Článek
Emil Zátopek se narodil v roce 1922 v severomoravské Kopřivnici do chudé rodiny, vyrůstal obklopen sedmi sourozenci. V období dospívání se neúspěšně hlásil na pedagogický obor a nakonec odjel do Zlína studovat chemickou průmyslovku a pracoval v Baťových obuvnických závodech. Ve škole jej a pár jeho spolužáků vyzvali, aby se zúčastnil běžeckých závodů Jarní běh ve Zlíně. Emil zpočátku nechtěl, cítil se slabý a bez kondice a vymlouval se na bolavá kolena, ale ve škole byli neoblomní, poslali jej na zdravotní prohlídku, která potvrdila jeho způsobilost a on tak musel do závodů nastoupit. Už při svém prvním běhu skončil na druhém místě a celou dobu závodu pociťoval silnou touhu vyhrát. V následujícím roce už doběhl tento závod vítězně.
Jednoho dne ukázal závodní trenér, který byl mimochodem velmi přísný, na čtyři chlapce včetně mě a řekl, že půjdeme na běžecké závody. Protestoval jsem, že jsem moc slabý a nemám na běhání kondičku, ale trenér mě poslal na prohlídku a doktor řekl, že jsem naprosto zdravý. A tak jsem musel závodit. Když jsem se rozběhl, cítil jsem, že chci vyhrát, ale skončil jsem až druhý. A tak to celé začalo.
Od tohoto momentu ho běhání zcela pohltilo a měl štěstí, že se jej ujali elitní atleti Baťova klubu, kde zpočátku běhal pod trenérským dohledem Jana Haluzy. Zátopek měl svoje zvláštní metody a styl běhu, který byl v té době ojedinělý. Měl v sobě také obrovskou cílevědomost a urputnost, trénoval za každého počasí a běh si dokázal ztížit různými způsoby, třeba i tím, že si hodil manželku Danu na záda a běžel. Dana Zátopková byla taktéž úspěšnou českou atletkou a zlatou olympioničkou, která se věnovala hodu oštěpem.
Už o pár let později překonal v roce 1944, tedy jako dvaadvacetiletý mladík, tři české rekordy - v běhu na 2000, 3000 a 5000 metrů. Následovala vojna a po ní přišel jeho první kariérní mezník - olympijské hry v Londýně 1948.
Připsal si na konto hned dvě olympijské medaile - stříbrnou v běhu na 5000 m (za vítězem zaostal o pouhý jeden metr) a zlatou v běhu na 10 000 m. Tuto trať přitom běžel podruhé v životě, ale v horkém počasí si dokázal nejlépe rozvrhnout síly. Největší úspěch mu ale přinesla následující letní olympiáda v Helsinkách 1952. Obhájil zde nejprve zlato z běhu na 10 000 m, podařilo se mu v dramatickém finiši získat zlato i v běhu na 5000 m a třetí zlatou medaili získal naprosto neuvěřitelně v maratónském běhu, který předtím nikdy neběžel! Zvolil si jednoduchou strategii držet se světového šampiona Jima Peterse, který ho měl táhnout. Ten ale přecenil svoje síly, Zátopek zrychlil a doběhl si pro zlato a ještě navíc v olympijském rekordu. Mimochodem, právě z těchto závodů si dovezla zlatou medaili za hod oštěpem jeho žena Dana.
Zátopek s jeho charakteristickým výrazem při běhu na 5000 m na olympiádě v Helsinkách, 1952
A přitom nechybělo málo a Zátopek by se her v Helsinkách vůbec nezúčastil. Komunistický režim totiž zakázal jednomu ze sportovců odletět a Zátopek se zařekl, že bez kolegy prostě nepoletí. Nakonec naštěstí odletěli oba a Zátopek tak mohl podat svůj životní výkon.
Zlatí manželé Zátopkovi na olympiádě v Helsinkách, 1952
Jeho účast na poslední olympiádě v australském Melbourne v roce 1956 bohužel pro něj nedopadla dobře. Při tréninku nějaký čas předtím si poranil tříslo a byl dlouhé týdny hospitalizován. Už druhý den po propuštění z nemocnice opět trénoval, ale vrcholná forma byla pryč a olympijský maraton zakončil šestým místem. O dva roky později svoji profesionální kariéru ukončil ve věku 36 let.
Kontroverzní bylo jeho členství v KSČ, kdy ze začátku spolupracoval s STB a vojenskou kontrarozvědkou pod krycím jménem Macek a schvaloval veřejně proces se skupinou odsouzených kolem Milady Horákové. Jakožto tvrdě pracující a trénující osobnost dělnické třídy a navíc voják byl ideální postavou výkladní skříně komunistů, kteří jej ze začátku velmi podporovali. A Zátopek chtěl prostě závodit, politika mu nic moc neříkala a tak se nechal zaangažovat. Později jak šel čas a blížil se osmašedesátý rok, své postoje přehodnotil a jako výrazná osobnost propagující myšlenky Pražského jara, kdy podepsal protirežimní dokumenty Dva tisíce slov a Deset bodů, byl režimem zavržen. Přišel o práci u armády, nesměli jej nikde zaměstnat, časem našel místo pomocného dělníka a hloubiče studen. Nakonec své protirežimní postoje odvolal, byl vzán na milost a pracoval až do důchodového věku jako zaměstnanec ČSTV (Československý svaz tělesné výchovy) v dokumentačním odboru.
Manželka Dana mu po celou dobu sportovních úspěchů i politických klopýtnutí stála věrně po boku. Jejich maželství bylo dlouhé a šťastné, avšak bezdětné. On prý o děti nestál a ona stejně děti mít ze zdravotních důvodů nemohla.
Emil Zátopek zemřel ve věku 78 let po dlouhé nemoci stižen Alzheimerovou chorobou v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Rozloučení se konalo v Národním divadle a byla mu udělena in memoriam prestižní medaile Pierra de Coubertina. Je jejím dosavadním jediným držitelem za Českou republiku.
Životu Zátopka se filmařsky pověnoval zejména režisér David Ondříček. Nejprve o něm v roce 2016 natočil dokument, ve kterém účinkovala i Dana Zátopková (zemřela v roce 2020, svého muže tak přežila o dlouhých dvacet let) a v roce 2021 natočil celovečerní výpravný film Zátopek, kde roli atleta skvělým způsobem ztvárnil herec Václav Neužil ml.
Anketa
Použité zdroje:
https://www.olympijskytym.cz/athlete/emil-zatopek
https://www.sport.cz/clanek/atletika-emil-zatopek-wiki-1798604
https://www.zatopek100.cz/emil-zatopek/
https://www.sudouest.fr/sport/jeux-olympiques/legendes-de-l-olympisme-emil-zatopek-la-locomotive-tcheque-et-dana-zatopkova-un-couple-en-or-20769949.php?csnt=19108f3d105
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Emil_Zátopek
https://www.csfd.cz/tvurce/3248-david-ondricek/prehled/
