Článek
Platforma Médium pod hlavičkou Seznamu je v současnosti asi největším bloggerským prostorem u nás. Postupně přibývají, ale také odpadají její autoři z řad úplných či poloprofesionálů, ale zejména amatérských nadšenců, kteří rádi zpracovávají a hází „na papír“ rozličná témata ze všech zákoutí svých mozkových závitů.
Anketa
Ono ne každý, kdo si to zkusí, u toho dlouhodobě zůstane a ne každému to psaní jde. Čtenáři si často myslí (a také to pravidelně autorům dávají najevo více či méně slušným způsobem v diskuzích pod články), že vytvořit článek na blogu je snadné a že to naše „pisálkovství“ by zvládli také. K tomu mám pouze jedinou poznámku - zkuste si to a dlouhodoběji. Pak jednoduše a prakticky poznáte, co celý proces obnáší a že to není taková sranda, jak to vypadá a buňky na to každému člověku rozhodně dány nebyly. Může začít každý, ale pokračovat již mnoho pisatelů nezvládne.
Já sám jsem začal psát pár let dozadu, když jsem náhodou na stránkách Seznamu zahlédl boxík s reklamou na bloggerské prostředí Média. Už odmala jsem rád sepisoval a prezentoval všechna možná i nemožná témata a řekl jsem si, že za pokus nic nedám. Začalo mě to dost bavit a čtenost také nebyla nejhorší. Víte, pro nás autory je stěžejní, jestli se náš článek objeví pouze na stránce Média nebo jestli díky vysoké kvalitě doputuje až mezi miliony čtenářů serveru Seznam.cz. Mám také při psaní výhodu, že vůči konstruktivně nekritickým, negativním až urážlivým a vulgárním příspěvkům diskutérů jsem zcela imunní a zpravidla neztrácím čas ani energii reakcemi na ně (kdyby to tak nebylo, každý autor si může u každého článku sám volit, zda se u něj diskuzní fórum aktivuje či nikoliv) a naopak mne těší, motivují a ženou dál sice řidčeji se objevující, ale celkem četná pochvalná nebo děkující sdělení hrstky těch slušných čtenářů. Za to vám mimochodem velmi děkuji a moc si toho vážím.
Časem jsem zjistil, že mě to bez falešné skromnosti prostě jde (kandidát Pulitzerovy ceny ze mě jistě nebude, ale to ani ambicí bloggerství není) a že mě to baví a naplňuje více a více. A jednoho dne nastal zásadní zlom a přešel jsem díky úspěchům a mnoha zobrazením mých výtvorů do placené verze psaní. Na vysvětlenou - každý autor začíná na Médiu zdarma, jen s chutí a radostí ze psaní. Pokud splní určitá kritéria, může (ale nemusí) smluvně vstoupit do partnerského vztahu se Seznamem a dostávat provize z reklam, které se ve článcích čtenářům zobrazují. Takový je holt dnešní mediální svět a jinak to nejde.
Na tomto místě bych chtěl spoluautory důrazně upozornit, pokud se jim poštěstí si psaním i přivydělávat, že to není jen tak bez ničeho a musí si zřídit živnost, ať už vedlejší, nebo hlavní (nedostáváme totiž od živnosti osvobozené autorské honoráře, ale provize z reklamy a ty už živnosti striktně podléhají). S tím souvisí status OSVČ a povinnost odvádět zdravotní a sociální pojištění a placení daní. Takže pokud někdo píšete, máte provize a nepřihlásili jste se Živnostenskému úřadu a z peněz nic neodvádíte, vystavujete se značnému postihu, pokud vám na to úřady přijdou. Vím, že to mnoho autorů ani netuší a zadělává si na značné problémy, pokuty a opletačky s naším právním řádem.
Další odstavec bych chtěl věnovat mnoha čtenářům, kteří mají hlavu plnou předsudků, mýtů a dezinformací vůči nám autorům. Nepíšeme agitačně, neplatí nás žádná politická strana ani žádné pravicové či levicové médium, nejsme ani Sorosovi, ani Fialovi, ani Babišovi, ani nikoho pohůnci. Nikdo nám nenařizuje, o čem a jak máme psát. Každý autor si svobodně volí, jaká témata bude zpracovávat, kdy a jak často bude články vydávat, jestli mu jdou spíše úvahy nebo třeba články o zajímavých osobnostech nebo o cestování a podobně. Šíře témat a způsobů jejich uchopení je bezbřehá. A každý z nás má třeba nějaké to politické smýšlení a proto někdo „kope“ za Babiše, jiný za Fialu a další za nikoho z nich.
