Článek
Už je to pěkných pár měsíců, co jeden český politik prohlásil, že v péči o seniory roboti nikdy nenahradí pečovatele z masa a kostí. Buď má ten člověk malou představivost, nebo jde o politické chlácholení ve stylu, že všechno vyjde, pokud budete věřit naší straně. Protože péče o penzisty je přesně ta oblast, kde by se šikovně sestavený a naprogramovaný robot dozajista uplatnil.
Dotyčný má však pravdu v tom, že zatím roboti lidskou pracovní sílu v tomto oboru nenahradí. Do deseti let spíše ne. Do sta let už spíše ano (číslovku berte s velkou rezervou, pouze tipuju). A to ji ještě nenahradí zcela, ale mnohem pravděpodobnější a chytřejší bude, když ji doplní.
Teď si řekneme, proč by spolupráce lidí a strojů mohla být to, co zvedne v budoucnu úroveň péče o seniory na novou úroveň. Zaprvé robot může být zkonstruován tak, aby vyvíjel velkou sílu, ale aby zároveň dokázal obratně manipulovat s malými předměty. V péči o seniory uplatní obě schopnosti i nějaké další. Stařenky, které upadnou, musí někdo zvednout. Lidé upoutáni na lůžku musí být obraceni, aby se zabránilo proleženinám. Zatím to dělají pečovatelky a pečovatelé a zaslouží si náš respekt, ale zaslouží si i ulehčení své už dost těžké práce.
Robot by mohl být připojen k internetu, napojit se na přístroje, sbírat data o tlaku, srdečním rytmu a automaticky je pak odesílat doktorovi, u kterého je pacient registrován. Konečně když už je zaváděn systém elektronického zdravotnictví a sdílení dat o pacientovi, tak by tento systém měl být taky smysluplně využíván, jinak jsou to vyhozené peníze. Tímto způsobem by se dalo velmi rychle reagovat, jakmile se jakákoliv hodnota dostane do kritických čísel. Mrtvice, infarkt, to jsou pouze dvě z řady kritických stavů, při nichž je nutno jednat, co nejrychleji, aby pacient hlavně přežil, o zachování co nejvyšší kvality života nemluvě.
Za třetí, i sebeobětavější pečovatel má vlastní soukromý život, své vlastní potřeby. Musí někdy spát, jíst a relaxovat. Zdravotníci a pečovatelé jsou profese, které ohrožuje strašák vyhoření, přitom jich není nazbyt. Robot sice také potřebuje údržbu, ale v zásadě je mu jedno, jestli jeho služeb využíváme v poledne nebo ve čtyři hodiny ráno. U robota nemůže dojít k tomu, že přijde ráno do práce zdrchaný po celonočním flámu. Robot nemá biologické potomky, kterým musí věnovat čas a energii. Stroj se pouze soustředí na svou práci a dovolí lidským pečovatelům vzít si volno.
Nejprve si však musíme uvědomit naprostý základ. To, že nejde o to bránit důchodcům v kontaktu s jinými lidmi, dát jim roboty nemá být bráno jako odsunutí nepotřebných do kouta, ale jako obdarování někoho další víceúčelovou pomůckou, jež má v první řadě přispět k vyšší kvalitě života. Babičky a dědečci se tím spíš budou moci soustředit na to příjemné jako je čtení vnoučatům na dobrou noc, když většinu starostí obstará stroj. Následně bude klidnější i generace v produktivním věku, protože bude vědět, že je o rodiče postaráno ve dne, v noci.
Než se začnete radovat, jak úžasná budoucnost nás čeká, pak vás musím zklamat. Robot bude drahý, důchody jsou nízké. Někdo bude muset přispívat a bude to buď stát, nebo pojišťovny. Máte vlastně pravdu, pane politiku, roboti lidské pečovatele nikdy nenahradí, protože pojišťovny se budou kroutit jako hadi, jen aby chlup nemuseli pustit, a z běžných občanů si robota nebude moci dovolit nikdo a i nemocnice budou roky šetřit, jen aby mohli pořídit jeden přístroj.
(Tuto i další Medvědomosti do ouška si poslechněte na Spotify nebo www.ceskepodcasty.cz)
