20 let se StarDance: Od prvních kroků až po loučení s Ebenem a Kostkovou

Dvacet let, řada nezapomenutelných ročníků, stovky tanečních vystoupení a nespočet emocí. StarDance se za dvě desetiletí stala jedním z nejoblíbenějších televizních pořadů v Česku. Pamatujete si ještě na její začátky, první vítěze a okamžiky, které nás dokázaly rozesmát i dojmout?

Jsou pořady, které se na obrazovce objeví, chvíli baví diváky a pak zmizí. A potom je tu StarDance.

Když se v roce 2006 poprvé rozezněla její úvodní melodie, málokdo asi tušil, že se z taneční soutěže stane tradice, bez které si mnoho českých domácností už nedokáže představit podzimní sobotní večery.

Dvacet let uteklo jako voda. Změnili se soutěžící, móda, účesy i televizní technologie. Některé hvězdy na parketu zazářily, jiné bojovaly s každým krokem. Jedno ale zůstávalo stejné. Elegance, humor, emoce a zvláštní kouzlo okamžiku, kdy se známá osobnost ocitne mimo své prostředí a musí začít prakticky od nuly.

A právě letos, kdy StarDance slaví úctyhodných dvacet let od svého vzniku, přichází také jedno významné loučení.

Psal se 4. listopad 2006 a Česká televize představila divákům nový pořad inspirovaný britským formátem Strictly Come Dancing.

Princip byl jednoduchý. Spojit známé osobnosti s profesionálními tanečními partnery a nechat je během několika týdnů předvést, co se dokážou naučit.

V první řadě se na parketu objevili například Jana Švandová, Jan Čenský, Mahulena Bočanová nebo Václav Vydra. Vítěznou dvojicí se nakonec stali herec Roman Vojtek a tanečnice Kristýna Coufalová.

Dnes nám to může připadat samozřejmé, ale tehdy šlo o něco nového. Diváci nebyli zvyklí vídat své oblíbené herce a další známé tváře při tak náročné činnosti, navíc s rizikem, že se jim něco nepověsí přímo před kamerami.

A právě v tom možná spočívalo kouzlo první řady. Nikdo přesně nevěděl, co čekat, a společně se soutěžícími objevovali StarDance i samotní diváci.

S dalšími ročníky přibývaly osobnosti, které si získaly srdce diváků.

V roce 2007 překvapil olympijský vítěz Aleš Valenta, který s Ivou Langerovou ukázal, že vrcholový sportovec může uspět i na tanečním parketu. O rok později slavila vítězství Dana Batulková s Janem Onderem. Další ročníky přinesly triumfy Pavla Kříže, Kateřiny Baďurové nebo Anny Polívkové.

Postupně se na parketu vystřídaly desítky známých tváří a každý ročník měl vlastní příběh.

Někdy vítězila technická dokonalost, jindy charisma, sympatická povaha nebo schopnost získat si publikum. A občas si diváci oblíbili právě ty soutěžící, kteří měli k dokonalému tanci nejdál.

Vzpomeňme třeba na Lukáše Pavláska, jehož vystoupení v roce 2015 vyvolávala bouřlivé reakce. StarDance totiž nikdy nebyla jen soutěží o nejlepší taneční kroky. Byla také o lidských příbězích, překonávání sebe sama a o tom, komu jsme zkrátka chtěli držet palce.

Novější ročníky přinesly vítězství Veroniky Khek Kubařové, Jana Ciny, Dariji Pavlovičové nebo Oskara Hese. Každá generace diváků tak má své favority, své nezapomenutelné tance a možná i své malé televizní zklamání, když oblíbený pár vypadl příliš brzy.

Pokud má StarDance nějakou stálou tvář, jsou to bezpochyby Marek Eben a Tereza Kostková. Provázejí soutěží od jejího prvního ročníku a za dvě desetiletí se stali její neodmyslitelnou součástí.

Marek Eben se svým pohotovým, inteligentním humorem dokáže odlehčit i tu nejnapjatější chvíli. Tereza Kostková zase přináší do přímých přenosů přirozenost, eleganci a lidskost. Jejich společné moderování nikdy nepotřebovalo zbytečné skandály, přehnanou hlučnost ani uměle vyvolávané konflikty. Často stačil jeden Ebenův komentář, úsměv Kostkové nebo drobná slovní výměna a celý sál se smál.

O to symboličtější je, že právě k tomuto jubileu oznámili, že se s moderováním soutěže loučí. Po dvaceti letech se tak uzavírá jedna významná kapitola televizní historie. StarDance bude pokračovat, ale pro mnohé diváky bude těžké představit si její další ročníky bez dvojice, která ji provázela od samého začátku.

Když StarDance začínala, svět vypadal trochu jinak. Sociální sítě v Česku teprve získávaly popularitu, chytré telefony nebyly samozřejmostí a televizní pořady se nekomentovaly v reálném čase online tak jako dnes.

O tom, kdo měl postoupit a kdo si vítězství nezasloužil, se diskutovalo především doma, mezi přáteli nebo druhý den v práci. Dnes si diváci okamžitě přehrávají oblíbená vystoupení, komentují rozhodnutí poroty a sledují zákulisí na internetu.

Změnila se také samotná soutěž. Choreografie jsou propracovanější, kostýmy odvážnější a televizní produkce stále velkolepější. Přesto zůstává základní princip stejný: známý člověk opustí bezpečí své profese, obuje taneční boty a před zraky diváků se snaží naučit něco, co ještě nedávno vůbec neuměl. A možná právě proto nás to stále baví.

Dnešní televizní zábava často stojí na konfliktech, dramatických hádkách a vzájemném soupeření za každou cenu. StarDance nabízí něco trochu jiného.

Samozřejmě i tady jde o soutěž a vyřazování umí být bolestivé. Přesto je v pořadu stále přítomná slušnost, respekt a radost z toho, když se někomu něco podaří. Za několika minutami krásného vystoupení se přitom skrývají hodiny tréninku, bolavé nohy, únava a někdy i slzy.

Zapomenout nesmíme ani na profesionální tanečníky, živý orchestr, kostyméry, maskéry a celý štáb. Právě jejich práce vytváří atmosféru, kterou si se StarDance spojujeme. A pak je tu ještě něco, co se nedá úplně popsat čísly sledovanosti – ten obyčejný pocit, když si v sobotu večer uděláme čaj nebo nalijeme sklenku vína, usadíme se před televizí a na chvíli vypneme od každodenních starostí.

StarDance letos slaví dvacet let. Za tu dobu nám připomněla, že tanec není jen o dokonalých krocích, ale také o odvaze, vytrvalosti, eleganci a schopnosti udělat si legraci sám ze sebe.

Jubilejní sezóna má navíc zvláštní nádech nostalgie. S Markem Ebenem a Terezou Kostkovou se totiž loučí nejen jejich kolegové a soutěžící, ale symbolicky i generace diváků, která s nimi strávila dvě dekády televizních večerů.

Až letos zazní závěrečná slova posledního přenosu, možná si uvědomíme, jak výjimečné je, když nám nějaký televizní pořad vydrží dělat společnost tak dlouho.

A co vy? Pamatujete si ještě první StarDance z roku 2006? Který taneční pár vám za těch dvacet let nejvíce utkvěl v paměti? Napište mi do komentářů!