Článek
Bashar al-Assad byl původně jakožto druhorozený syn diktátorského prezidenta Hafeze al-Assada vyvázán z rodinných politických a vůdcovských povinností. Ostatně on sám před převzetím moci nad Sýrii nikdy zájem o vládnutí neměl. Rodák z hlavního města Damašku (*1965) byl v mládí spíše plachým, neprůbojným a nekomunikativním člověkem, který se studijně připravoval na kariéru lékaře.
Ve své zemi vystudoval vysokou školu se zaměřením na medicínu a oftalmologii (oční lékařství) a záhy odjel na postgraduální doktorandské studium do Londýna, kde se plánoval usadit. Rok 1994 však osudově změnil historii jeho rodiny a předeslal následný vývoj v Sýrii. Tohoto roku totiž tragicky zahynul při autonehodě jeho starší bratr Basil, prvorozený syn a následník prezidentského úřadu, na který byl vládnoucím otcem pečlivě připravován.
Stávající diktátor Hafez al-Assad tak stál před rozhodováním, zda na místo čekatele na nejvyšší úřad posune po právu svého druhorozeného syna, který byl ale zcela nepřipraven a ani osobnostně se jako vhodný následník neprofiloval. Nakonec určil, že moc po něm jednou převezme právě Bashar. Ten se otcovu nařízení podvolil a po pouhých dvou letech studií a praxe v Londýně odjel zpátky do svojí země. Začal podstupovat tvrdou přípravu na vojenské akademii a když jeho otec v roce 2000 skonal, chopil se vlády.
Nejen občané Sýrie, ale celý svět v naději očekával, že dojde k uvolnění diktatury v zemi. Původně to tak vypadalo a sám Bashar al-Assad se snažil Sýrii liberalizovat. Podpořil vznik a distribuci nezávislého tisku a nechal propustit stovky politických vězňů. Povolil právo na shromažďování demokraticky smýšlejících občanů, kteří se dožadovali reforem a z pozice nejen prezidenta, ale i nejvyššího zástupce v Syrské vědecké společnosti pro informační technologie, podnítil zavádění a šíření internetu. A po dlouhých desetiletích došlo také na progresivní ekonomické plánování a snahu zřídit soukromý bankovní sektor, zemi ale stále dusila vysoká míra korupce.
Nicméně země dál čelila mezinárodnímu tlaku díky pokračujícímu postoji vůči sousedním zemím Blízkého východu. Syrská armáda stále okupovala sousední Libanon až do roku 2005, kdy se byla nucena po vraždě libanonského premiéra, ve které byla namočena, stáhnout zpět na své území. Assad nadále podporoval propalestinská hnutí a radikální skupiny také v Iráku a zaujímal nenávistnou politiku vůči Izraeli i přes slib, že otevře jednání o sporném území Golanských výšin.
Uvolněné, leč k ideálu daleko mající období Assadovy vlády trvalo až do roku 2011, kdy přišel zásadní zlom a liberálnější přístup k Sýrii se zcela otočil na tvrdou diktaturu, která bohužel překonala i železnou ruku jeho otce. Během tzv. arabského jara se totiž vzbouřil syrský lid proti tamní vládě. Chvilková prvotní reakce Assada ve smyslu naslouchání a případných ústupků byla velmi rychle nahrazena brutálními zásahy proti demonstrantům.
Bezpečnostní složky přestaly situaci zvládat a v zemi vypukla vleklá a krutá občanská válka, která trvala až do loňského roku a stála životy více než půl milionu Syřanů, proti kterým Assad namířil i chemické zbraně. Kdo tehdy chtěl a mohl, snažil se ze země uprchnout, což pocítila před lety i Evropa v rámci první velké migrační vlny. Celkem zemi opustilo kolem pěti milionů Syřanů, tedy přibližně každý čtvrtý její obyvatel, což je opravdu závratný podíl, který dokresluje závažnost situace.
