Článek
Mnoho lidí má o festivalu Prague Pride velmi zkreslené představy a předsudky a zužují jej zpravidla jen na přehlídku bizarních jedinců (ať už oblečením, líčením, stylizacemi do různých masek a fetišistických kostýmů apod.) na sobotním průvodu Prahou. Mě osobně je jasné, že takoví lidé na festivalu nikdy nebyli. Kdyby ano, nemohli by na něj takto nahlížet, prostě a jednoduše proto, že takový není.
Média jsou kapitola sama pro sebe a mnoho z nich festival nahlíží schválně jen jako bizarní přehlídku divnolidí na průvodu. Fakta jsou ovšem fakta, tak mi dovolte rozbít Vám jeden z přesudků a subjetivní zkreslený pohled médií z pohledu pravidelného návštěvníka festivalu, tedy mě, a názorů a pohledů pár mých přátel, kteří se taktéž pravidelně účastňují.
Začněme hned u zmíněného sobotního pochodu Prahou, který startuje na Václavském náměstí kolem poledního a končí na pražské Letenské pláni, kde vrcholí festivalovou zábavou do nočních hodin. Pokud byste se zúčastnili, jasně byste viděli, že bizarních postaviček je v něm minimum. Drtivá většina účastníků se prezentuje zcela normálně, světe div se mají na sobě trička a kraťasy, vypadají jako každý jiný a mnohdy se nejedná pouze o LGBTQ+ lidi, ale i jejich „normální“ příbuzné (včetně mnoha rodičů nebo babiček a dědečků) nebo kamarády z řad heterosexuálů.
A prostě se prochází Prahou, všichni si užívají hlavně společnost svých blízkých a pokojně bez nějakého předvádění dojdou na festivalový plac na Letnou. Atmosféra v davu je příjemná, lidé spolu sounáleží, baví se a není prostor se nijak vadit nebo hádat. Ale kamery se prostě zaměří na něco šokujícího, pobuřujícího, exhibujícího, aby měla daná média sledovanost. Protože natočit a vysílat běžný průvod je prostě nuda.
A mne osobně velmi štve, že místo toho, aby média pomáhala pochopit stále poměrně široké skupině našich spoluobčanů, že nejsme úchylní vyvrhelové, ale úplně normální lidi, kteří se jen narodili s láskou ke stejnému pohlaví nebo s vnitřním nastavením k jinému tělu, tak ještě více svými zkreslenými záběry prohlubují vnímání naší komunity jako něčeho zvráceného, co je třeba odsoudit a zatratit.
Dále mějte prosím na paměti, že festival nerovná se průvod. Ten je sice vyvrcholením celého týdne, ale hlavním účelem Prague Pride je realizovat na mnoha místech Prahy více jak dvěstě různých kulturních akcí, přednášek, workshopů, výstav, neziskových charitativních projektů, osvětových akcí, i duchovních a církevních programů a mnoho jiného a vzdělávat a posouvat tak naši společnost kupředu. Akce jsou navíc určené všem lidem, každý si může vybrat z pestré nabídky, co mu vyhovuje.
Letos je hlavním tématem Rodina a její současné podoby. Tradiční klasická rodina se mění a přidávají se nové a funkční modely, zahrnující i rodiny tzv. duhové.
Nic není černobílé a jen pozitivní, a tak i já jakožto příslušník sexuální menšiny mám k festivalu výhrady, samozřejmě subjektivního rázu. Vzhledem k mému střednímu věku a určité konzervativnosti nelibě nesu, že se rok od roku program stává více a více alternativním a s velkou převahou neznámých umělců a umělkyň a že se dle mého začíná zacilovat jen na nejmladší věkovou skupinu. Umělci jsou často poměrně bizarní, v čemž si také nelibuji. Dříve tomu tak úplně nebylo. I tak se ale v programu najdou mainstreamovější a tradičnější kulturní vystoupení a na ty s chutí zajdu. Co mi velmi vadí je málo stánků s pivem na Střeleckém ostrově a velké fronty, kdy pak nestíhám sledovat celý program. A to už se opakuje několik let bez posunu k lepšímu.
