Hlavní obsah

Pánové i dámy, máte-li problém s potřebou na veřejných toaletách, pravděpodobně trpíte parurézou

Foto: Trougnouf / Wikimedia Commons / CC BY 4.0

Ilustrační foto.

Také se Vám stává, že když potřebujete tzv. „na malou“, tak jdete na ten nejvzdálenější pisoár, do kabinky nebo dokonce vystihujete momenty, kdy si myslíte, že na toaletách nikdo nebude? Na vině bude pravděpodobně druh sociální fobie zvaný paruréza.

Článek

Také se Vám stává, že když potřebujete tzv. „na malou“, tak jdete na ten nejvzdálenější pisoár, do kabinky nebo dokonce vystihujete momenty, kdy si myslíte, že na toaletách nikdo nebude? Pak už určitě víte a máte zkušenost s tím, že když si stoupnete k pisoáru a vedle Vás někdo vykonává potřebu, tak jen stojíte a čekáte, až odejde. Samozřejmě nepomáhají ani další doprovodné aspekty, kdy už za Vámi někdo netrpělivě čeká, mluví nebo jiným způsobem zhoršuje vaši již tak trapnou situaci. O svých zkušenostech s touto psychickou obtíží se mi svěřil blízký přítel, říkejme mu třeba Radim.

Paruréza je druh sociální fobie a řadí se do skupiny obsesivně-kompulzivních poruch. Původ slova je z latinského jazyka a znamená abnormální močení. Postihuje ve většině případů (až z 90%) muže, tudíž se jedná spíše o pánskou záležitost.

Kde se vlastně u vás mohla vzít? Existuje více možných modelů vzniku, ať už je to určité trauma z dětství při vývoji mužské identity a studu, tak i historická samčí snaha o vytyčení vlastního prostoru / perimetru, kdy v případě jeho narušení dochází ke znejistění, které se může projevit právě obtížemi s močením. Roli při vzniku mohou hrát osobní faktory (sebedůvěra, míra asertivity, obavy z vyrušení, obavy z toho, co si myslí ostatní, výchova), enviromentální faktory (cizí prostředí, hluk, přítomnost dalších lidí a případný vztah k nim), urologicko-organické faktory (vrozené vady, zúžení močové trubice, zvětšení prostaty), případně jejich kombinace.

Samozřejmě může existovat více forem projevů, kdy v případě těch lehčích forem dochází jen k tzv. „přemlouvání se“, chození na toaletu jen když už „opravdu potřebujete“ až k silnějším formám, kdy už člověk přizpůsobuje svůj život tak, aby na veřejné záchody nemusel vůbec jít. Což může být skutečně problém, pokud člověk chodí standardně do práce a chce žít normální život. Paruréza může u člověka spustit až sebezničující cyklus a způsobit to, že i inteligentní člověk podniká bizarní kroky, aby se vyhnul návštěvě toalety jako například omezení pití tekutin v průběhu dne, vycházení ven na delší dobu, návštěvu různých společenských událostí . V nejhorších případech najde úlevu jen prostřednictvím katetrizace.

S tímto problémem bojuji už mnoho let a nejvíc mi pomáhá, když při močení přivřu oči a snažím se absolutně oprostit od okolního světa a jakýchkoliv okolních vjemů. Dělám, že jsem například někde v lese nebo na místě, kde nikdo v okolí není. Docela to pomáhá. Všiml jsem si také, že když mám upito, jde mi lépe vykonat potřebu na veřejných toaletách, jelikož mozek ztrácí zábrany. Utvrdilo mě to v tom, že se jedná pouze o problém v hlavě a je potřeba s tím pracovat. Samozřejmě způsob „léčby“ alkoholem tedy rozhodně nedoporučuji.
Přítel Radim promluvil o zkušenostech s parurézou.

Odborný termín paruréza byl zaveden až v roce 1954 a je také nazýván jako stydlivý měchýř. Může jím celosvětově trpět přibližně 7% obyvatelstva. Přesný počet není možné stanovit, jelikož o tom obzvlášť muži neradi hovoří a ani v anonymních dotaznících nejsou vždy otevření.

Nikde zatím neexistuje oficiální a jednotně stanovený postup ani léčba, jak tuto fobii překonat. Existuje možnost konzultací s urologem nebo psychologem, ale u každého jedince je potřeba postupovat individuálně právě podle míry intenzity tohoto problému a jeho spouštěče. Doporučuje se i relaxační cvičení, kdy se člověk naučí v dané situaci uvolnit a přestat vnímat okolní prostředí. Funguje také kognitivně behaviorální terapie u zkušeného psychoterapeuta. Cílem je korigovat myšlenky se špatným vlivem a léčba by měla být vedena psychologem nebo psychiatrem. V další fázi „léčby“ se přistupuje na nácvik s fyzioterapeutem vedoucí k uvolnění psychické tenze během vykonávání potřeby mimo klid domova.

Pro zvýšení zájmu o tuto problematiku bylo v roce 1996 v Baltimore ve Spojených státech založeno Mezinárodní společnosti pro parurézu (International Paruresis Association – IPA). Snahou o komplexní posouzení problému jsou společností IPA vydávána tzv. „Paruresis Scoring Criteria“, která umožňují klasifikovat závažnost a také hodnotit úspěšnost léčby.

V případě zájmu si otevřete první zdroj pod článkem a otestujte se.

Paruréza je těžko klasifikovatelná a s ohledem na stud dotčených osob, které se mnohdy nikomu nesvěří, je tato dysfunkce ve společnosti stále tak trochu tabu. Doporučuje se nebát se mluvit o této fobii s odborníky, začít můžete minimálně u svého praktického lékaře, který vám může dát základní rady ohledně léčby nebo doporučení na specialisty. A také v případech, kdy budete nuceni podstoupit povinný test z moči, i podloženou zprávu o tom, že touto fóbií trpíte.

Nebát se mluvit a umět věci pojmenovat je vždy prvním krokem k úspěšnému překonání všech problémů.

Použité zdroje:

https://www.urologiepropraxi.cz/pdfs/uro/2005/01/04.pdf

https://paruresis.org/faq/

http://www.stydlivymechyr.cz/co-je-parureza

https://en.wikipedia.org/wiki/Paruresis

https://cs.wikipedia.org/wiki/Močení

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz