Obří pavouci nefily budují dvoumetrové sítě, do kterých takticky loví i ptáky. Ovládají část Bali

Žijí zejména na celé jižní polokouli v tropickém a subtropickém podnebí od Ameriky, přes Afriku až po jihovýchodní Asii a Austrálii, spadají do čeledi křižákovitých a je jich kolem šedesáti druhů. Řeč je o největších pavoucích z rodu Nephila, kterým se po česku říká nefilové či nefily a lidově zlatí či banánoví pavouci. Jeden z nich - Nephila komaci - zaujímá místo jednoho z největších pavouků na světě, který dorůstá v těle až 5 centimetrů a celkově s nohami má až 12 centimetrů. Vyskytuje se přirozeně na jihu Afriky a na Madagaskaru.

Jejich obří rozměry jsou dané souhrou více faktorů. Jedním z nich je natolik výrazný pohlavní dimorfismus (odlišná velikost samců a samic od jednoho druhu), že samice těchto pavouků bývají i desetkrát větší než drobní samci. Ti si často jen „odbydou“ svoji oplodňovací povinnost a hynou po pár měsících života. A pokud si nedají pozor, tak umírají hned po aktu - samice je prostě zkonzumují. Dokážou si partnerovo sperma uchovat v těle a v pravý čas za příhodných podmínek jej využít k oplození mnoha vajec. Na rozdíl od jepičího života samců se dožívají stáří až pěti let.

Jejich velikost však souvisí také s bohatou výživou, do které spadají i menší ptáci a obratlovci, takže strava nefil je na množství živin a stavebních kamenů jejich růstu vskutku bohatá. I o dost větší kořist, než jsou jejich lovci, se totiž zachytí v nefilích sítích. Ty už se totiž ani nedají nazvat pavučinami - jsou to až dva metry velké (vzácně i třímetrové) svislé, hustě tkané síťovité útvary dvojrozměrného nebo i trojrozměrného tvaru. Vlákna mívají často nazlátlý nádech a při slunečném počasí se tak pozorovatelům naskytne krásná podívaná na zlatě se lesknoucí pasti těchto pavouků. Barevná vlákna však nejsou určena pro krásu - velká zvířata s barvy rozlišujícím zrakem opticky upozorňují na překážku, aby se síti vyhnula a nepotrhala ji.

Taktika úspěšného lovu vychází ze základního prvku, kterým je právě impozantní a pevná síť, ve které je zachycená potrava bez šance. K tomu se přidává matení kořisti záměrným vytvářením nepořádku v síti shlukem různých materiálů nebo poházených vláken, aby neměl nebohý živočich pocit, že má před sebou smrtící síť. V ní sedí nefila a číhá. Zbarvená tak, že splývá s okolím. Jakmile ucítí vibrace škubající se kořisti, vyrazí na místo, potravu si obalí a ochromí ji jedem ze svých velikých chelicer. Některé nefily také umí do svých sítí vplétat specifické bílkovinné látky, které účinkují jako neurotoxiny. Zjednodušují tak ochromení kořisti ještě, než k ní nefila doběhne a vstříkne do ní jed.

Pro člověka, psa nebo kočku není jed smrtící, ovšem na drobnějšího savce, ptáka či netopýra to stačí. Pokud by vás nefila kousla, pocítíte podobné následky jako při včelím bodnutí co se týče bolesti a jedovatosti. Ale útočná není, člověka nevyhledává a je plachá, není tedy třeba se jí obávat a pokud byste na ni narazili a neutekla by, vychutnejte si její často krásné zbarvení se zářivě pruhovanými nohami. Když už je zmínka o jejich nohách, nefily mají zvláštnost v podobě regenerace odlomených částí končetin. V momentě, kdy svlékají svrchní pokožku, jim tak nohy dorůstají.

Nefily jsou evolučně velmi úspěšnými predátory a dokážou se lehce adaptovat v různých podmínkách. V posledních letech i v souvislosti s globalizací, transportem zboží přes celou planetu a oteplováním dochází k jejich šíření do oblastí, kde dříve nikdy nežily. Své by o to mohli vyprávět třeba obyvatelé amerického státu Georgia. Tam byla nefila poprvé spatřena už před deseti lety a zejména v posledních letech dochází k jejímu přemnožení. Šíří se dál po Spojených státech také díky schopnosti snášet chladnější počasí a schopnosti mláďat uvelebit se na pavučinovém vlákně a větrem se nechat odnést na značné vzdálenosti.

Často potrápí místní tím, že jim osíťuje verandy, dráty elektrického vedení nebo záhony a výjimkou není ani přítomnost tří set kusů pavouků na jednom pozemku. Lidé si pak prý připadají jako ve slavném hororovém filmu Arachnophobia. Ale snaží se nefily vnímat i skrze jejich velké pozitivum - loví a konzumují totiž komáry a ovády a také další invazní druh v USA - brouka kněžici mramorovanou, která ve velkém škodí zemědělským plodinám.

Pokud cestujete do populární destinace posledních let na ostrov Bali v Indonésii, nemusíte se těchto pavouků vyloženě obávat. Žijí zde ve velkém především nefily zlaté a zejména na severu v oblasti Bangli a Kintamani v okolí hory Batur. Ale v místech opuštěných vesnic se tito pavouci vyloženě přemnožili - mají klid od lidí a konstrukce domů nebo elektrických stožárů jim poskytuje dobré prostředí na zavěšení svých sítí. Ovšem takové místo není nic pro slabší povahy či ty z vás, kdo trpíte arachnofobií - pohled na tisíce obřích pavoučích těl a výjev jako z apokalypsy je jen pro nadšence.

Jejich vytvářené pavučinové vlákno je natolik kvalitní a pevné, že se dříve nabízelo využít nefily pro průmyslovou výrobu přírodních vláken za účelem tkaní látek a šití oblečení. Není ale bohužel možné je ve velkém chovat v zajetí kvůli jejich kanibalistickým sklonům.

Použité zdroje:

https://www.stoplusjednicka.cz/zakerna-past-pavuciny-nefily-kyjonohe-obsahuji-neurotoxiny

https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-invazivni-nefily-zaplavily-svymi-pavucinami-americky-stat-40378162

https://www.prirodovedci.cz/zeptejte-se-prirodovedcu/420

https://www.nationalgeographic.cz/priroda/amerika-celi-invazi-tygrovaneho-pavouka-ktery-kouse/

https://www.wn24.cz/mestecko-na-bali-ovladli-pavouci-tiktokerka-to-popsala-jako-peklo-na-zemi/

https://www.irozhlas.cz/veda-technologie_priroda/nejvetsi-pavouk-krizak_200910210000_jsuchomel

https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/na-jihovychod-usa-pronikli-obri-jedovati-pavouci-budou-se-dal-sirit

https://en.m.wikipedia.org/wiki/Nephila