A co na festival říkají mí blízcí přátelé z řad LGBTQ+? Stejně jako já mají slova pochvalná, ale i výhrady.
Prague pridu se účastním již od jeho začátku v roce 2011. Pro mě je to takový festival lásky a svobody, který si vždy moc užiju. Prague pride sice není tak megalomanský jako CSD v Berlíně, kde jezdí obrovské alegorické vozy s hudbou širokými ulicemi, ale přeci jenom v Praze vede samotný průvod starou části Prahy a tudíž se zde organizátoři snaží vymyslet, jak to produkčně udělat. Konec průvodu na Letné je pak jeden velký chuchvalec lidí, stánků, front a působí na mě trochu chaoticky, ale i tak si ho člověk může užít po svém. Moc si také užívám Střelecký ostrov, který má po celý tyden skvělou atmosféru, bohužel ale zde neznějí moc zvučná jména, která by dala PP větší ohlas.
Mám rád stánky s různou nabídkou knížek, zajímavostí a služeb, nemám tam rád opilce. Dříve jsem se účastnil pravidelně, nyní málo.
Nejvíce se mi líbí prostředí Střeleckého ostrova, ale program hlavně v posledních letech mne příliš neoslovuje. Mrzí mne, že si Prague Pride nevydobil takové jméno, jako mají akce tohoto typu ve světě. Dříve byli účinkujícími např. Aneta Langerová, Dara Rolins, skupina Verona, Conchita Wurst nebo skupina Young Professional, ale dnes jsou účinkující mě nic neříkající a ve velké míře pro mne již za hranou bizarnosti. Nicméně se vždy rád zajdu podívat na travesti vystoupení skupiny Crazy Goddess. Sobotního průvodu se neúčastním a na letenském vyvrcholení jsem byl asi dvakrát. Přál bych Prague Pride, aby si získal větší prestiž a aby bylo pro naše známé tváře, či dokonce tváře ze zahraničí ctí a radostí zde vystoupit. Ještě bych doplnil, že sice Střelecký ostrov má určité kouzlo, ale je zcela ze strany pořadatele nezvládnutá logistika s nabídkou občerstvení a bohužel se kvůli tomu tvoří velké fronty i na několik desítek minut, což může kdejakému návštěvníkovi celou akci zkalit.
Bude to vypadat, jako by to bylo řečeno z úst usedlýho morouse. Nikdy jsem na Pride (chápej: v průvodu) nebyl.Úplně na počátku nebyl zájem, pak zájem byl, ca 2× až 3×. I když byl na to občas mírně negativní pohled co se týče těch, že tam (možná) zbytečně provokovali, řekl jsem si pak, že vlastně proč ne, vždyť ten průvod a vlastně i celá Pride je k této „prezentaci“ určena (seznamujeme se s neznámým). No ale, vždy, když jsem opravdu chtěl do průvodu, pracoval jsem. Jinak, co se týče dnů před průvodem - zakončením celého Pridu, byl jsem poprvé ještě jako „hetero“ s partou gayů a kolegyní. Už tenkrát se mi zalíbila celá atmosféra panující v centru dění na Střeláku - každý dělal to, co uznal za vhodné a mezi lidmi přátelská atmosféra. Můžou být zajímavé některé kulturní akce anebo se jen tak procházet či si udělat pique-nique. V současné době subjektivně vnímám čím dál více lidí na malém prostoru (ale můj problém). A v současné době tam půjdu nasát tu dobrou atmosféru, pokud tam bude, ale už jsem tak nějak z toho vyrostl, aby to byla má priorita tam zajít.
Od mnoha dalších lidí jsem slyšel na Prague Pride spoustu chvály, ale i kritiky. Jak je vidno, i účastníci festivalu nejsou se vším spokojeni, ale jsme rádi, že se koná, že lidi na místě sdružuje a spojuje a hlavně že pomáhá společnost posouvat k většímu pochopení, respektu a toleranci k menšinám všeho druhu.
Anketa
Článek je vlastní úvaha autora opřená o letité zkušenosti s festivalem, sepsáno s pomocí zdroje https://www.kudyznudy.cz/akce/prague-pride-2012
