Článek
Pamatujete si ještě na předvolební kampaň? Andrej Babiš vystupoval jako politik, který ví, jak zatočit s drahotou, zajistit dostupnější bydlení a řídit stát efektivněji než jeho předchůdci. Sliby zněly lákavě, zejména pro domácnosti, které v posledních letech musely stále pečlivěji počítat každou korunu.
Od parlamentních voleb v říjnu 2025 uplynul rok. Předvolební hesla vystřídala každodenní realita vládnutí a voliči mají právo ptát se, jaké konkrétní výsledky jim změna vlády přinesla.
Při pohledu na hypotéky, životní náklady a státní rozpočet se totiž ukazuje, že slibovaná úleva má k realitě mnohem dál, než by se z politických prohlášení mohlo zdát.
1. Dostupné bydlení? Hypotéky překročily pět procent
Vlastní bydlení je pro mnoho mladých Čechů stále vzdálenějším snem. Andrej Babiš a hnutí ANO přitom před volbami slibovali zlepšení dostupnosti bydlení, podporu výstavby a vytvoření podmínek, které mladým rodinám usnadní cestu k vlastnímu bytu či domu. Jenže realita hypotečního trhu v roce 2026 příliš optimismu nenabízí. Podle údajů České bankovní asociace dosáhla průměrná úroková sazba nových hypoték v září 5,10 %, zatímco průměrná sazba za rok 2025 činila 4,58 %. Pro běžnou rodinu tak financování vlastního bydlení představuje ještě větší zátěž.
Rozdíl přitom není zanedbatelný. Pokud si rodina půjčí čtyři miliony korun na třicet let, při sazbě 4,58 % zaplatí měsíčně přibližně 20 500 korun. Při sazbě 5,10 % už splátka vzroste na zhruba 21 700 korun. To znamená přibližně 1 200 korun měsíčně navíc, tedy více než 14 tisíc korun ročně. Pro domácnost, která musí současně platit energie, potraviny a další běžné výdaje, jde o citelný zásah do rodinného rozpočtu.
Výši hypotečních sazeb sice neurčuje přímo vláda, ale ovlivňují ji především finanční trhy a měnová politika České národní banky. Kabinet však může zasahovat do rychlosti povolování staveb, podpory nové výstavby nebo dostupnosti stavebních pozemků. A právě v těchto oblastech by měl předkládat konkrétní výsledky místo dalších politických prohlášení. Babiš sliboval řešení bytové krize, ale pro rodiny, které si dnes chtějí pořídit vlastní bydlení, zůstává zásadní problém stejný. Bydlení je pro ně stále mimořádně drahé a cesta k vlastnímu bytu se nezjednodušuje.
2. Levnější život? Náklady domácností dál rostou
Jedním z nejvýraznějších témat předvolební kampaně byla drahota. Andrej Babiš opakovaně kritizoval vysoké životní náklady a voličům sliboval, že jeho vláda přinese úlevu jejich peněženkám. Jenže ani rok po volbách není slibované zlepšení pro všechny domácnosti samozřejmostí. Přestože od ledna 2026 stát převzal financování poplatků za podporované zdroje energie a podle Českého statistického úřadu byly v září ceny elektřiny meziročně nižší o 10,6 % a zemního plynu o 4 %, nelze tento vývoj automaticky vydávat za zásluhu Andreje Babiše. Ceny energií ovlivňuje také situace na trhu a další faktory, které vláda přímo neřídí. Navíc přesun poplatků na stát neznamená, že jejich náklady zmizely. Nově se hradí z veřejných prostředků, tedy z rozpočtu, na který přispívají daňoví poplatníci.
Zatímco vláda může poukazovat na nižší ceny některých energií, jiné náklady domácností dál rostou. Podle zářijových údajů Českého statistického úřadu se nájemné meziročně zvýšilo o 6,1 %, vodné o 3,9 % a stočné o 3,8 %. Celková inflace dosáhla 2,5 %, zatímco ještě v srpnu činila 1,9 %. Pokud například domácnost platí nájemné 18 tisíc korun měsíčně a majitel jí ho zvýší o zmíněných 6,1 %, znamená to téměř 1 100 korun měsíčně navíc. Za jediný rok tak vydá na bydlení přibližně o 13 tisíc korun více. A to ještě nezapočítává případné zdražení služeb či dalších pravidelných plateb.
Právě tady se ukazuje rozdíl mezi předvolebními sliby a každodenní realitou. Babiš postavil významnou část své politické komunikace na kritice drahoty, ale samotná výměna vlády vysoké životní náklady neodstranila. Nižší inflace navíc neznamená návrat cen na původní úroveň, pouze jejich pomalejší růst. Pokud domácnosti úsporu na jedné položce pohltí vyšší nájemné nebo jiné náklady, slibovanou úlevu ve výsledku nepocítí. Babiš může mluvit o levnější elektřině, ale podstatná otázka zůstává: Kolik peněz lidem skutečně zbude, když zaplatí nejen energie, ale také nájem, potraviny a všechny ostatní výdaje?