Jediní, kdo nám do naší práce zasahují, jsou kolegové editoři jak z Média, tak ze Seznamu. Každé profesionální psaní textů do veřejného mediálního prostoru, každá tvorba zpráv a informačních článků jde ruku v ruce s jejich editací a schvalováním, nikdo nemůže rovnou cokoliv umístit na web lidem na oči. Svobodný prostor, který nám dává platforma Médium, je veliký, nicméně samozřejmě není bezbřehý. Vulgarity, podněcování k jakékoliv nesnášenlivosti vůči skupinám lidí dle orientace, náboženského vyznání nebo barvy pleti nebo šíření poplašných zpráv a dezinformací zde nemají přirozeně místo. Stejně jako senzacechtivé nebo záměrně strašící titulky článků. Na tomto místě bych chtěl editorským kolegům poděkovat, že kvalitu článků hodnotí a hlídají a že s nimi slušně a věcně dokážeme vzájemnou spoluprací naše články mnohdy vylepšovat a dostávat je tak k více čtenářům.
Mimochodem, pro nezasvěceného čtenáře uvádím, že kvalita článku je zásadní pro to, aby byl editory posouzen jako ten s potenciálem a dostal příležitost na hlavní stránce Seznamu, ale jen titulek, případně úvodní fotka a část perexu (úvodní slovo) jsou klíčové pro počty zobrazení, čtenost a tedy i případný výdělek. Ono to, že se nám článek dostane na nejčtenější webovou stránku v Česku ještě automaticky neznamená, že vás čtenáře zaujme a budete jej číst. Proto se na nás autory prosím nezlobte, když bývají titulky schválně napsány a laděny tak, aby vás něčím zaujaly, chytly, až přinutily kliknout. Dělají to tak dnes všechna média a my to prostě potřebujeme. Ať už kvůli penězům, egu nebo hlavně kvůli smysluplnosti psaní a většímu dosahu čtenosti. Málokoho z nás psavců asi těší psát „do šuplíku“ a pokud má článek jen pár zájemců, kteří jej rozklikli, nejsme z toho zrovna dvakrát spokojení.
Na blížící se závěr bych rád rozvedl předchozí informaci, proč není zdejší psaní tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Snadnější je psát úvahy vyloženě bloggovacího charakteru, to prostě píšete úvahu, jak vám přijde na mozek a bez potřeby studovat nějaké zdroje. Ale i tak to musí mít hlavu a patu a určité náležitosti. Platforma ale nabízí realizaci nejen bloggerskou, a tak vyjma článků zpravodajského charakteru, které na Seznam nesmí, můžeme psát i cestopisy, životopisné články, přírodovědná pojednání o rostlinách či zvířectvu, historická pojednání a tak dále, prostě vlastně cokoliv. Nikdo z nás není bedna naplněná všemi znalostmi světa. A tak pokud píšeme faktograficky a ne formou úvah, je žádoucí si vždy dané téma dostudovat, co o něm ještě nevíme. Samozřejmě to dělat nemusíme, ale pak není na čem kvalitu textu vystavět a článek se na viditelné pozice nedostane. Když to zestručním a popíšu rámcově cestu k výslednému článku na Seznamu, tak celý proces vymyšlení tématu, obstarání zdrojů, studium relevantních informací a vyloučení nespolehlivých a nepravdivých údajů, zajištění úvodní fotky, fotek do textu a s tím spojené licenční záležitosti, strukturalizace textu do logických statí a odstavců, odrážkové nebo číslované pasáže, úvody, závěry, ankety, gramatická kontrola, opravy, přepisy, ladění až po finální kliknutí na tlačítko Publikovat a případná komunikace s editorem zaberou u jednoho článku tři až pět hodin, u někoho možná i déle. Nic lehkého to tedy opravdu není.
Ale vůbec si nestěžuji. Našel jsem v psaní další profesní uplatnění, kterému se věnuji srdcem, s opravdovým zájmem a potěšením. Bez nutnosti někam cestovat, být mezi bůhvíjakými kolegy a pod šéfem a dělat práci, která by mne netěšila. A snad mi to soudě dle čtenosti a pochvalných reakcích nejbližšího okolí i anonymních čtenářů jde. A tak chci kolegiálně popřát všem spolutvůrcům obsahu Média do roku 2025 hodně inspirativních čtivých témat a hlavně si nenechte nikým a ničím vzít tu radost z tvoření, kterou zažíváme. A ke čtenářům směruji to, aby si uvědomili, že každé zboží má svého kupce a že na sto lidí připadá sto chutí. Omezte tedy zbytečné komentáře na stranu témat článků. Je v pořádku, že vám nic neříká, je v pořádku, že osloví někoho jiného a není třeba se tím vůbec zaobírat.
P.S. Ano, píši pod pseudonymem. Mám k tomu dostatek svých osobních relevantních důvodů, které nemusím obhajovat. A ano, jsem muž a mám ženský pseudonym. Protože jsem jako gay plný i ženských aspektů a tuto přezdívku Miranda Malá Uřvaná jsem dostal už před x lety od přátel a je už ke mně tak nějak napevno neoddělitelně přibitá. A četným kritikům jednou provždy vzkazuji: není podstatné, zda článek pochází „z pera“ anonymu s bizarní přezdívkou či od osoby s běžným civilním jménem, ale jediné určující je, co článek obsahuje a jak kvalitně je vytvořen. Děkuji za pochopení.
P.P.S. A ať se propadnu do Západního Německa, jestli v čemkoliv výše uvedeném kecám.
