Článek
Píchoš Woodův je vývojově starobylá nahosemenná rostlina z rostlinné skupiny Cykasy. Ty se na naší planetě objevily už v období prvohorního karbonu a dominovaly rostlinné říši v druhohorách, stejně jako dinosauři té živočišné. Cykasy však dokázaly na rozdíl od obřích obratlovců přežít zemskou zkázu po dopadu asteroidu a následně úspěšně překonaly pět dob ledových. Posléze se zvládly udržet i v dobách rozmachu kvetoucích krytosemenných rostlin, nicméně díky nim byly postupně z pozice vládnoucí skupiny rostlin vytlačeny a ze statisíců kusů postupně zbývaly jen desetitisíce až tisíce nebo stovky. Říká se jim proto živoucí fosílie nebo také dinosauří rostliny.
Stromy cykasů jsou na první pohled podobné palmám, botanicky s nimi však nemají nic společného a příbuzné jsou spíše jehličnanům. Jejich nahá semena dozrávají ve velkých šišticích, kdy samčí jsou protáhlé a samičí kulatější. Na mohutných členěných kmenech vyrůstají trsy svěšených listů a řadí se právem mezi „rostlinné miss“, které zdobí prakticky všechny botanické zahrady na světě. A nejen ty. Tuto krásnou „palmu“ si můžete pořídit na zahradu, kdy nejrozšířenějším druhem, běžně k dostání i u nás, je cykas japonský.
Obří samčí šištice píchoše Woodova.
Detail listu píchoše Woodova.
Jedná se o rostliny dvoudomé, tedy každý exemplář nese buď samčí, nebo samičí květy a semena. A zejména to se stalo osudným našemu píchošovi. Krásné a už tak vzácné cykasy byly drancovány a prodávány za veliké peníze boháčům do soukromých sbírek a jejich stavy v přírodě povážlivě řídly. Jednotlivé samčí a samicí stromy, potřebující k opylení dopomoc létajícího hmyzu, se od sebe natolik vzdalovaly, až dosáhly kritického bodu a opylení již nebylo možné. A tak se časem stalo, že píchoš Woodův zůstal na naší Zemi zcela sám v podobě jednoho jediného samčího exempláře. Nebýt jeho nalezení a zásahu odborníků, časem by i tento dlouhověký strom zemřel, a tedy zcela vyhynul.
Detail členité kůry kmene píchoše.
Psal se rok 1895 a v Jihoafrické republice se jistý John Medley Wood vydal do lesa Ngoya. Při procházce najednou spatřil strom, který jako by tam ani nepatřil. Vůbec se nepodobal ničemu z okolní vegetace a široko daleko byl samotný. Měl čtyři několikametrové kmeny, ze kterých rostly zdánlivě palmové listy.
Vzácná fotografie posledních v přírodě volně rostoucích dvou kmenů píchoše Woodova v lese Ngoya; foceno kolem roku 1910.
Wood však tušil, že se jedná o nějaký cykas. Nebyl to totiž ledajaký výletník, ale kurátor botanické zahrady v jihoafrickém Durbanu, který navíc studoval původní rostlinné druhy. Zkušeně si odebral pár odnoží, které zasadil v domovské botanické zahradě. Když se časem ukázalo, že jde o doposud neobjevený druh, dostal jméno právě po Woodovi (což je krásný nomen omen, neboť wood znamená česky dřevo).
Píchoš Woodův roste zachován v botanické zahradě v jihoafrickém Durbanu.
Problém nastal v momentě, kdy se započalo s hledáním dalších píchošů zejména s cílem nalézt samičí rostlinu, aby mohl být druh množen a zachován. Během nespočtu pátracích misí se totiž zjistilo, že píchoš Woodův nebude sám jen v blízkém nebo širokém okolí, ale pravděpodobně na celé planetě. A tak začaly intenzivní práce na jeho záchraně. Ještě v roce 1907 stály všechny jeho čtyři kmeny v lese tam, kde jej našel Wood. Jeden z kmenů odumřel, další dva se podařilo převézt a úspěšně adaptovat v Durbanu a poslední kmen putoval do Pretorie, kde ale záhy uhynul. Podle všeho se tedy zdá, že ve volné přírodě už bychom píchoše nenašli. Tomu durbanskému se daří dobře, obvod jeho kmene má přes dva metry a zejména tento strom poskytuje cenné odnože.
Naděje ale umírá poslední. Dnes mají vědci k dispozici moderní technologie a před dvěma lety začali se snímkováním a analýzou fotografií i pomocí speciálně vyvinuté umělé inteligence na odhalení píchoše, či ještě lépe „píchošky“. Práce jdou nicméně velmi pomalu a zatím byla takto prozkoumána pouhá 2 % celého území o velikosti asi 40 kilometrů čtverečních, které bylo vytipováno, že by tam nějaký ten jedinec daného druhu mohl růst. Pátrání je bohužel zatím bez úspěchu.
Jeden z původních kmenů stromu nalezeného v lese stále žije v jihoafrickém Durbanu.
A tak několik (odhadují se počty kolem 400 kusů) píchošů Woodových, kteří jsou uchováváni ve vzácných botanických sbírkách celého světa, pochází z odnoží „posledního Mohykána“ z jihoafrického lesa Ngoya a jedná se tak vlastně o klony a všechny přirozeně samčí. Semena prostě neexistují, nebylo a není co čím opylit. Kromě klonování se rostlina zachovává také křížením s jinými blízce příbuznými druhy, ale to už pak není čistě jen píchoš Woodův. Toho můžete na vlastní oči spatřit nejblíže v zahradách v Amsterdamu nebo v Královské botanické zahradě v západním Londýně (Kew Gardens).
Do třetice se nabízí ještě jedna zajímavá možnost, jak získat samičí rostlinu a nastartovat proces namnožení. Zkoumá se totiž, zdali by bylo možné u samčího jedince změnit uměle fyziologickou nebo chemickou cestou pohlaví. Některé cykasy to při náhlých změnách prostředí umí. Držme tedy tomuto píchošovi palce!
Anketa
Použité zdroje:
https://pza.sanbi.org/encephalartos-woodii
https://portidea.cz/nejosamelejsi-organismus-na-svete-hleda-svou-polovicku-seznamte-se-s-encephalartos-woodii/
https://www.cykasy.cz/Atlas/Encephalartos_woodii.html
https://strednicechy.rozhlas.cz/pestovani-cykasu-je-cesta-do-praveku-ve-vasi-zimni-zahrade-8672421
Časopis Květy 2/2025
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Cykasyhttps://cs.m.wikipedia.org/wiki/Cykasy