Ze začátku měly ale různé povstalecké radikální skupiny včetně Al-káidy a Islámského státu nad Assadem převahu a ačkoliv bojovaly různě i mezi sebou, podařilo se jim ovládnout většinu území Sýrie a státní armádu zatlačily na západ a jih země. Jeho režim tak fakticky ovládal pouze oblasti u pobřeží Středozemního moře, u hranice s Libanonem a v Damašku a okolí. To se změnilo v roce 2015, kdy na pomoc přispěchal dlouholetý spojenec syrského režimu a nebyl to nikdo jiný než Rusko a Vladimir Putin. Assad tak postupně získával ztracená území pod svoji kontrolu.
Assad na jednání s ruským prezidentem Putinem v roce 2021.
Během občanské války se ostatní sousední arabské země od Sýrie distancovaly a Assada v jeho krutovládě nepodporovali. A o podpoře Západu samozřejmě nemohla být ani řeč. Jistého uvolnění blízkovýchodních vztahů se Assad dočkal před pár lety, to už se ale schylovalo k obratu, masivním protestům v zemi a pádu celého jeho režimu.
Ten nastal v prosinci loňského roku, kdy syrští vzbouřenci využili oslabení mocenských bojů na Blízkém východě a v podstatě napadli svoji vlastní zem. Postupně dobyli všechny strategické doby a donutili Assada a jeho rodinu uprchnout ze země. Tím více jak padesátiletá assadovská diktatura v Sýrii pravděpodobně nadobro skončila. Azyl rodina jak známo našla v Rusku pod ochranou Vladimira Putina.
Současná vláda vyzývá uprchlé občany k návratu do své rodné země, rozpouští proassadovské ozbrojené skupiny a slibuje obnovu a budování mírumilovného státu. Prozatímního prezidentsví se ujal Ahmed al-Sharaa, který právě tento týden vydal dekret, zavazující k vytvoření Rady národní bezpečnosti země. Ta za vlády Assada neexistovala a bude nastavovat, řídit a koordinovat bezpečnostní a politickou situaci Sýrie. Sharaa také slíbil ochranu syrským náboženským a etnickým menšinám, které assadův režim brutálně potíral.
Času zatím uběhlo poměrně málo a teprve se tak ukáže, jestli se nastavené plány a optimistické vyhlídky naplní a přetaví do praxe a zdali v Sýrii už konečně zavládne klid a mír. Vzhledem nejen k okolní napjaté, ale celosvětově složité geopolitické situaci to nebude jistě lehké.
Vraťme se ale ještě jednou do roku 2000. Všichni si tenkrát slibovali zmírnění politické situace v zemi nejen kvůli osobě Bashára al-Assada, ale také s ohledem na ženu a investiční bankéřku, která se krátce po převzetí moci stala Assadovou maželkou. Asma al-Assad se syrskými kořeny vyrůstala a žila v Londýně, tedy v liberálním západním světě a očekával se její pozitivní demokratický vliv na svého muže. I ona se tak ze začátku profilovala pozitivně a stála jako první dáma u zrodu mnoha vládních organizací pro podporu hospodářského a sociálního rozvoje. Podporovala také práva a vzdělání syrských žen. Nakonec ale spolu s manželem oligarchicky ovládla všechny možné klíčové zemské struktury a během občanské války i ona podněcovala terorismus a stála za mučením, zatýkáním a vražděním statisíce civilistů. Magazín Vogue ji nazval pouštní růží - na první pohled krásnou, ale s vražednými trny.
Podle některých médií Asma al-Assad aktuálně požádala o rozvod a usiluje o návrat do Londýna i se třemi svými a Assadovými potomky.
Anketa
Použité zdroje:
https://www.bbc.com/news/10338256
https://www.cnn.com/2024/12/08/middleeast/bashar-al-assad-syria-profile-intl-hnk/index.html
https://www.france24.com/en/middle-east/20250313-syria-interim-president-announces-formation-of-national-security-council-sharaa-bashar-al-assad
https://en.m.wikipedia.org/wiki/Bashar_al-Assad
https://www.novinky.cz/tag/basar-hafiz-al-asad-11488
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/basar-asad-syrie-prezident-profil.A241208_082550_zahranicni_vajo
https://www.denik.cz/ze_sveta/basar-asad-rodina.html
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Asmá_al-Asad
