Článek
Přes veškeré platné vyhlášky a nařízení se najde stále mnoho psích majitelů, kteří je opakovaně nerespektují a porušují. Běžně se tak denně setkáváme s volně pobíhajícími psy bez vodítka, případně bez košíku. Jedním z míst, kde musí být pes na vodítku a s tlamou chráněnou košíkem či náhubkem (pokud není zvíře umístěno do přepravní schrány), je třeba pražská MHD.
Předevčírem jsem vyrazil tramvají číslo 11 do centra Prahy. Po nástupu do vozu jsem stál někde uprostřed soupravy a zahlédl jsem vzadu na sedadlech maminku s malým, odhadem asi tak pětiletým synem. O zastávku dál přistoupil pán s hezkým rezavým dlouhosrstým jezevčíkem. Pejska držel na vodítku, leč bez košíku. Sedl si na sedačku vedle mladé maminky přes uličku a pejska nechal na zemi.
Chvilku byl klid. Posléze začal jezevčík nervózně pobíhat po podlaze tramvaje a protože vodítko nebylo krátké a pán jej ani nijak úchopem nezkracoval, zabíhal pejsek i k malému chlapci. Ten se na něj usmíval a ukazoval na něj, jinak si jej s maminkou nijak nevšímali, natož aby jej provokovali. Dokud jezevčík jen kroužil okolo, nic se nedělo. Najednou však začal vrčet a poštěkávat. Maminka si vzala chlapce na klín a slušně požádala majitele, jestli by pejskovi nenasadil košík a nepřitáhl si jej blíž k sobě. Na to se muž pobaveně rozesmál a odvětil (nám všem známou formulku), že jeho Andík je hodné a vychované zlatíčko a že by mouše neublížil (zrovna jezevčíci jsou tedy obecně poměrně „proslavení“ svojí tvrdohlavostí a nevyzpytatelností). A že košík nemá, protože není potřeba. Snažil se sice pejska všemožnými způsoby uklidnit, ale to se nedařilo. Nezabrala ani dobrotka ve formě žvýkací kostičky.
A tak jezevčík dál pobíhal po zemi a jeho nerudné návštěvy u sousedních sedaček se stupňovaly. Když se začal sápat mamince po noze, ta se již nabroušeně otočila na muže a hlasitě jej okřikla, ať si psa laskavě vezme na klín. Páníček se místo toho, aby pejska zvedl k sobě, začal s ženou dohadovat. Hulákal na ní, aby se sklidnila a nechala je s jeho čtyřnohým miláčkem na pokoji. Hádka nabírala obrátky a s ní i jezevčíkova nervozita.
Jestli bránil svého pána nebo byl podrážděný z křiku, který se brzy rozléhal celou tramvají a přidali se k němu další lidé, kritizující chování psa, potažmo jeho majitele, to nevím. Najednou se totiž rozeběhnul, vyskočil do výšky a zakousl se nebohému klučinovi do levého stehna. V tu ránu se k hlučné zvukové kulise přidal i dětský řev a pláč. Maminka zareagovala střelhbitě a vztekle psa setřásla. Šlo to naštěstí snadno. Venku byla zima a tak svého syna teple oblékla do silných oteplováků. Jezevčík tak neměl naštěstí možnost se plně a pevně zahryznout přímo „do masa“ a na silné matčino plácnutí po zadku reagoval úskokem, vykviknutím, stažením ocasu a úprkem k páníčkovi.
Ten naštěstí nepokračoval ve výpadech a bylo na něm znát, že je z celé nastalé situace viditelně ostřesen. Jezevčíka klepnul taktéž, vyhuboval mu, posadil jej na sedačku, kde jej přivázal zkráceným vodítkem a přispěchal mamince s velkou omluvou na pomoc. Ta sundala synovi kalhoty, aby zjistila, jak moc je pokousaný. Naštěstí se pejsek skutečně nedostal hluboko a jednalo se jen o povrchové škrábance zuby a drápy. Uvědomělá maminka měla sebou lékárničku (nejspíš už ji někde na cestách použila, známe malé děti a jejich pády a úrazy, že?), ošetřila a vydezinfikovala synkovi poranění a jali se vystupovat s tím, že doběhnou k lékaři na kontrolu. Ještě předtím však pána požádala, ať nechá jezevčíka vyšetřit na veterině na vzteklinu.
Pán ji začal ujišťovat, že je pejsek zdravý a rozhodně nemá vzteklinu. Maminka se na něj rozhořčeně otočila a obořila se, že stejně tak jí ujišťoval, že pes je hodný, mouše by neublížil a jak to dopadlo. A že je jeho povinností jít se psem na veterinu. Ze chvilku hodného a nápomocného muže se stalo opět soptící stvoření a strhla se hádka číslo dvě. Ani za pomoci pár lidí, kteří muže také přesvědčovali, se jim nepovedlo jej obměkčit. Nakonec neustál tlak situace a lidí a na následující zastávce společně s matkou a plačícím synem všichni vystoupili. Chvilku bylo z okénka vidět, jak se ještě na chodníku dohadují, mezitím však tramvaj již odjela mimo zorné pole. Jak celá situace dopadla a zdali muž nechal Andíka vyšetřit tak nevím.
Možná se ptáte, jak na celou situaci reagoval řidič tramvaje. Inu, nijak. Nevzrušeně řídil dál. Přitom správně by neměl psa bez schrány či bez vodítka s košíkem (náhubkem) ani pustit kamkoliv do soupravy, natož ho tam nechat a ještě přihlížet, jak někoho napadl. Jedna dáma se jala klepat na jeho kabinu, ale řidič jí dal během jízdy jasně najevo, ať jej neruší.
Bez schrány může být přepravován pouze pes na krátkém vodítku a s nasazeným náhubkem, pes se přepravuje na určeném místě, v povrchové dopravě se souhlasem řidiče
Milí pejskaři, dbejte prosím daných nařízení ať už ve vozidle veřejné dopravy nebo venku a nenechte se opájet neochvějným pocitem, že vás pes nikomu neublíží. Je to jen zvíře a může se v různých podmínkách, zejména v těch nestandardních, zachovat jakkoliv. Můj nedávný zážitek a mnoho jiných příběhů je toho důkazem.
A vězte, že pokud váš pes někoho pokouše, máte povinnost dojít s ním neprodleně k veterináři a do 24 hodin informovat praktického lékaře napadené osoby. Pokud jako majitel zvířete nespolupracujete, měla by na vás poškozená strana zavolat Policii ČR.
Sepsáno s dopomocí zdroje:
https://www.dpp.cz/cestovani/cestovani-mhd/cestovani-se-zviraty
https://www.mestonachod.cz/mestska-policie/pejskari/pokousani.asp
