Článek
Pocházím ze severu Čech a pokud by se tamní lidé omezovali v lese pouze na sběr hřibovitých hub, často by si z lesa neodnesli nic nebo jen na dně koše. Odmala mě tak rodiče naučili bezpečnému sběru dalších velmi četných lesních hub - muchomůrek růžovek a holubinek. Přes veškeré předsudky a obavy vás mohu ujistit, že pokud dodržíte pár jednoduchých instrukcí, záměna a případná otrava vám rozhodně nehrozí. Sbírám téměř 40 let a otrava mne nepostihla nikdy.
Muchomůrka růžovka
Jedná se o velmi chutnou houbu lidově zvanou masák - nohy růžovek bývají pěkně pevné a macaté a konzumují se oškrabané společně s hlavičkou, která se před úpravou oloupe.
Literatura nás straší se záměnou s jedovatou muchomůrkou tygrovanou nebo dokonce s muchomůrkou hlízovitou zelenou. Jak tedy růžovku bezpečně poznat od jedovatých kolegyň?
1. Růžovka nevyrůstá z pochvy - konec nohy je pěkně kulatý.
2. Na noze je vždy přítomen prstenec a ten je vždy rýhovaný.
3. Okraj klobouku rýhovaný není.
4. Doplňkovým znakem je narůžovělá barva pod slupkou klobouku nebo po říznutí do nohy. A také bohužel častá červivost.
Typická mladá růžovka má zavinutý klobouk, rýhovaný prstenec není volně na noze, ale je přirostlý ke klobouku. Pochva nohy není přítomna v žádné fázi stáří houby.
Dospělé růžovky mají rozvinutý klobouk a rýhovaný prstenec je volně na noze.
Pokud houba splňuje minimálně dva první znaky, jedná se vždy o růžovku. Muchomůrka tygrovaná a zelená vyrůstá z jasně viditelné pochvy, prstenec na noze buď nemá nebo je vždy hladký, okraj klobouku je rýhovaný a po růžovém zbarvení není ani památky - je bílá nebo nazelenalá.
Muchomůrka tygrovaná má jasně viditelnou nožní pochvu. Prstenec je hladký. Doplňkový znak je nenarůžovělá barva a spíše hnědá hlava.
Ačkoliv jsem velmi zkušený, tak zejména u mladých a malých hub, pokud nevidím popsané znaky stoprocentně jasně, nikdy takovou houbu neseberu.
Abych byl úplně přesný, i muchomůrka růžovka je zasyrova mírně jedovatá. Dostatečnou tepelnou úpravou - vařením nebo pečením alespoň 30 minut nebo usmažením - dochází k rozkladu jedovaté látky a růžovka je zcela bezpečně jedlá a skutečně velmi chutná.
Holubinky
Jedná se o další početnou skupinu lesních hub, které mnoho lidí nesbírá a je jich tak v lese dostatek. U holubinek se však rozpoznávání a ověřování jedlosti zcela liší. Zde není vůbec potřeba umět rozpoznat jednotlivé druhy holubinek nebo řešit barvu jejich klobouku. Drtivá většina holubinek jsou buď jedlé nebo nejedlé, ale nejsou jedovaté. Relativně nejjedovatější holubinka vrhavka s červeným kloboukem by vám způsobila pouze zvracení, maximálně lehkou otravu. Mnoho červenokloboučnatých holubinek je však jedlých.
Typický tvar holubinky. Klobouk může mít rozličné barvy - červenou, žlutou, zelenou, fialovou, hnědou i černou.
Jak tedy na to jednoduše a bezpečně? Předně tedy musíte mít povědomí o tom, jak holubinky vůbec vypadají. Poznají se snadno - barevná, často pastelová hlava, uprostřed s proláklinou. Bílá tenká noha bez pochvy a ztluštění. Bílé lupeny zespoda klobouku přirůstají k noze. Opravdu nic těžkého, vizuálně se holubinky podobají maximálně některým ryzcům. Následují dva kroky - test odlupu nohy a hlavně test chuťový! Neděste se, jedná se o bezpečnou, spolehlivou a také odbornou mykologickou metodu. Ale pouze v případě holubinek!
1. Test odlupem nohy - pokud se noha odlupuje vláknitě a / nebo z ní vytéká mléko, nejedná se o holubinku, ale pravděpodobně o ryzec, tedy nesbírám (ryzce neznám a nedokáži posoudit jedlost). Pokud se noha odloupne ve formě shluku buněk podobně jako jablko, máme s jistotou holubinku. A noha holubinky je vždy čistě bílá, dole se nerozšiřuje a je bez pochvy.
2. Test chuťový nám spolehlivě určí, zda je holubinka jedlá nebo ne. Ukousněte si maličký kousek klobouku (bez slupky) a nechte jej poválet pár sekund na jazyku. Pokud necítíte nic nebo jen neznatelné štipkání, máte jedlý druh a šup s ním do košíku. Pokud cítíte znatelné nebo dokonce silné štípání, vyplivněte, vypláchněte si ústa vodou a holubinku nechte v lese - je nejedlá. Vodu mějte vždy s sebou a obzvláště u červených holubinek očekávejte silnější štipkání. Ale třeba taková holubinka jahodová je také červená, neštípe a je jedlá.
Anketa
Nicméně stále platí, a to u všech hub, abyste sbírali jen to, co opravdu znáte a kde jste plně porozumněli diagnostice. Jinak nechte houbu radši v lese a nejlépe nerozkopanou, aby ji mohl sebrat někdo, kdo ji zná nebo aby si na ní pochutnala lesní zvěř.
Sepsáno na základě autorových letitých zkušeností se sběrem těchto hub, veškeré informace mi byly předány ústní formou od rodičů s ověřením na odborných mykologických platformách:
https://www.myko.cz/myko-atlas/Amanita-rubescens/
https://www.myko.cz/myko-atlas/Russula/
https://www.idnes.cz/ceske-budejovice/zpravy/mykolozka-libuse-kotilova-vystava-hub-trebon.A170911_140518_budejovice-zpravy_khr
