Článek
Komunistický, chcete-li socialistický režim minulého století, u nás přitlačil ke zdi méně či více téměř všechny našince. Prakticky každý Čechoslovák, vyjma nejzarputilejších disidentů nebo emigrujících na Západ, si chtě nechtě s vládnoucí stranou musel nějakým způsobem potřást a spolupracovat. Příběh každého jednotlivce byl individuální, a kromě morálky velmi závisel na mnoha dalších faktorech - třídní příslušnost a dědictví po předcích, vlastní rodina, typ zaměstnání, ambice, životní styl, osobnost apod. V závislosti na tom všem jej někdo proplul klidnou vodou, jiný peřejemi, další rozbouřeným oceánem a leckdo i ztroskotal.
Od roku 1989 jsme se mohli konečně svobodně nadechnout. A také prožité roky za železnou oponou bilancovat. Nejen sami sebe, ale také druhé. A tak se mnoho lidí potýkalo a stále i v dnešní době potýká s pranýřováním, co dělali či nedělali, co měli dělat či neměli. Jakoby bylo možné objektivně vyměnit svoje boty za jiné a cizí život si vzít objektivně na mušku, posoudit a případně odsoudit.
A tak naše společnost probádala, posoudila a odsoudila například písničkáře Jarka Nohavicu. Člověka, jehož hudba a smysluplné texty se těšily masové oblibě. Pak se jednoho krásného dne našlo jeho jméno ve svazcích. Nohavica k tomu nejprve zaujal stanovisko mlčení, pod tíhou se nakonec v roce 2006 ke spolupráci přiznal. Odborníci souhlasně prokázali a tvrdí, že cíleně, vědomě a škodlivě nikdy režimu na ruku nešel a nebyl agentem StB. Dále potvrzují, že zpěvák nikdy nedonesl informaci, kterou by už StB nevěděla nebo která by kohokoliv poškodila.

Písničkář Jarek Nohavica.
Nakonec se tedy k relativně neškodné spolupráci Nohavica postavil čelem, přestal mlčet, nezapíral, nesoudil se. Vysvětloval a obhajoval se. Tlak režimu prostě neustál. Takových jako on byly desetitisíce, možná i statisíce. Přesto lidé Nohavicu vesměs plošně zavrhli. Ten se stáhl do ústraní, zájem médií nevyhledává a zdá se, že ani média jeho. Výjimkou bylo roku 2018 převzetí ocenění v podobě Puškinovy medaile z rukou ruského prezidenta Vladimira Putina, které vyvolalo značné kontroverze a bez souzení, zda oprávněně, či nikoliv, svrhlo Nohavicu až nad samé dno. Předložka nad je tam proto, že nějací fanoušci mu zůstali a on pro ně párkrát do měsíce koncertuje jak v Česku, tak na Slovensku.
No a pak tu na druhé straně máme lidi jako je Andrej Babiš. Vědomého, s největší pravděpodobností slovenského agenta StB s krycím jménem Bureš. S mnoha důkazy aktivní, byť třeba jen spolupráce na ekonomické bázi, ale se záznamem ve složce a s prokazatelně ušpiněnými rukami. Neustále zapírajícího a přes deset let se soudícího. Dokonce se vehementně a přes četná soudní odvolání až na evropskou úroveň snažil nechat s hordou právníků za zády záznam o své osobě z důkazních spisů vymazat. Dosáhl nakonec toho, že jej vloni slovenské vnitro uznalo jako neoprávněně evidovaného a uvedlo, že Andrej Babiš s StB vědomě nespolupracoval.
Zkušenosti, konexe a příležitosti využil Babiš v 90. letech k enormnímu ekonomickému obohacení a ovládnutí potravinářského trhu ruku v ruce s mnoha spornými a podezřelými transakcemi. Stal se z něj nejprve úspěšný oligarcha, mající pod palcem ve svůj prospěch také mnohá média, později se přes dřívější záruky nepolitizace své osoby stal politikem. I zde dokázal úspěšně růst, má za sebou vládní předsednictví, blízko ke křeslu prezidenta a za půl roku jej podle všeho v čele naší vlády někdo uvítáme, někdo neuvítáme zas.
Tedy Andrej Babiš si popel na hlavu nenasypal, nestáhl se vůbec nikam a jeho osoba, vliv a moc naopak expanduje čím dál více.

Andreji Babišovi se velmi daří za každého režimu.
Vnímáte ten propastný paradox nebo jsem v tom sám či v menšině? Kdy daleko menší a nedravá rybka skončila odhozena na dně rybníčku a skutečná problémová štika brázdí za podpory minimálně třetiny národa celé naše vodstvo? Ptám se sám sebe, jak je to vůbec možné. Proč si vzali lidé k ruce tak odlišný dvojí metr. A proč jednomu neodpustí málo a druhému odpustí moc. Nezasluhoval by si tak Nohavica více pochopení a respektu, a naopak Babiš méně?
Anketa
Autorská úvaha s oporou zdrojů:
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/historik-mame-dostatek-dukazu-ze-babis-s-stb-spolupracoval-354617
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-sef-ceskeho-ustavu-babis-byl-druhorady-agent-stb-ve-svazcich-je-opravnene-40494210
https://magazin.aktualne.cz/kultura/hudba/nohavica-mluvil-jsem-s-stb-ale-nikoho-jsem-neudal/r~i:article:514381/
https://www.idnes.cz/kultura/hudba/nohavica-priznal-spolupraci-s-stb.A060529_171608_show_aktual_ob
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-nohavica-prevzal-medaili-od-putina-40252281