Článek
Začátek koncertu byl plánovaný na sedmou hodinu večerní, odstartovalo se však o dvacet minut později pravděpodobně díky neukázněným návštěvníkům, kteří se trousili do velkého sálu pražské Lucerny ještě dlouho po očekávaném zahájení koncertu. Z reproduktorů tak muselo být opakovaně ohlášeno, že se začíná za deset a poté za pět minut. Nepamatuji se, že bych tohle někdy někde zažil a na rozjezd to nebylo úplně příjemné.
Pak už ale potemněla světla a tradiční vánoční koncert Moniky Absolonové, nazvaný Až do nebes, mohl začít. A to by nebyla naše osobitá „teta Móňa“, aby nepřišla s nějakou originalitou a po svém. Program totiž nezahájila na pódiu, jak je to běžné, ale vynořila se na vrchním patře Lucerny mezi lidmi. Promlouvala do mikrofonu, postupně procházela všemi patry směrem dolů a zdravila se s kolemsedícími a kolemstojícími návštěvníky. Poslouchali jsme vtipné i dojemné povídání o jejím mládí, školních letech, nebo o dědečkovi, který nedávno jejich rodinu opustil a kterému ještě Monika stihla ukázat loňského bronzového Slavíka.
Mimochodem, na svém kontě má bronzové Slavíky již dva. Vzala je s sebou a nechala je překvapivě kolovat mezi všemi diváky. Měli jsme tak jedinečnou šanci se na cenu podívat zblízka a osahat si ji. Moniko, děkujeme a doufám, že se Vám oba vrátily zpět.
Bronzový Slavík Moniky Absolonové.
Za mohutného jásotu došla až na hlavní parket krásného „lucernového“ sálu a na pódium a zahájila koncert v duchu zejména vánočních písní. A musím tedy říci, že mne v první moment zarazila její image. Poslední roky jsme navyklí na krátkovlasou Moniku a najednou se objevila zpěvačka, která vypadala jako dříve a díky příčesku a vychytanému líčení omládla nejméně o 15 let.
Hned v úvodu zařadila nevánoční a staronovou píseň Láska, kterou pro ni v 90. letech napsal Erik Aresta (pamatujete na slovenské taneční uskupení Maduar nebo MC Erik a Barbara?). Tato píseň bude vydána na novém a prvním autorském albu Moniky, které by mělo vyjít zanedlouho v únoru příštího roku a bude se jmenovat stejně jako tato píseň, prostě a jednoduše Láska.
Monika Absolonová chodí často a ráda na svých koncertech do publika.
Celým večerem následně zněly hlavně vánoční písně a koledy, za všechny jmenujme Chtíc, aby spal, Tichá noc, Bílé Vánoce (aneb Sním o Vánocích bílých). Monika zpívala jako obvykle krásným, silným hlasem a nutno podotknout, že ještě před pár dny to nevypadalo s jejími hlasivkami díky zdravotním komplikacím vůbec dobře. Pár vystoupení tak musela chtě nechtě přesunout až do nového roku. I já jsem si myslel, že vrchol její vánoční koncertní šňůry v Lucerně možná letos termínově neklapne, ale ona se dala za pomocí lékařů zázračně rychle dohromady a její hlasivky veškerý nápor vydržely. Kdybych o jejích obtížích nevěděl, ani by mne nenapadlo vzhledem k mistrnému zpěvu, že jimi nedávno prošla.
Na pódiu nebyla zpěvačka sama. Doprovázela ji její kapela včetně báječného pianisty Ondřeje Hájka. U některých písní podbarvovaly její zpěv tři vokalistky a zpěvák Ondřej Izdný a k tomu všemu se na pódium vešel ještě skvělý smyčcový Kapralova quartet. A jelikož nejsem bulvár, tak neprozradím (jak Monika se šibalským úsměvem sdělila), kdo z doprovodných hudebníků tvoří pár a mají spolu dítě.
Během večera sice nevystoupil žádný host, což je trošku škoda, ale dva hosty jsme tam přeci jen svým způsobem zažili. A to rovnou hosty nejhvězdnější. Kdo alespoň trochu znáte Moniku, její tvorbu a její přátele z branže, tak asi tušíte, čí písničky a vzpomínání na koho jsme měli možnost vyslechnout. A jelikož dáma má přednost, zmíním nejprve zpěvačku Hanu Zagorovou. Zazněla její starší píseň Rybičko zlatá, přeju si a také novější melancholická balada Mít Tě ráda z roku 2014. Druhým zprostředkovaným hostem nebyl nikdo jiný než Karel Gott, který ještě za svého života natočil s Monikou pár duetů a Lucernou se tak rozezněl i mistrův hlas v písni Zlatý sníh.
Vánoční koncerty Moniky Absolonové již tradičně doplňují písně Hany Zagorové a Karla Gotta.
A to by nebyla Monika, aby se během večera nepřihodilo pár úsměvných karambolů. Hned na začátku, když procházela mezi lidmi a povídala, jí vypadl nebo si dle svých slov možná omylem vypnula mikrofon. Pár minut jsme my ostatní, u kterých zrovna nebyla, neslyšeli tedy ani slůvka. Během koncertu jí z krásných vínových šatů (dámy prominou, nejspíš se té barvě říká jinak), které měla po celý koncert na sobě, spadl zlatý pásek. Naštěstí byl ale pouze ozdobný, takže Monika nám zůstala pěkně oblečená až do konce.
V sále měla zpěvačka podporu nejen diváků a fanoušků, ale i svojí rodiny a blízkých přátel. V předních řadách zasedli její dva malí synové Tadeáš a Matouš s maminkou Blankou (které to mimochodem velmi slušelo) a bratr Marek. Přítomen byl také herec, textař a dlouholetý kamarád Rudolf Kubík nebo módní návrhářka Blanka Matragi s manželem. Zpěvačku dojala až k slzám kamarádka Hany Zagorové, herečka Vlasta Peterková. A dorazili také Moničini spolužáci nebo sousedé z Prahy 4, kde zpěvačka se syny a maminkou bydlí (vím kde, ale díky její důvěře v mojí osobu a z hlubokého respektu k soukromí Moniky a její rodině nepovím).
V závěru celého večera zazněla ikonická píseň z muzikálu Kleopatra, která svého času pomohla zpěvačce na výsluní. Poté se Monika nenechala zbytečně vytleskávat a rovnou napřímo nás nechala odsouhlasit dva přídavky. Jedním z nich byla písnička Najednou z animovaného snímku Frozen, na kterou čekaly nejen všechny děti v sále. To už na pódium přišli i Moničiny synové a pomohli mamince zakončit celý vydařený sváteční večer.
Milá Moniko, děkujeme za opětovné vřelé naladění do svátečních dní a co všechno pro svoje fanoušky děláte. Ať se Vám neutuchající radost a podpora, kterou dáváte lidem vrchovatě, bohatě vrací zpátky. Ať vyjde spolupráce a můžeme si s Vámi a panem Přenosilem zase i v dalším roce zavařit. A jeden soukromý dodatek na závěr - příště tedy nebude láhev Corony, ale květina, však vy víte ;).
Krásné svátky Vám, Vašim blízkým a všem lidem dobré vůle.
