Článek
Slibují vám ušetřenou stokorunu měsíčně a tváří se jako spásní patroni vašich peněženek. Rétorika vládních představitelů v čele s Andrejem Babišem a Tomiem Okamurou kolem koncesionářských poplatků je ale ve skutečnosti jeden velký podvod na vlastní voliče. Žádné peníze neušetříme. Provoz České televize a Českého rozhlasu totiž budeme ze svých kapes platit dál, jen se tyto náklady schovají do daní. Celá tato politická komedie slouží k jedinému: umlčet nezávislá média a dostat je pod přímou kontrolu vlády.
Pokud se podíváte na působení obou lídrů, zrušení poplatků není žádným sociálním opatřením pro lidi. Je to jen cynická kouřová clona a nebezpečný útok na samotné základy české demokracie.
Velká iluze úspory, kterou stejně všichni zaplatíme z daní
První a největší lež, kterou vám Babiš s Okamurou tvrdí, spočívá v představě, že zrušením koncesionářských poplatků lidé ušetří svoje těžce vydělané peníze. Ve skutečnosti neušetříme ani korunu. Veřejnoprávní média mají své zákonné povinnosti, celostátní vysílání, technickou infrastrukturu i tisíce zaměstnanců. Pokud se zruší přímé poplatky a financování se převede pod stát, stát musí tyto miliardy odněkud vzít. Zaplatíme je všichni z vybraných daní, ať už v DPH při každém nákupu v supermarketu, v dani z příjmu nebo ve spotřebních daních. Rozdíl pro vaši peněženku bude v konečném součtu nulový, protože ty peníze z nás stát vytáhne tak jako tak. Obrovský rozdíl to však bude znamenat pro samotné politiky. Místo toho, aby občané platili médiím přímo bez politických zprostředkovatelů, vybrané daně si přivlastní vládní garnitura a bude libovolně rozhodovat o tom, kolik z nich televizi milostivě pustí. Zrušení poplatků tedy neznamená zrušení plateb, ale pouhé přejmenování účtu a předání penězovodů do rukou politiků.
Okamura: Mistr v plkání a rozvracení, který pro voliče neudělal vůbec nic
Zrušení poplatků pro Českou televizi udělal ze svého hlavního politického beranidla především Tomio Okamura. Důvod je prostý: nic jiného nabídnout nemá. Celá jeho politická kariéra je postavená na jediném osvědčeném receptu, kterým je rozeštvat společnost, vyvolat strach, plkat hodiny na kameru a hodit vinu na někoho jiného. Když si však po letech jeho působení položíte jednoduchou otázku, co reálného a pozitivního Okamura pro své voliče vlastně udělal, odpovědí je velká nula. Nepřinesl žádné vyšší důchody, žádné levnější potraviny ani žádné systémové změny. Zanechal za sebou jen nekonečné hodiny plkání u pultíku ve Sněmovně a rozvrácenou společnost. Okamura a jeho hnutí nepotřebují objektivní zpravodajství, ale mediální prostor bez kritického ověřování faktů, kde mohou beztrestně šířit své zjednodušené bludy. Česká televize s ověřenými fakty jeho populismu přímo překáží, a proto je snaha zničit její nezávislost jediným způsobem, jak zakrýt fakt, že kromě křiku nic neumí.
Babišův osobní střet zájmů a touha po kontrole
U Andreje Babiše je situace až mrazivě cynická. Člověk, který léta vlastnil významnou část soukromého mediálního trhu a zvykl si na to, že noviny i rádia plní jeho politické zadání, se najednou tváří jako ochránce chudých. Pro Babiše byla nezávislá Česká televize vždycky trnem v oku z jednoduchého důvodu: nemohl si ji koupit. Redaktoři ČT pokládají nepříjemné otázky, šťourají do kauz a prověřují střet zájmů. Slib převést ČT pod státní rozpočet není nic jiného než pokusVyhladovět nepohodlného kritika. Babiš moc dobře ví, že jakmile bude o rozpočtu televize rozhodovat ministerstvo financí pod jeho vlivem, získá v ruce bič. Pokud bude televize hodná, rozpočet dostane, a pokud bude kritická, peníze se jí seškrtají.
Lidé věří novinářům více než politikům
Když posloucháte vládní představitele, tváří se, jako by Česká televize byla institucí, kterou všichni nenávidí. Sociologické průzkumy však dlouhodobě ukazují přesný opak. Česká televize a Český rozhlas se řadí k nejdůvěryhodnějším institucím v zemi, kterým věří nadpoloviční většina populace. Političtí lídři a parlament se naopak tradičně potýkají s historicky nejnižší důvěrou, kdy jim často nevěří ani čtvrtina občanů. Politici s nízkou důvěrou se tak snaží diktovat pravidla institucím, kterým věří třikrát více lidí, což je čistá snaha srazit autoritu nezávislých novinářů na svou vlastní úroveň a zopakovat maďarský scénář, kde zrušení nezávislého financování udělalo z médií vládní hlásnou troubu.
Nenechme se opít rohlíkem
Koncesionářský poplatek není žádné výpalné ani zbytečná daň. Je to náš přímý účet za to, že novináři pracují pro nás, občany, a ne pro Babiše, Okamuru nebo jakoukoliv jinou vládní garnituru. Až vám budou tito politici na předvolebních mítincích slibovat, jak vám zrušením poplatků ušetří peníze, vysmějte se jim. Nezruší nic, jen vám ty peníze vytáhnou z peněženky oklikou přes daně a ještě u toho zničí svobodu slova. Dochází lidem podle vás, že zrušení poplatků je jen trik a zaplatíme to všichni v daních? Napište svůj názor do diskuse.
