Článek
Kdybych cestovala časem a náhodou potkala své minulé já, musela bych přiznat, že jsem stále ještě sama. Potom bych mu sdělila, že se to snad změní a že právě škemrám u známých kontakt na kohokoliv, kdo by mohl tušit, kam chodí na drink a balit holky asi přes padesát kolen vzdálený bratranec mého spolužáka ze střední Nanda. Mé minulé já bych tak přesvědčila o tom, že v budoucnu přijde o rozum.
Jenže to je přesně to, co dělám. Protože seznamka, kde výsledkem je to, že jen jedna strana ví o existenci té druhé má dost podstatnou vadu, takže nezbývá, než přijít na způsob, jak na sebe nějak upozornit. Pokud možno tak, abych vyvolala zájem, ne zděšení.
Celý příběh začal tím, že jsem o vánočních prázdninách dostala nápad, že se konečně podívám na aspoň jednu epizodu jedné české talkshow. A páni, neměla jsem ani tušení, jak zajímavý host byl do toho pořadu pozván a už vůbec ne, jak na mě zapůsobí. Odpusťte mi to klišé, ale když ona je to pravda pravdoucí, můj svět se otočil o sto osmdesát stupňů, protože jsem zahlédla jeho. Vlka.
Jak jsem, tak obdivovala jeho okouzlující úsměv, hlas a příjemné vystupování, říkala jsem si, kde vězí ten háček, pane Dokonalý? Pak to přišlo: chodí balit holky do baru. Jop, to je přesně ono.
Proč to musí být skoro vždycky bar a ne taky někdy knihovna nebo knihkupectví?! Místo ‚slečno, mohu vás pozvat na skleničku‘ by se říkalo ‚slečno, mohu vám koupit ten román, který si právě prohlížíte?‘
Do baru totiž chodím jen na předem domluvené akce jako je oslava narozenin nebo sešlost studentů ze stejné vysoké školy. A ještě mě tam nikdo nebalil. Pokud už si k našemu stolku někdo přisedl, tak mě oblažil leda kyselým ksichtem ve stylu, co si ta vochechule dovoluje vrátit se ze záchodků, když já se tady věnuji této luxusní roštěnce.
Ovšem kvůli Vlkovi jsem byla ochotná vrhnout se do nočního života, ochomýtat se kolem jeho oblíbených podniků a dělat na něj oči, jen co by dorazil osobně. Tedy, kdybych věděla, kam to vlastně chodí. Co když strávím večer v baru X, zatímco on bude v klubu Y nebo naopak? Tomu se říká hloupě zabitý večer. Naštěstí už se aspoň nesmí v nočních podnicích kouřit, tudíž se aspoň nepřidusím.
Nakonec se mi přece jen povedlo sehnat kontakt na jednoho Vlkova kamaráda. Pokračování příště.
(Další Medvědomosti si můžete poslechnout na Spotify nebo www.ceskepodcasty.cz)
