Článek
Doba je jaká je. Nebudu ji zde analyzovat, chválit ani žehrat. Jisté však je, že klade na člověka vysoké nároky a ten, kdo propadne všem tlakům a trendům a slepě se snaží naplnit všechny role domnělého úspěchu, které jsou na něj v současnosti kladeny, tak je vskutku „chudákem“, který často nakládá svým nervovým buňkám více, než jsou schopny zvládat. Navíc se silným náporem informací a zpráv, co vše se děje za našimi hranicemi a jak se nás měnící se světový řád dotkne. To vše může ústit v enormní stres a zátěž na nejednu hlavu a psychiku, kterou leckdy člověk prostě neunese a nezvládne. A rozvíjí se úzkosti, deprese, syndromy vyhoření a bohužel často i panické ataky.
Panická ataka nás poprvé navštívila v roce 2014, když postihla mého partnera. Přišla prakticky bez varování, nečekána, nezvána. Partner si akorát poslední dobou stěžoval na určitou rozechvělost, ale v mezích toho, jakou běžně zažívá mnoho z nás. Přičítal ji vyšší pracovní zátěži a únavě a nevěnoval jí speciální pozornost. Byl tehdy pátek, který jsem já trávil na večírku a partner byl z důvodu rekonvalescence po zápalu plic doma. Šel si okolo půlnoci lehnout a chtěl spát, ale měl obtíže usnout a tak si ještě chvíli četl.
Během času tráveného v poklidu a s knihou najednou pocítil brnění rtů a začal se mu lepit jazyk na patro. Přidalo se chvění všech končetin, rozbušilo se mu srdce a svírala jej silně hruď. V tu chvíli se cítil, jako kdyby měl umřít na infarkt. Ale zvládl z posledních chvil vstát, protože ten pocit, který zažíval, jej prostě nedokázal udržet v klidu v posteli. Šel si opláchnout obličej studenou vodou, lehl si zpět do postele a spontánně se začal tzv. prodýchávat. Aniž by věděl, že je to jedna z účinných technik. Ale obtíže stále pokračovaly, dokonce se zintenzivňovaly a tak si zavolal sanitku.
Paní na lince 155 zanalyzovala jeho stav, ale on si hovor nepamatuje. Záchranáři dorazili asi do 20 minut a už ten pocit, že je pomoc na cestě, partnerovi trochu psychicky i fyzicky ulevil. Změřili mu tlak, nasadili mu na prst nějaký kolíček (možná měření saturace kyslíkem a nebo naopak oxidem uhličitým, nevíme), odvedli jej do sanitky a jeli do nemocnice.
Tam podstoupil další testy, včetně EKG a čekal několik hodin na výsledek. Verdikt: panická úzkostná porucha. Do té doby jsme ani nevěděli, že něco takového existuje. Doporučením bylo navštívit odbornou psychiatrickou ordinaci, kam se partner ale prozatím nevydal. Také z důvodu, že zrovna docházel na neurologii s bolestmi zad (aby toho nebylo málo) a tam mu lékaři řekli, že ta jeho hlava může se zády souviset. Následujících pár měsíců prodělal atak několik desítek. Respektive naštěstí jen náběhů na ně, které už se rozeběhly v ataku jen trochu nebo vůbec.
To byla ale naše zásluha. V mezičase jsme si totiž zjistili, jak s atakou pracovat, resp. jak ji preventovat a jakmile na něj přicházely první indicie, podstupoval určité techniky, které plné rozvinutí obtíží zastavily. Na internetu jsme vyhledali odborné materiály a já měl v tu dobu v tehdejším zaměstnání náhodou kolegyni, která už měla období panických atak úspěšně za sebou a dala mi pro partnera mnoho dalších užitečných rad z praxe.
Konkrétní balík opatření, který zabere všem bez rozdílu, bohužel neexistuje a je potřeba z nabízených možností zkoušet a vybrat ty, které individuálně sednou. U nás se osvědčila dechová cvičení, oplachování studenou vodou, vědomá práce s úzkostí a také metoda 5, 4, 3, 2, 1. Ta spočívá v odvedení mysli jinam tak, aby se nezabývala atakou a postihnutý člověk vyjmenovává pět věcí, které vidí, čtyři, které cítí hmatem, tři, které slyší, dvě, které čichá a jednu, kterou ochutnává. Inspiraci, jak se zachovat při náběhu či propuknutí ataky, najdete ve zdrojích pod článkem a jistě nějaký tip vám nebo vaší blízké osobě pomůže.
Tak jako tak nás ale tyto incidenty znepokojovaly (také proto, že když partner pocítil psychickou nepohodu, tak se přejídal a začal povážlivě nabírat kila) a když jsme po čase viděli, že atakové náběhy neustupují, vyhledal partner konečně odbornou psychologickou pomoc. Ano, možná si říkáte, že měl jít hned. Ale s první bolestí třeba právě zad také hned neběžíte k doktorovi a zkoušíte si pomoci sami. A navíc jak jsem již zmínil mu na neurologii řekli, že to může souviset s těmi zády. Tedy zkusili jsme to prostě za začátku řešit svépomocí. Nakonec byl partner operován s vyhřezlou plotýnkou a čekali jsme, jak se to projeví na úzkostných stavech. Bohužel nijak. Takže souvislost tam asi nebyla nebo jen nepodstatná a nakonec jsme byli rádi, že se partner zavčasu dostal do těch správných odborných rukou.
Psycholožka si jej ponechala na první důležitou část léčby, tedy na terapie a zároveň jej ihned nasměrovala na psychiatrii, kde mu nasadili druhou podstatnou část léčby ve formě antidepresiv. Ty se totiž soudě podle názvu neužívají pouze při depresivních stavech, ale příznivě ovlivňují i úzkosti a panické ataky. A léčba zabrala. Náběhy na ataku se začaly objevovat řidčeji, byly také daleko slabší a asi do půl roku zcela vymizely. A až do dnešních dnů (tedy již nějakých šest let) má partner klid. A to natolik, že postupně snižovanou dávku antidepresiv přes měsícem zcela vysadil. A klepu to hezky na dřevo, abychom to nezakřikli a aby se mu už tato nemilá návštěva nadobro vyhýbala.
Abych nezapomněl, třetím pilířem léčby byla v jeho případě i změna zaměstnání na méně stresující, což se zadařilo najít a prospělo to také. Když bych to měl na závěr shrnout, důležité je hlavně nepanikařit a nenechávat se atakami ovládnout, vyhledat pomoc psychoterapeutickou, případně nasadit antidepresiva, provádět doporučená cvičení (nejlépe již ve fázi očekávání ataky) a vyladit svůj životní styl. A vždy mějte na paměti, že v tom nejste sami a že máte ataku ve svých rukou, ač to tak mnohdy nevypadá.
Anketa
Tento článek je obecně vzdělávací, nenahrazuje odbornou lékařskou radu a nezohledňuje individuální stav a přístup. Konkrétní doporučení vyhledejte u kvalifikovaného odborníka.
Sepsáno na základě vlastních zkušeností s podporou zdrojů:
www.panickaporucha.cz
https://www.idnes.cz/jenprozeny/ostatni/panika-uzkost-stres-zdravi-panicka-porucha.A200903_201023_jph-lifestyle_abr
