Článek
Ministerstvo zdravotnictví představuje novelu zákona o elektronizaci zdravotnictví jako další etapu digitalizace. A skutečně: od ledna 2026 má být právní rámec bohatší o několik klíčových prvků – elektronickou žádanku, sdílený zdravotní záznam, registr oprávnění nebo delegování přístupu k dokumentaci jménem pacienta. Aby přínos novely nezůstal jen na papíře, je potřeba ji doplnit o další prvky, bez nichž to nebude fungovat. Chybí návazný plán implementace některých nástrojů, i motivace, proč by se měli lékaři a poskytovatelé do systému aktivně zapojit.
„Novela e-health staví důležité základy digitálního zdravotnictví, ale bez dalšího rozvoje, peněz a skutečného tlaku na zapojení všech hrozí, že se digitální reforma neposune o potřebný další krok. Zatím připomíná dobrou hrubou stavbu domu, ale bez jasných kroků k dokončení,“ říká Petr Čermák, manažer projektu Digitalizace a EHDS think tanku Ministr zdraví.
Co novela zavádí – a proč je to důležité
Elektronická žádanka má omezit zbytečné papírování mezi ordinacemi. Lékař ji pošle přímo specialistovi a pacient ji uvidí ve své aplikaci. Výsledkem by mělo být méně duplicitních vyšetření, rychlejší tok informací bez jejich fyzického přenášení pacientem i efektivnější organizace péče. Výzvou zůstává dobrovolnost – pokud se nepřipojí většina poskytovatelů, velká část zmíněných benefitů se nenaplní.
Sdílený zdravotní záznam by měl lékařům zpřístupnit základní informace o pacientech (např. alergie, krevní skupina, preventivní prohlídky). V praxi ale zatím chybí infrastruktura, která by umožnila bezpečný a jednotný přístup k datům napříč zdravotnickými systémy.
Registr oprávnění nově umožní spravovat přístupy ke zdravotnickým údajům a řídit souhlasy – například partnerovi pacienta k nahlížení na sdílený zdravotní záznam. Pro pacienta to znamená větší kontrolu nad tím, kdo a za jakým účelem s daty nakládá. Je to smysluplný základ, ale potřebujeme k němu srozumitelné ovládání a podporu pro uživatele.
EZ Karta, resortní aplikace ministerstva, je v zákoně jmenovitě jako „brána“ do elektronického zdravotnictví. Dnes nabízí zejména očkovací průkaz a přehled absolvovaných preventivních prohlídek a screeningových vyšetření. Ministerstvo slibuje její napojení na další služby. Důležité je, že pokud zákon ukotvuje konkrétní aplikaci, tak aby byly údaje z této aplikace k dispozici i jiným aplikacím nebo přístupovým portálům (např. aplikace provozované nemocnicemi) a pacient si mohl vybrat, jakou přístupovou službu ke svým údajům bude využívat.
Silné stránky novely
Novela jasně míří správným směrem. Přináší další klíčové dílky „stavebnice“ elektronického zdravotnictví – od sdílení dat až po řízení oprávnění. Posiluje postavení pacienta a přibližuje český systém evropským standardům interoperability. Standardizace elektronických nástrojů a digitalizace procesů, které dosud běželi hlavně papírově, je nutným základem pro jakýkoli digitální pokrok.
Slabá místa a rizika
Na druhé straně novela stojí na dobrovolnosti. Bez zapojení většiny poskytovatelů nebude e-žádanka fungovat naplno, sdílený zdravotní záznam zůstane prázdnou schránkou a pacienti budou dál obcházet ordinace s papíry. Nejasná zůstává i finální podoba a role infrastruktury pro předávání zdravotnické dokumentace mezi poskytovateli zdravotních služeb. Stát se rozhodl jít cestou více propojených sítí pro výměnu zdravotních dat a nikoliv zřídit centrální infrastrukturu včetně centrálních úložišť vybraných částí zdravotnické dokumentace – to přináší své výhody, ale takový systém je mimořádně technologicky, organizačně i právně složitý.
Znepokojení může vzbuzovat i nový typ dat v tzv. kmenových registrech – především údaje týkající se zdravotní způsobilosti k řízení a držení zbraní. Propojení se systémy policie je citlivé téma, které si zaslouží širší odbornou i veřejnou debatu o přesných hranicích a kontrolních mechanismech.
Dobrá základna, ale bez řízení a mapy
Ministerstvo zdravotnictví popisuje novelu jako důležitý krok k moderní a bezpečné digitální péči. Mluví o otevřenosti vůči trhu, plánovaných pilotních projektech i přípravě dalších kroků v návaznosti na evropský rámec EHDS. Konkrétní harmonogram a prioritizace dalších kroků ale zatím chybí, což ukazuje i finální podoba nedávno schválené Národní strategie elektronického zdravotnictví 2025-2035. Stejně tak detaily o návazném financování. Naopak technická řešení včetně definice jednotlivých standardů elektronické zdravotnické dokumentace postupně vznikají.
Novela vytváří důležité předpoklady pro posun digitálního zdravotnictví o další krok, ale bez důsledné implementace hrozí, že zamýšlené benefity se naplno neprojeví. Je to krok správným směrem – jen zatím není jasné, kdo jej skutečně udělá a kdy se plně projeví. Z pohledu praxe platí, že bez závazků, incentiv a další podpory může být i dobře míněný zákon jen dalším příkladem, kdy legislativa dohání realitu – a nedoběhne ji.
