Článek
Pozoruhodná žena vlastním jménem Saengduean Chailert pochází z Thajska. Ale i díky špatně zapamatovatelnému jménu jí všichni říkají jednoduchou přezdívkou Lek, což v thajštině znamená malá. Tato drobná žena si svojí dobročinností vysloužila celosvětovou pozornost médií a také obdiv mnoha světových hereckých nebo pěveckých osobností.
Zasadila se totiž ve své rodné zemi velmi výrazně o ochranu ohrožených a týraných slonů, kteří zde bohužel dodnes často doslova živoří v otřesných podmínkách nejen při práci v těžařství, ale také jakožto atrakce pro turisty. Nezůstalo však jen u těchto krásných inteligentních a citlivých tvorů a ona dodnes poskytuje péči všem zvířatům, kteří její pomoc potřebují.
Její příběh se začal odvíjet roku 1962 v horských oblastech severního Thajska, kde žila s rodinou a také dědečkem, který byl místním šamanem. Mimo lidských pacientů se společně s její matkou věnoval i těm čtyřnohým a Lek tak obklopena prostředím pomoci potřebným zvířatům vyrůstala již odmala a přirozeně.
Její dědeček navíc léčil všechny bez rozdílu zadarmo, pouze z čistého altruismu a uspokojení z pomoci potřebným. Jednoho dne k němu zavítal také vážně nemocný náčelník místního kmene. Byl úspěšně uzdraven a jako poděkování daroval rodině malé slůně. Dostal jméno Gold (zlatý) a postupně se mezi ním a malou Lek vytvořilo silné přátelské pouto.
To však nebyl ten hlavní iniciační moment, který ji zavedl k pomoci jiným slonům. Díky své inteligenci a povaze se vzdělávala a začala jezdit s návštěvami do okolních oblastí svého bydliště jako tlumočnice. Jedna z cest ji tenkrát zavedla také do džungle a do místního tábora pro těžbu dřeva. A zde poprvé v životě uslyšela srdceryvné nešťastné sloní troubení a uviděla zuboženého chobotnatce, jak se zbídačený a zesláblý marně snaží pod rozkazy dělníků táhnout kládu. Nebohé zvíře zakoušelo vpichy kopím a rány kamením do hlavy, aby se na pokraji své smrti konečně pohlo a dál pracovalo.
Křičela jsem. Neumím říci, čí křik byl hlasitější, zda můj, nebo toho ubohého zakrváceného slona. Dívala jsem se do jeho očí a cítila hlubokou ránu v srdci. Byla jsem úplně v agonii. Cloumal mnou vztek, zoufalství, zmatek, ale také odhodlání…
Ten den svoji práci nedokončila a běžela domů rozhodnutá sehnat finanční prostředky na odkup a záchranu dotyčného zvířete. Začala se o týrané slony zajímat více a z hrůzou zjistila, že nešlo o ojedinělý případ, ale že okolní lesy jsou těžařských míst a zotročených slonů plné. To byl ten hlavní moment, který nastartoval její bohulibou cestu vedoucí k plošné záchraně, léčbě a preventivní ochraně těchto tvorů.
Začátky pro ni byly krušné, ona se však nikdy nevzdala. Pravidelně a trpělivě objížděla dotčené regiony s osvětou, mluvila k majitelům a zaměstnancům těžařských společností, obracela se na místní vesničany. Sháněla lékařskou pomoc a edukovala ošetřovatele. Mezitím stihla ještě prohlubovat svoje znalosti oficiálně a získala studiem bakalářský titul. Výsledkem byly počáteční značné obtíže a tvrdý odpor ze strany lidí vykořisťujících slony jak při práci se dřevem, tak v oblasti turismu nebo pouličního žebrání. A sloni dokonce i vyhledávají nášlapné miny a končí s ošklivými úrazy nohou. Lek tak soustavně čelila výhrůžkám, žalobám a opakovaně byla i zatýkána a vězněna. Nikdo ji však nedokázal zlomit a ona klestila cestu pomoci slonům neúnavně dál a dál.
Samozřejmě, že se bojím bojovat proti velkým firmám. Když se ale podívám do očí slona, vidím strach ještě hlubší, než je ten můj. A to je rozhodující!
