Článek
Zejména obyvatelé větších a velkých měst ví, o čem je řeč. Jste celý den doma, ať už z důvodu homeoffice, nemoci nebo jakéhokoliv jiného. Večer jdete třeba na nákup a mrknete do schránky. A tam se skví pozdrav od České pošty v podobě Výzvy k vyzvednutí zásilky. Vy jste si jistí, že váš zvonek funguje a že jste jej nemohli přeslechnout. A opět vás čeká zbytečná cesta na poštu, v horším případě ještě fronta a dohadující se nervózní spoluobčané. A již nějaký čas cesta mnohem delší, protože nejbližší pobočku mi zrušili.
Patříte mezi ty šťastlivce, kterým doručuje doručovatel/ka opravdové psaní? Pak vám gratuluji. Pravděpodobně bydlíte na malém městě nebo na vesnici, kde to prý ještě funguje. V Praze to v drtivé většině případů nefunguje.
Situaci, kdy jsem byl doma a místo zvuku zvonku a předání zásilky jsem našel ve schránce Výzvu, která značila, že jsem nebyl k zastižení, jsem už zažil mnohokrát. Poprvé, podruhé jsem to přešel. Člověk leckdy hledá chybu u sebe a moje domnělá chyba byla ta, že jsem se jistě zrovna oddával svému nezdravému dýmavému požitku na lodžii a zvonek ke mně nedolehl. Časem jsem zjistil, že v tom zakopaný pes nebude, protože když jsem čekal zásilku a byl doma, rentgenoval jsem při kouření vchodové dveře. Pošťačka nikde a hle, zase byla Výzva ve schránce.
To už mi nedalo, vytočil jsem telefonní kontakt na místní pobočku pošty se stížností na opakované nedoručení zásilky. Byl jsem ujištěn, že se stalo pochybení, že budou zaměstnanci instruováni a že se situace nebude opakovat. Naivně jsem uvěřil a spokojeně zavěsil telefon.
Dny ubíhaly a situace se opakovala neustále. K telefonické stížnosti postupně přibyla osobní u přepážky, osobní u šéfa pobočky a mailová na vedení České pošty. Vše k ničemu. Stále docházelo k tomu, že když jsem byl doma a přišlo mi něco od pošty, zvonek se neozval a ve schránce čekala další výzva. A dokonce svého času začaly chodit i sms, že cituji „Přes veškerou snahu se nám nepodařilo Vás zastihnout“ a něco ve smyslu, že zásilka je tedy uložena na poště. A to už se mi měnila barva obličeje na sytě rudou.
Jednoho dne, když jsem žádnou zásilku nečekal, jsem šel ven něco zařídit a narazil jsem náhodou na doručovatelku, jak mi do schránky vkládá další Výzvu. Ptal jsem se jí, zda na mě zvonila. A konečně jsem se dozvěděl sladkou pravdu, minimálně o části Prahy, kde bydlím. Chvilku jsem to z paní páčil, ale nakonec přiznala barvu. Z důvodu podstavu doručovatelů si ráno nabere pouze Výzvy, zásilky vůbec nebere sebou, nechává je na poště a automaticky rozhazuje po schránkách papírky jako Večerníček ze svého monocyklu. Nemá prostě čas a kapacitu čekat, jestli jsou lidé doma, případně až sejdou dolů a převezmou si zásilku. Neměla by prý šanci to vůbec stihnout. Rozházet Výzvy do schránek je to jediné, co stíhá a tím si tak nějak splní povinnost doručení a lidé se alespoň dozví, že mají zásilku.
Takže roky člověk nechápe, řeší to, zjišťuje od čerta k ďáblu, dozvídá se jen lži, že jde o jednorázové pochybení a podobné výmysly a pravda je takto prozaická. Většina z nás ví, v jakém stavu se Česká pošta nachází a že se její situace a pozice na trhu zhoršuje. A že doposud žádný management, bohatě placený z našich peněz, nedokázal situaci napravit. Ptám se tedy: dočkám se někdy doby, kdy mi doručovatel doručí něco jiného než cár papíru s informací o uložení zásilky na poště nebo si máme prostě zvyknout a brát to jako standard napořád? Bohužel si nemohu např. u úředního psaní zvolit, kdo mi jej doručí, takže na zvonek nečekám a běhám stále s Výzvou na poštu a hádám, že asi budu už napořád.