3. Státní dluh: Účet za politické sliby teprve přijde
Andrej Babiš a jeho vláda před volbami spojovali sliby vyšších výdajů, podpory domácností a efektivnějšího fungování státu. Jenže právě financování těchto plánů představuje jeden z největších problémů současné hospodářské politiky. Podle Ministerstva financí skončil státní rozpočet za prvních devět měsíců roku 2026 ve schodku 194,5 miliardy korun, což znamená meziroční zhoršení o 40,7 miliardy. Stát tedy nadále utrácí výrazně více, než kolik vybere, a rostoucí zadlužení s sebou přináší další náklady.
Zvlášť výraznou položkou jsou náklady na obsluhu státního dluhu. Jen za období od ledna do září 2026 na ni stát vydal přibližně 74 miliard korun, meziročně o 6,3 miliardy více. V celoročním rozpočtu se přitom počítá s výdaji na obsluhu dluhu kolem 110 miliard korun. Jde o obrovské prostředky, které stát musí vynaložit na financování svých závazků. Každá další miliarda zaplacená na úrocích přitom omezuje prostor pro jiné priority, například školství, zdravotnictví nebo dopravní infrastrukturu.
Pokud Babišova vláda současně slibuje vysoké výdaje, daňovou stabilitu a odpovědné hospodaření, měla by jasně vysvětlit, z jakých prostředků chce své závazky financovat. Politicky atraktivní sliby totiž samy o sobě peníze do státní pokladny nepřinesou. Není možné donekonečna rozdávat, slibovat další výhody a současně vytvářet dojem, že za to nikdo nebude muset zaplatit. Právě rostoucí rozpočtové schodky ukazují, jak obtížné je podobné závazky skloubit s dlouhodobou stabilitou veřejných financí.
Pro běžného občana se státní dluh může zdát jako vzdálený ekonomický problém, který se jeho každodenního života netýká. Jenže opak je pravdou. Rostoucí náklady na jeho obsluhu mohou v budoucnu vytvářet tlak na vyšší daně, omezení veřejných služeb nebo odkládání důležitých investic. Politické sliby mohou přinést okamžitý potlesk, ale jejich účet se může vrátit v podobě vyšších daní a menšího prostoru pro služby, které lidé potřebují.
Rok po volbách: Sliby zůstaly, účet platí domácnosti
Rok po sněmovních volbách je čas přestat hodnotit politiku podle předvolebních sloganů a začít ji posuzovat podle skutečných výsledků. Andrej Babiš žádal voliče o důvěru s příslibem, že dokáže řídit stát lépe, bojovat s drahotou a zlepšit životní úroveň českých domácností. Ekonomická realita však ukazuje, že tak jednoduché to rozhodně není.
Hypotéky jsou dražší než v předchozím roce, nájemné dál roste a státní rozpočet vykazuje vyšší schodek. K tomu přibývají miliardy korun, které stát vydává na obsluhu svého dluhu. A zatímco politici mohou argumentovat jednotlivými ekonomickými ukazateli, lidé musí každý měsíc řešit mnohem jednodušší otázku: Kolik peněz jim zbude po zaplacení všech účtů?
Právě v tom spočívá největší slabina velkých předvolebních slibů. V kampani je snadné tvrdit, že všechno půjde lépe, levněji a efektivněji. Mnohem obtížnější je potom vysvětlovat, proč se očekávaná změna neprojevuje v rozpočtech řady domácností. Babišova vláda nemůže donekonečna stavět na kritice svých předchůdců. Za současná rozhodnutí a jejich dopady už nese vlastní politickou odpovědnost.
Občanům přitom nestačí slyšet, že se situace zlepšuje. Potřebují to poznat při placení hypotéky, nájemného, nákupů nebo pravidelných měsíčních výdajů. Pokud jim po zaplacení všech účtů zbývá stejně nebo dokonce méně než dříve, těžko je přesvědčí další politické prohlášení o tom, že už je lépe.
Až budete příště platit nájem, hypotéku nebo běžný nákup, zkuste si položit jednoduchou otázku: Zbývá vám dnes po zaplacení všech výdajů více peněz než před rokem?
Protože právě na tom by se měla poznat slibovaná změna k lepšímu. Ne na billboardech, v tiskových zprávách ani v projevech politiků.
A jak jste na tom vy? Žije se vám po roce Babišovy vlády lépe, nebo vám každý měsíc zbývá méně peněz?
