a jeho obhajoba Putina, to je brutální výsměch desítkám tisíc ukrajinských obětí ruské agrese, výsměch milionům Ukrajinců, které válka vyhnala z domovů, a výsměch všem bránícím se Ukrajincům. Proč Fico se svými moudry okopává kotníky Evropě? Proč se tímto způsobem nevysměje do očí přímo Ukrajincům? Protože k popisu chování Roberta Fica je možné použít nejrůznější slova, ale odvaha mezi ně nepatří. Kdyby své pokrytecké „mírotvorné řeči“ myslel vážně, a nejen jako exhibici pro určitou část domácího publika, jel by vysvětlovat své mírotvorné myšlenky přímo Ukrajincům. Vysvětloval by jim, že jejich obrana před ruskou agresí je jen nesmyslným „vražděním Slovanů“, proto je moudřejší od toho upustit a kapitulovat, protože Rusko existenci samostatné Ukrajiny neuznává. Naopak začátkem roku v Užhorodu u slovenských hranic po jednání Fica s jeho ukrajinským protějškem zaznělo, že „premiéři obou zemí se přihlásili k další spolupráci namířené k obnovení územní celistvosti a suverenity Ukrajiny“. Proč? Protože odvážné provokativní řeči o Ukrajině dokáže Fico vést jen Ukrajině za zády.
Nic nechápajícím Ukrajincům by mohl Robert Fico také vysvětlit, že jemu osobně společná hranice Slovenska s Ruskem vadit nebude, protože Slovensko je v NATO, a NATO je přece od toho, aby Slováky ochránilo, kdykoliv to bude zapotřebí. Ano, NATO je bezpečnostní zárukou Slovenska, Fico na ni spoléhá, a neváhá se na ni odvolávat i teď při potřebě ochrany slovenského vzdušného prostoru. NATO je pro Fica až tak bezpečnou zárukou, že v ní cítí bezpečný prostor k nezodpovědnému chování, k výsměchu spojencům a k rozehrávání her na podporu Ruska - to vše jako jedno velké představení pro Ficovy voliče.
Jde o zcela obdobnou situaci jako s výrostkem, který je drzý na svoji mámu, a přitom se neváhá schovávat pod máminy sukně, kdykoliv se objeví ohrožení. Bezpečí, které cítí pod sukněmi mámy, mu dává odvahu k drzému chováni ke svému okolí i vůči mámě samotné. Vcelku srozumitelný a pochopitelný obraz. Jenže Fico není výrostkem. Je to dospělý chlap, a jeho chování omluvu nemá. V žádném případě jeho chování nemá nic společného s odvahou. Chová se navýsost neodvážně a pragmaticky - úlisně k despotovi, od kterého vnímá hrozbu, drze k partnerům, kteří mu poskytují záruku bezpečí, a krvácející Ukrajině se svými výroky na její účet (ale za jejími zády) brutálně vysmívá.
Tolik k Ficově hrdinství a k jeho „suverénní zahraniční politice“.
Otázkou je pak míra loajality Roberta Fica ke Slovensku. Možná v jeho nezodpovědném chování nehraje hlavní roli jen výše rozebíraný pocit bezpečí, který jeho zemi poskytuje členství v NATO. Nezodpovědnost jeho chování je možná dána i jeho neschopností cítit se zodpovědný za Slovensko, a naopak nevšední schopností sledovat pouze své vlastní zájmy. Možná je na tom podobně jako jeho slovenský přítel v Česku, který se cítí zodpovědný za Česko podobnou měrou jako Fico za Slovensko. A který si s Ficem nezadá ani ve vytříbeném smyslu stavět osobní zájmy nade vše, ani v loajalitě k partnerům v NATO. Veřejné prohlášení Andreje Babiše, že by nedodržel smluvní závazky v případě napadení Polska, padlo sice v zápalu prezidentské kampaně, ale i to je výmluvnou ukázkou bezpáteřní politiky, ve které nejde o nic jiného, než o snahu o maximalizaci volebního výsledku a udržení u moci.
Po dalších informacích dodatečně doplňuji další odstavec. V pořadu Štefana Hriba Pod lampou zazněly otřesné věty. Robert Fico před odjezdem do Paříže na Slovensku rozhlašoval, že jede do Paříže bojovat za to, aby slovenské mamičky nemusely posílat své syny na frontu na Ukrajinu. Jede tam Slováky od toho nebezpečí chránit za každou cenu, i kdyby ho to mělo stát křeslo premiéra. Co na to říci? Že předcházející odstavce tohoto článku pozbývají smysl. Toto je mečiarismus v té nejbrutálnější podobě, při zkoumání tohoto fenoménu se nelze opírat o jakékoliv logické úvahy. Lze jen popřát Slovákům, aby se jim podařilo tohoto druhého Mečiara přežít s co nejmenšími škodami, a po vzoru českého premiéra poskytovat Ficovi co nejméně příležitostí, které by mohl zneužívat ke své zvrácené propagandě.
