Článek
Vychytat příležitost něco humorně okomentovat je mým životním potěšením. A když to ten druhý ocení, pak jsem rázem v sedmém nebi. Jako tenkrát, když mi jeden kadeřník vykládal o tehdejším trendu mezi homosexuály nechat si vybělit konečník. Se vzpomínkou na starou českou literaturu, a především jedno přirovnání jsem pronesla: „Chtějí mít řiť jako z alabastru.“
Jeden z mých pohotových komentátorských úspěchů se odehrál ještě na střední. Tématem hodiny bylo tuším něco jako fungování trhu. Třídní s námi vedl přátelský spor. Jednou nás nazval sociálně nevyspělou komunitou, ale já vím, že nás měl vlastně rád.
Když se nás učitelé na něco ptali, obvykle jsem mlčela jako hrob, ale mé instinkty specializované na komediální načasování se v některých chvílích umlčet nedaly.
„Vám něco vykládat je jako hrách na stěny házet,“ povzdechl si nahlas pedagog, když jsme prokazovali známky nižší výchovné tvárnosti, než v jakou doufal. Okamžitě jsem zpozorněla. „Ale pane D., nezapomínejte, že i stěny mají uši.“ Tím jsem našeho učitele dorazila a myslím, že na okamžik zauvažoval nad změnou profese. Krásná vzpomínka.
(Tuto a další Medvědomosti do ouška si poslechněte na Spotify nebo na ceskepodcasty.cz. Chcete-li si přečíst nejnovější Medvědomosti, najdete je na https://medvedomosti.blog/)
