Herec Louis de Funès byl Španěl a také jazzový pianista. Každé natáčení vědomě riskoval svůj život

Celým jménem Louis Germain David de Funès de Galarza (*1914 - † 1983) se narodil španělským rodičům, kteří se deset let předtím přestěhovali do Francie z andalusské Sevilly. Nejspíš i proto byly jeho herecké role plné výbušného jižanského temperamentu „malého rozezleného muže“ velikosti 163 centimetrů, který ve filmech silně kontrastoval s mírnějšími francouzskými kolegy.

Herectví se od dětství nijak zvlášť nevěnoval a ani jej nestudoval. Jeho vášní bylo kreslení a také hra na piano, které se od konce 30. let profesionálně věnoval jako barový jazzman. V jeho přirozenosti ale bylo bavit lidi, a tak svoji hru pravidelně kořenil komickými výstupy. Měl úspěch a ten podnítil jeho kariérní příklon k herectví. Ještě než se dal na dráhu pianisty a následně herce a špičkového komika, stihl vykonávat řadu civilních povolání, ve kterých se ale nenacházel - pracoval třeba jako prodavač, účetní, kožešník nebo dekoratér a aranžér.

Během druhé světové války se zapsal na herecké kurzy a brzy přicházely první role divadelní i filmové. Ovšem na jeho proražení do herecké špičky to ještě dlouhá desetiletí nevypadalo. Dostával jen malé vedlejší role a přivydělával si stále jako pianista a divadelník malých souborů. Ale trpělivě vytrval a teprve po padesátce se dočkal hlavních, především komediálních rolí, kýženého úspěchu a slávy, která jej stále do dnešních dní provází i dlouho po jeho skonu.

Poprvé na sebe upozornil vedlejší, ale výraznou rolí ve snímku Napříč Paříží (1956), kde zdárně sekundoval hereckým esům Jeanu Gabinovi a Bourvilovi. O rok později se uvedl také první hlavní rolí ve filmu Smolař, která mu zajistila Velkou cenu smíchu. Ve stejné době exceloval jako komik i na divadelních prknech ve hře Oskar, ke které se během dalších let vracel a hrál i v její filmové adaptaci.

Sám herec považoval za svůj herecký zlom komedii Pouic Pouic (1963). A rok poté už přišla první komediální role četníka Ludovica Cruchota ve francouzském přímořském letovisku Saint Tropez, která jej proslavila po celém světě a se kterou je neodmyslitelně spjatý a nesmrtelný už navždy. Však pokud se řekne jeho jméno, každý si ihned na prvním místě vybaví právě ztřeštěného a temperamentního vykonavatele veřejného pořádku. Hned první četnický film měl enormní úspěch a vedl tak k natočení mnoha dalších pokračování. Aktuálně je vysílá Česká televize a některé díly ještě stihnete zhlédnout v jejím archivu ZDE.

Četnické filmy se u nás staly takovým fenoménem, že se ani Francouzi nestačili divit. U nás jsou totiž mnohem populárnější než v zemi vzniku. Klíčovým faktorem úspěchu byl i český mistrný dabing herce Františka Filipovského. Mistrný i proto, že sám Louis de Funès vyzdvihl jeho hlas, projev a dikci nad své vlastní hlasivky.

A pokud byste navštívili slunné Saint Tropez a vydali se do místního četnického muzea (které se věnuje i herečce Brigitte Bardot, která městečko jachet a luxusu rovněž proslavila), rozhodně zde nebudete prvními českými návštěvníky. V budově muzea (je to ta samá, co si ve většině černických komedií zahrála policejní stanici alias Gendarmerie nationale), jsou na nás dobře připraveni a mají doprovodné materiály také v českém jazyce. Já jsem tam byl asi před osmi lety a dodnes si velký zážitek povedené expozice věrně odrážející filmovou sérii pamatuji.

A to nechybělo málo a herec by si četníka nikdy nezahrál. Producenti prvního z filmů Četník ze Saint Tropez jej totiž odmítali obsadit a podvolili se až nátlaku režiséra. Ostatně s odmítavým postojem se Funès setkával i v dalších letech. Jeho oblastní kořeny, svérázný herecký styl s neskutečně širokou plejádou mimických výrazů a výrazně nastartované úspěchy nevoněly ani tehdejším hereckým bardům, jako byl již zmiňovaný Jean Gabin nebo také Jean Marais, který s ním hrál v další populární filmové sérii o Fantomasovi.

Funèsovy komedie jej na přelomu 60. a 70. let dostaly na komerční špici nejsledovanějších filmů a herců. Bohužel musel začátkem 70. let herectví ze zdravotních důvodů omezit. Trpěl na úzkosti, měl slabé srdce a prodělal dva infarkty. Když člověk uváží, jaké role hrál, a hlavně jak je hrál, uvědomí si, že v podstatě každým natáčením riskoval svůj život. Ke konci jeho filmové kariéry stojí za zmínku ještě filmy Křidýlko nebo stehýnko (1976) a Jeden hot a druhý čehý (1978) s hereckou partnerkou Annie Girardot. Posledním jeho filmem byl Četník a četnice (1982). Nedlouho poté prodělal ve věku 68 let třetí infarkt, který nepřežil.

Funès byl dvakrát ženatý. Po prvním kratším nevydařeném manželství se v roce 1943 oženil podruhé a se svojí chotí Jeanne (praneteří francouzského spisovatele Guy de Maupassanta) žil čtyřicet let, tedy až do své smrti. Ve svazku se jim narodili dva synové. Jeden z nich, Olivier de Funès, se stal nakrátko také hercem a s otcem si dokonce před kamerou párkrát zahrál. Respektive abych byl zcela přesný, hrál pouze v šesti filmech a ve všech si se svým otcem zahrál. Třeba v nám dobře známé hudební komedii Piti Piti Pa (1970). Dnes je mu 75 let, herectví pro něj bylo jen krátkou životní epizodou a následně se živil jako pilot letadel u společnosti Air France. Jeho starší bratr Patrik de Funès se umělcem nikdy nestal a vykonával profesi lékaře.

Použité zdroje:

https://art.ceskatelevize.cz/inside/louis-de-funes-jak-jste-ho-mozna-neznali-2zGc9

https://netflixer.cz/osobnosti/61667-velikan-nesmrtelneho-humoru-louis-de-funes-byl-v-soukromy-vztekly-a-neprijemny-kolegove-ho-nemuseli-a-jednou-zastrelil-papouska

https://ceskolipsky.denik.cz/spolecnost/louis-de-funes-pricina-smrti-manzelka.html

https://www.radiofrance.fr/franceinter/podcasts/blockbusters/blockbusters-du-lundi-01-juillet-2024-4364417

https://fr.m.wikipedia.org/wiki/Louis_de_Funès

https://www.csfd.cz/tvurce/1997-louis-de-funes/prehled/