Článek
Kouřím. Už od nějakých osmnácti let pravidelně. Je mi přes čtyřicet. Mám vyuzené plíce, občasný chrapot a kašel a diagnostikovanou nejlehčí formu CHOPN (chronická obstrukční plicní nemoc). Bohužel. Nedokážu přestat. Protože zatím to mozek nechce stoprocentně. Zkoušel jsem to několikrát a bez úspěchu. Je to opravdu těžké, míra závislosti se podle odborníků prý rovná té na tvrdých drogách.
Sám to prostě nedokážu. A proto paradoxně vítám veškeré vládní invektivy, které vedou k tomu, že si zapálím méně slastných trubiček za den. Při vzpomínce na zakouřené lokály se už jen zachvěji odporem. A zejména s odstupem času jsem za to, že už se uvnitř zábavních lokálů nekouří, velmi vděčný. Kdo ví, jak by na tom dnes byly moje plíce, kdyby k zákazu nedošlo, my jsme dál vysedávali v nezdravých prostorách a tahali do sebe jednu cigaretu za druhou a ještě pasivně vdechovali kouř. Takto chodím jen jednou za čas ven jen na jednu rychlou a množství kupovaných krabiček šlo významně dolů.
O roku 2017 nesmí kuřáci provozovat svoji kratochvíli ve vnitřních prostorách hospod a restaurací. A já volám po dalším rozšíření. Třeba i na venkovní zahrádky. Ačkoliv jsem jinak svobodomyslný člověk, mající rád vše ve svých vlastních rukách, v této oblasti chci být pokorně vláčen vládními nařízeními a mít nesvobodu. Protože tohle ve svých rukách prostě nemám a nikdy mít asi nebudu. A tak s nadějí čekám na další a další omezení. Bez jakékoliv ironie. Nechť se přidají i veřejná prostranství. A dost možná i balkóny a lodžie, kde je kouření již mnohdy místními SVJ a družstvy zakázáno. U nás prozatím bohužel ne. A tak chodím xkrát denně čmudit na svoji lodžii i sousedům do oken. Nikdo si bohužel nestěžuje. A jak já bych si to přál. Protože uvnitř bytu si zásadně nepokuřuji, nesnáším smrad z cigaret a chci mít doma frešno. Paradox, že? Kuřák a nesnáší smrad cigaret. Ale je to tak. A když bych musel chodit na cigaretu ven, to by se mi moc nechtělo a kouřil bych jistě méně, o tom jsem přesvědčený.
Vládní zákaz mi kromě zdravějších plic zajistil i minimálně statisícovou částku na účtu. Když jsem si propočítal, o kolik méně cigaret díky zákazu v restauracích kouřím, jde to skutečně přes sto tisíc korun. A také ušetřím za praní a avivážování, to jsou další nemalé penízky domů. Oblečení mi už dávno nesmrdí. Možná si mnoho z vás vzpomene, ať kuřáci, nebo nekuřáci, jaké to bylo, když jste se ráno vzbudili a šli poklidit někam narychlo odhozené prádlo z noční akcičky. Prostě a jednoduše nechutné. Bývali jsme vyuzení jak sardinky a to už je naštěstí dávno pryč.
Přitom zpočátku jsem na to nadával jako mnoho dalších kuřáků a nedokázal jsem si představit, že k pivu v jedné ruce nedržím cigaretu v té druhé. Ale zvykl jsem si. A nijak těžce. A nyní si naopak nedovedu představit, že by se to třeba vrátilo a my se zase ocitali v dusném mlhavém oparu cigaretového dýmu. Zvykám si v klídku i na postupné zdražování cigaret. To je z mého pohledu dokonce nedostatečné a jak se zvedají i platy, není to nijak moc znát. Alespoň ne u mě. Tedy klidně to, milá vládo, zdražte pořádně. Protože i zde jsem si jistý, že bych se v krabičkovém nákupu omezil.
Co se týče dnešních moderních elektronických alternativ, není to nic pro mě. Když už, tak už a klasiku. Nechci si dávat do úst něco nepřirozeného, umělého, na elektrickou šťávu (další nabíječka) a ještě s obsahem, který zatím nemohl být dostatečně prozkoumán a odborné posouzení jeho vlivu na plíce a lidské tělo chce ještě nějaké ty roky času. Takže tudy pro mne cesta nevede. Bůhví, jestli to není ještě horší než klasický spalovaný tabák.
Pro mne je prostě jedinou prozatímní cestou kouření omezovat. A uvítám maximální měrou jakoukoliv pomoc zvenčí. Tedy milí vládní činitelé, za mě osobně zakazujte kouření, kde to jen jde. Většina z nás si to sama prostě zregulovat nedokáže a musí na nás být tvrdý bič. Postarejte se o naše zdraví. Děkuji.
Anketa
Autorská úvaha.
