Článek
Nejisté doby je nutno chvílemi odlehčit humorem. Jedna veselá rodinná historka se pojí právě s epidemií jednoho virového onemocnění. Psal se rok 2003 a svět znepokojil SARS, bratránek nechvalně známé korony. To léto jsme se všichni tři vypravili na Mallorcu, abychom nachytali nějaký ten vitamín D ve formě slunečních paprsků.
Pěkný hotel, krásné pláže, nádherné počasí a volný čas trávený s milovanou rodinou to jednoho uvolní až tak, že předvádí scénku ze zábavního pořadu. Tak jako táta, který si toho dne vybral scénku z úplného televizního pravěku. V tom čísle herec a bavič Jiří Wimmer recituje Bezručovu báseň Ostrava. No, recituje. Vtip je v tom, že právě moc nerecituje, zato mnohem víc kašlá a lapá po dechu.
Je to podařená a velmi legrační scénka, ale ne každý ocení, když se jí pokoušíte předvést na veřejnosti. Kór v době, kdy hrozí, že svět ochromí epidemie virového onemocnění napadajícího plíce. Na to táta nepomyslel, když v hotelové jídelně u snídaně kašlal s takovým zápalem, až málem vykašlal vlastní plíce. Stačí, aby kýchnul, a otřese se zem. Tátův záchvat kašle se rozléhal celou jídelnou a všechny stolky v okolí, do té doby pokojně pojídající svá vajíčka a tousty se šunkou, se po nás ohlíželi s neskrývanými obavami v očích.