Když jí bylo osmadvacet let, založila kliniku, pojmenovala ji Jumbo Express a začala zde pečovat o zachráněné slony. O šest let později pokročila ještě dál a zprovoznila přírodní park Elephant s rozlohou 250 akrů (více než 1 km2) a založila nadaci Save Elephant Foundation. Místo se začalo plnit zuboženými slony ze všech koutů země. Praktiky zacházení s nimi jsou skutečně otřesné a upozorňuji, že následující řádky jsou drastické. Výcvik doprovázený všestranným týráním začíná už od slůněte, které aby se naučilo poslouchat lidským příkazům, je spoutáno včetně chobotu řetězy ke znehybnění a žije jakožto jinak společenský tvor v izolaci. Pak podstupuje hladovění, bití, pálení rozžhavenými předměty a bodání ostrými předměty a to i do citlivých oblastí uší a očí. Proč se to všechno hrůzné děje? Aby bylo zvíře totálně zlomeno. V ten moment přichází na řadu tzv. mahaut, tedy pečovatel. Ten donese poprvně slůněti pořádnou porci jídla a to z domnělé vděčnosti začne poslouchat. Na základě vztahu tyran-oběť a krutě získanou nadvládou člověka.
Snímek jednoho ze zachráněných slonů v parku Elephant v Thajsku.
Mezitím sice došlo roku 1989 k vládnímu zákazu těžebních táborů za pomoci slonů, ale mnoho jich nelegálně funguje dodnes a ostatní majitelé a jejich týraní svěřenci si museli najít jiný zdroj obživy. A tak dochází pod rouškou turismu a rádoby spokojených slonů k dalšímu sice ne tolik drastickému, ale stále týrání. Sloni se učí malovat, nosí turisty na zádech, předvádějí se v cirkusech nebo žebrají.
Lidé třeba mají pocit, že slony malování baví. Opak je však pravdou. Nebohá zvířata, která musela absolvovat dříve popsané metody mučení, jsou k malování nucena a jelikož se bojí trestu, tak jej provádějí. Stejné je to s vozením turistů na zádech. Vypadá to nevinně a díky velikosti slonů i bezpečně. Ale jejich páteř není stavěná ani na váhu člověka a dochází tak často k deformacím a poranění. A co turista na zádech nevidí, jsou hřebíky, kterými je mnohdy nebohé zvíře pobízeno k chůzi. Pokud se na jízdu na slonovi chystáte, požádejte schválně vodiče, ať vám ruce ukáže.
Doposud tak žije v Thajsku stále ve špatných podmínkách a tyranii kolem 75 % slonů. Ti, co mají to štěstí a dostanou se do péče Lek a jejich týmu, přicházejí většinou se silnými psychickými obtížemi a fyzickými následky všeho druhu. Mnozí jsou v podstatě živoucími zombie, kteří jen stojí a zírají nebo se točí v kruhu. Často křičí a utíkají od jiných slonů pryč. A často také pláčou. Dostat je alespoň do ucházející kondice je tak velmi náročné.
Přírodní park však, včetně Lek a jejího kanadského manžela, nepečuje jen o slony. Aktuálně zde žije i kolem pěti set pouličních psů a místní dobrodinci se starají také o kočky, vodní buvoly, krávy, koně a třeba i slepice a mnoho dalších druhů. Zde se potřební živočichové prostě neodmítají. Zaslouženě si tak Lek časem získala veškerá prestižní světová média a velkou morální i finanční podporu z celého světa. Je ověnčena mnoha cenami včetně titulů Hrdinka Asie a Hrdinka planety. Podporují ji a dokonce ji jezdí navštěvovat i mnohé vlivné osoby z řad světových celebrit, jako jsou herci Brad Pitt, Angelina Jolie, Meg Ryan nebo zpěvák skupiny Beatles Paul McCartney, kteří pak dále šíří mezi širokou veřejnost povědomí o strašných podmínkách života thajských slonů.
Snad se tedy budou podmínky slonů i jiných zvířat v této turistické destinaci stále lepšit a to co nejrychleji. Lek dokonce uvedla, že jí sloní přátelství před časem nejspíš zachránilo život. Jednu noc totiž upadla do bezvědomí a malé slůně, o které se starala, vycítilo problém a tak dlouho jí masírovalo chobotem, šlapalo po ní a troubilo, až ji po několika hodinách dokázalo probrat. Kdoví, zda by se s toho sama dokázala dostat…co k tomu vše dodat? Žádná zvířata a tím spíš inteligentní, citliví, obětaví a milující sloni si nezaslouží od lidí ani zlomek špatného zacházení. A každá normální a cítící lidská bytost se musí prostě nevěřícně ptát, jak je toto chování vůbec možné a jak to jen nějaký člověk vůbec může dokázat.
Anketa
Použité zdroje:
https://www.nationalgeographic.com/animals/article/a-year-without-tourism-crisis-for-thailands-captive-elephants
https://www.cbsnews.com/news/meet-sangduen-lek-chailert-thailands-elephant-whisperer/
https://thekindlife.com/saengduean-lek-chailert-thailands-elephant-warrior/
https://simple.m.wikipedia.org/wiki/Sangduen_%22Lek%22_Chailert
Časopis Květy č.8 / 2025
