Článek
Za mnoho let, během kterých se deskovým hrám věnujeme, jsme jich prostřídali desítky. Některé nás nezaujaly, některé vydržely na pár zahrání. Pak jsou tu ale deskovky, které vás zabaví na spoustu let. A jednou z nich je hra, které doma říkáme „Mašinky“ - Ticket To Ride (v češtině Jízdenky, prosím), a to nejen pro mě a moji rodinu a přátele. Tato hra se bezesporu řadí obecně mezi jednu z nejoblíbenějších na celém světě. Možná je to vláčkovou tématikou, která nás vrací do dětství (kdo si jako dítě nehrál s mašinkami, že?), ale hlavně je to skvělou zábavností a variabilitou této hry, kdy je pokaždé jiná a nenudí.
Následující řádky vám představí základní pravidla, cíle a taktiky hry, podrobná pravidla naleznete třeba ZDE. Budu se věnovat verzi Evropa. Celosvětově vyšlo mnoho verzí a herních plánů na různé kontinenty, státy, ale i města, třeba Londýn nebo Paříž. Ale ze všech mutací, které jsme hráli, je Evropa rozhodně nejlepší. Plán hry je velmi rozsáhlý a je doplněný oproti jiným verzím o propracovanější, složitější, ale zábavnější prvky. A je to náš kontinent, je nám to bližší. Mimochodem jsem zvědavý, jestli někdy vyjde samostatná Česká republika, třeba Německo svoji mutaci hry má.
Základním principem hry je postavit co nejvíce vlakových tratí, získat tak nejvíce bodů a zvítězit. Na začátku hry si vylosujete jednu dlouhou trať a tři krátké tratě. Jsou to kartičky, kde máte uvedené počáteční a koncové město, která je třeba propojit železnicí. Dlouhou trať máte povinnou, krátkou trať si musíte z vylosovaných nechat minimálně jednu. V průběhu hry si poté krátké tratě dobíráte v závislosti na vaší šikovnosti a když už máte jistotu, že předchozí postavíte.
A jak se tratě staví? Na herním plánu jsou předkreslené a umísťujete na ně plastové vagonky. Ale ne jen tak, jak vás napadne. Do rukou dostáváte karty barevných vagónů, během hry je dolízáváte podobně jako v Prší a jakmile máte např. čtyři modré karty v ruce, můžete postavit trať, která má čtyři políčka a je na plánu modrá. Nebo také šedá - to je univerzální trať a můžete na ni použít libovolnou barvu karet v požadovaném počtu políček na plánu. Takto postupně propojujete sousední města a vytváříte celkovou trať.
Hra je v plném proudu a plán se postupně zaplňuje postavenými tratěmi z plastových vagónků
Kudy vaše trať povede není dané a na tom je založená variabilita hry. Jedete podle toho, jaké barvy karet dostáváte do ruky (což snadno ovlivníte tím, že je vždy pět karet z balíčku vyložených a vy si volíte, jakou barvu si vezmete), ale musíte se také přizpůsobovat spoluhráčům - jakmile oni postaví trať, kterou jste chtěli jet, máte smůlu (vyjma hlavních železničních tahů, které jsou zdvojené). Buď musíte stavět jinudy a pokud není kudy (spoluhráči okolní tratě rozebrali pro sebe), pronajmete si požadovanou část trasy pomocí figurky Nádraží, ale za to se pak na konci hry strhávají body.
V rámci herní verze Evropa jsou na trasách také určité výhody, ale i komplikace, které se u jiných herních mutací prakticky nevyskytují, ale dělají hru pestřejší a zábavnější. Mezi komplikace patří tunely - je to specificky označená část trati, která vede třeba skrze Alpy nebo Pyreneje. Takovou trať nelze postavit ihned jako běžnou, jakmile máte v ruce dostatek karet dané barvy, ale musíte si sejmout z balíčku tři další karty a za každou, která je ve stejné barvě jako tunel, který stavíte, musíte dát z ruky o kartu dané barvy navíc. Je tedy dobré, pokud stavím tunel, mít alespoň o jednu kartu dané barvy v ruce navíc, jinak tah propadá. Výhodou jsou naopak karty lokomotivy, která vedle běžných karet s vagónky funguje jako „žolík“ - můžete s ní nahradit kartu vagónu jakékoliv barvy.
Hra končí v momentě, kdy jednomu hráči zbývají již pouze dva plastové vagonky a méně. Od toho momentu začíná předposlední kolo a ostatní se musí vynasnažit dokončit započatou trať nebo alespoň propojit libovolná dvě města, na která mají v ruce příslušný počet a barvu vagónků. Na konci se totiž nepočítají body jen za dokončené tratě (za nedokončené se vám body odčítají), které jsou uvedené na kartě trati, ale také body za dílčí postavené úseky, ať už jsou součástí vašich tratí či nikoliv. Třetím zdrojem bodů je pro jednoho hráče nejdelší souvislá trať z plastových vagonků. A odčítá se také za již zmíněná využitá nádraží. Kolem herního plánu je bodovací stupnice, po které si až po skončení hry figurkou připisujete body.
No a jaké jsou taktiky na zisk co nejvíce bodů? Někdo se snaží vést svoje tratě po co nejdelších úsecích - na plánu jsou úseky jednovagonkové až čtyřvagonkové a pár úseků ještě delších a za delší úseky je násobně více bodů než za krátké. Dalším tipem je nechávat si a stavět vedlejší tratě ve stejném regionu, jelikož mají většinou nějakou čás trasy společnou a vy tak máte hotovo rychleji a za použití méně plastových vagónků a stihnete tak teoreticky postavit více tratí.
Pokud vás popis hry zaujal a ještě ji nemáte doma, určitě neváhejte a pořiďte si ji. Jsou to skvěle investované peníze a většina hráčů deskovek by vám potvrdila, že se jedná o jednu z nejlepších her na trhu.
