Článek
Chodíte po příchodu na veřejné toalety automaticky k osamocenému místu výkonu potřeby nebo někde bokem čekáte, až budete v místnosti sami? Pak už určitě víte a máte zkušenost s tím, že když si stoupnete k pisoáru a vedle vás někdo vykonává potřebu, tak jen stojíte a čekáte, až odejde. Samozřejmě nepomáhají ani další doprovodné aspekty, kdy už za vámi někdo netrpělivě čeká, mluví nebo jiným způsobem zhoršuje vaši již tak trapnou situaci. O svých zkušenostech s touto psychickou obtíží se mi svěřil blízký přítel, říkejme mu třeba Radim.
Paruréza je druh sociální fobie a řadí se do skupiny obsesivně-kompulzivních poruch. Původ slova je z latinského jazyka a znamená abnormální močení. Postihuje ve většině případů (až z 90 %) muže, tudíž se jedná spíše o pánskou záležitost.
Kde se vlastně u vás mohla vzít? Existuje více možných modelů vzniku, ať už je to určité trauma z dětství při vývoji mužské identity a studu, tak i historická samčí snaha o vytyčení vlastního prostoru / perimetru, kdy v případě jeho narušení dochází ke znejistění, které se může projevit právě obtížemi s močením. Roli při vzniku mohou hrát osobní faktory (sebedůvěra, míra asertivity, obavy z vyrušení, obavy z toho, co si myslí ostatní, výchova), enviromentální faktory (cizí prostředí, hluk, přítomnost dalších lidí a případný vztah k nim), urologicko-organické faktory (vrozené vady, zúžení močové trubice, zvětšení prostaty), případně jejich kombinace.
Samozřejmě může existovat více forem projevů, kdy v případě těch lehčích forem dochází jen k tzv. „přemlouvání se“, chození na toaletu jen když už „opravdu potřebujete“ až k silnějším formám, kdy už člověk přizpůsobuje svůj život tak, aby na veřejné záchody nemusel vůbec jít. Což může být skutečně problém, pokud člověk chodí standardně do práce a chce žít normální život. Paruréza může u člověka spustit až sebezničující cyklus a způsobit to, že i inteligentní člověk podniká bizarní kroky, aby se vyhnul návštěvě toalety jako například omezení pití tekutin v průběhu dne, vycházení ven na delší dobu, návštěvu různých společenských událostí . V nejhorších případech najde úlevu jen prostřednictvím katetrizace.
S tímto problémem bojuji už mnoho let a nejvíc mi pomáhá, když při močení přivřu oči a snažím se absolutně oprostit od okolního světa a jakýchkoliv okolních vjemů. Dělám, že jsem například někde v lese nebo na místě, kde nikdo v okolí není. Docela to pomáhá. Všiml jsem si také, že když mám upito, jde mi lépe vykonat potřebu na veřejných toaletách, jelikož mozek ztrácí zábrany. Utvrdilo mě to v tom, že se jedná pouze o problém v hlavě a je potřeba s tím pracovat. Samozřejmě způsob „léčby“ alkoholem tedy rozhodně nedoporučuji.
Odborný termín paruréza byl zaveden až v roce 1954 a je také nazýván jako stydlivý měchýř. Může jím celosvětově trpět přibližně 7 % obyvatelstva. Přesný počet není možné stanovit, jelikož o tom obzvlášť muži neradi hovoří a ani v anonymních dotaznících nejsou vždy otevření.
Nikde zatím neexistuje oficiální a jednotně stanovený postup ani léčba, jak tuto fobii překonat. Existuje možnost konzultací s urologem nebo psychologem, ale u každého jedince je potřeba postupovat individuálně právě podle míry intenzity tohoto problému a jeho spouštěče. Doporučuje se i relaxační cvičení, kdy se člověk naučí v dané situaci uvolnit a přestat vnímat okolní prostředí. Funguje také kognitivně behaviorální terapie u zkušeného psychoterapeuta. Cílem je korigovat myšlenky se špatným vlivem a léčba by měla být vedena psychologem nebo psychiatrem. V další fázi „léčby“ se přistupuje na nácvik s fyzioterapeutem vedoucí k uvolnění psychické tenze během vykonávání potřeby mimo klid domova.
Pro zvýšení zájmu o tuto problematiku bylo v roce 1996 v Baltimore ve Spojených státech založeno Mezinárodní společnosti pro parurézu (International Paruresis Association – IPA). Snahou o komplexní posouzení problému jsou společností IPA vydávána tzv. „Paruresis Scoring Criteria“, která umožňují klasifikovat závažnost a také hodnotit úspěšnost léčby.
V případě zájmu si otevřete první zdroj pod článkem a otestujte se.
Paruréza je těžko klasifikovatelná a s ohledem na stud dotčených osob, které se mnohdy nikomu nesvěří, je tato dysfunkce ve společnosti stále tak trochu tabu. Doporučuje se nebát se mluvit o této fobii s odborníky, začít můžete minimálně u svého praktického lékaře, který vám může dát základní rady ohledně léčby nebo doporučení na specialisty. A také v případech, kdy budete nuceni podstoupit povinný test z moči, i podloženou zprávu o tom, že touto fóbií trpíte.
Nebát se mluvit a umět věci pojmenovat je vždy prvním krokem k úspěšnému překonání všech problémů.
Použité zdroje:
https://www.urologiepropraxi.cz/pdfs/uro/2005/01/04.pdf
https://paruresis.org/faq/
http://www.stydlivymechyr.cz/co-je-parureza
https://en.wikipedia.org/wiki/Paruresis
https://cs.wikipedia.org/wiki/Močení
