Článek
Umělá inteligence, streamování, robotický pečovatel o seniory… K čemu jsem se to dosud nevyjádřila? No jistě, k samořízeným vozidlům. Samořízená auta nepotřebují řidiče, což je tak nějak obsaženo v názvu. A protože někoho štve i několik vteřin prázdného rozhovoru, když mu na benzince prodavač nabízí kafe a sladkou tyčinku, když zákazník chce, co nejrychleji zaplatit benzín a pokračovat v cestě, tak vždy bude někdo spokojen.
Ovšem tak jako někteří z nás nemají problém například sezení v křesle u kadeřníka nebo cestu s ukecaným taxikářem promlčet, někdo je prostě obyčejně rád, když si s někým promluví, i kdyby toho člověka už v životě nepotkal.
Kdybych byla schopným podnikatelem, využila bych příležitosti, až tedy vyjedou ona samořídící auta do ulic, a nabídla bych trhu taxislužbu s řidiči, kteří budou řidiči jen názvem svého povolání, jejich náplní práce by bylo něco jiného.
Předstírané otáčení volantem a řazení má sloužit jen k navození atmosféry. Hlavní náplní práce řidiče bude vést konverzaci, a co je ještě důležitější – naslouchat pasažérovi.
Typickému zákazníkovi mé společnosti nejde pouze o to přemístit se z bodu A do bodu B, to by nepotřeboval figuranta předstírajícího řízení. K tomu transportu chce i společnost. Moje společnost by nabídla, ať si zákazník vybere, po čem touží.
„Vracím se z dovolené a chci někomu vyprávět, jak jsem si to užila.“
„Chci si postěžovat na práci/partnerku/partnera.“
„Jsem poslední nezadaná, bezdětná kamarádka z party, holky mají plné hlavy starostí o děcka a já si nemám s kým pokecat o tom, jak je dnes těžké klofnout pořádného chlapa.“
„Jsem na mateřské dovolené, zbytek kamarádek honí kariéru a nechápe, jaké to je být mámou.“ Vidíte, jedna dáma po mateřské si povídáním o tom, jaké to bylo období, vydělá dětem na splnění potřeb i přání.
„Jsem z jiné země a prosím o doporučení, kam se jít najíst a co vidět.“ Tady je dokonce prostor pro spolupráci s restauracemi a zábavními podniky. Restaurace poskytne obnos a taxikář vsune do rozhovoru o krásách Brna název restauračního zařízení.
Možností jsou spousty.
Lidský život je těžký, jen se mění kulisy a vedlejší postavy. Ale hodně věcí se dá zvládnout, když má člověk, s kým si promluvit a kdo mu dá radu. Ne že by dnes pro dospěláka neexistovala žádná možnost, jak si ulevit. Ale kamarádi mají méně času než na střední. Když se o svůj den blbec podělíte s veřejností na sociálních sítích, tak se na vás snese, že jste chobot či fíča. Ještě zbývá udělat si v kalendáři mezi prací, vařením, rozvážením dětí do škol a po koníčcích místo pro psychoterapii. Nebo, díky „mé“ taxislužbě své sezení s psychoterapeutem v budoucnu vyřídíte po cestě do práce jako se dnes vyřizují mejly v hromadné dopravě.
