Článek
Je konec roku. Připravujeme se na Vánoce, vymýšlíme a kupujeme dárky pro svoje bližní, pěchujeme spíže a ledničky surovinami na přípravu svátečních dobrot. A máme pocit, že jsme to dělali nedávno, že to snad ani nemůže být dvanáct měsíců, co jsme se vloni těšili Vánocům. Říkáte si to také? Nejste v tom sami, drtivá většina hlavně z nás dříve narozených má každoročně ty stejné myšlenky, že tento rok utekl snad rychleji, než ten předchozí. Dny, týdny a měsíce jsou ale stále stejně dlouhé, planeta svůj oběh ani rotaci kolem osy nezrychluje.
Sám si vzpomínám, když jsem byl třeba dítko základní školou povinné a přišel čas letních prázdnin, jak v mém vnímání ty dva měsíce trvaly nekonečně dlouho. Když jsem byl týden u babičky na venkově, dny se velmi táhly a bylo to pro mě pomalu jako měsíc. Později na vysoké škole už jsem měl pocit, že jsou ty velké prázdniny nějak rychlejší, ale pořád jsem to nebral tak, že to letí. No ale teď po čtyřicítce to teprve začalo svištět - čas mi připadá tak dvakrát rychlejší než před dvaceti lety. A lidé v seniorském věku mne „uklidňují“, že to bude ještě horší a z rychlého světaběhu se stane místy až splašený úprk.
Proč subjektivně pociťujeme, že se běh života zrychluje, zkoumalo již mnoho vědeckých týmů a došli k závěrům, které si dovolím odprezentovat dále. Jako u mnoha jiných jevů je i tento dán kombinací více vlivů, pojďme tedy na ně.
První z vědeckých hypotéz tvrdí, že rozdílné vnímání toku času u dětí a mladistvých versus starší generace je dán právě odžitou délkou života a kolik z ní jaké období zabírá času. Prakticky vysvětleno, pokud je nám deset let a prožijeme rok života, jde o desetinu toho času, co jsme zatím na světě. Pokud je nám ale padesát, už se jedná ve stejném případě odžitého roku o padesátinu života, tedy zdánlivě daleko kratší a tedy rychlejší úsek. Přitom by člověk řekl, že třeba senior, který je zrovna jeden den celý doma a nemá moc co na práci, nudí se a den se mu táhne, bude mít pocit delšího dne, než dítko ve třetí třídě, které ten samý den zvládne školu, úkoly, kroužky, kamarády, hrát na počítači hry a nevím co všechno ještě a den mu tak rychle uteče.
V ten daný čas nebo s odstupem jednoho dalšího dne to tak vnímáno být může, rozhodující roli ale hraje ohlédnutí se zpět třeba až po měsíci, půlroce, roce, desetiletí, kdy máme pocit přesně opačný. Žena, které je 75 let, nežije v podstatě jinak, než za uplynulých x let. Když se ohlédne zpět, je tam daleko méně událostí, nových podnětů a zážitků obecně, život není tak barvitý jako u mladých, slévá se a působí rychleji odžitým dojmem.
Jiná zkoumání došla k poznání, že zatímco mozek dospělých a starších zpracovává kolem tří až pěti vjemů za vteřinu (vědci hovoří o mentálních obrazech), mozek dětský a mladý jich stihne mnohem více. Do jednoho dne tak vměstná o dost více poznatků, zážitků a chvil a takový den se zdá býti ve výsledku delším. Množství zpracovávaných vjemů klesá se stárnutím organismu, ale není dáno jenom věkem. Značný vliv má také fakt, že čím jsme mladší, tím je pro nás daleko více podnětů nových a tím častěji mozkem zpracovávaných.
První narozeniny, Vánoce, kolektivy dětí ve školce a škole. Nové a nové potraviny a jídla. První návštěva nějakého místa, první cesta do zahraničí, první let letadlem nebo koupání v moři. První pusa, vztahy, radosti i zklamání. První pivo, první cigareta. Je toho prostě hodně prvního nebo jen několikátého za život. Život teprve poznáváme a dostáváme se do mnoha nových situací. To přirozeně s rostoucím věkem klesá. A klesá obecně i naše aktivita. Obě dohromady výrazně snižuje počet podnětů a způsobuje slévání času a tím jeho vnitřní uvědomování jako rychleji plynoucího. Děti a mladí tak vnímají třeba úsek jednoho dne daleko pomaleji, protože se jim zdá, že se do něj vešlo více prožitého času. A více v tomto případě znamená i déle.
Je tedy možné, abychom s tím ve starším věku něco udělali, aby se nám vnímání prožitého času zpomalilo? Z výše uvedeného vědeckého pojetí věci se nabízí pár tipů. Už nikdy to sice nebudeme mít tak pomalé, jako děti, ale vybavte si třeba vaši poslední dovolenou. Nebo prostě jen víkendový pobyt mimo vaše zajeté koleje. V tyto chvíle i my s více křížky na hrbu radostně vnímáme, že nám dny plynuly pomaleji. A proč? Inu, protože to bylo jiné. Měli mnohem více podnětů celkově, byli jsme aktivnější, více jsme toho viděli a zažili, než během rutiny všedního dne.
A tak vědci doporučují pravidelně si dopřávat více podnětů a zejména těch nových, stejně jak to zažívají přirozenou cestou děti. My ostatní už máme mnohé za sebou a musíme si aktivně pomoci. Zapojte si do života nové podněty, aktivity, koníčky. Objevte třeba nový sport, začněte studovat jen tak pro radost nový cizí jazyk, vydávejte se ve své domovině a okolí na místa, kam běžně nechodíte. I ve dnech běžné rutiny jeďte jinak do práce, jděte jinam na procházku, do jiného obchodu, prostě vystupte alespoň trochu ze svojí komfortní zóny a poznávejte nepoznané, i když se jedná o banality. Nové stimuly čímkoliv nám dny zase subjektivně o něco prodlouží.
Vyplatí se také věnovat maximum času vnímání přítomnosti a minimalizovat vzpomínání na to, co bylo, nebo přehnaný tok myšlenek na to, co bude. Minulost nezměníme, stačí se z ní poučit a jít dál. A co bude, to stejně nevíme a co si myslíme, že víme, to nám život plány a vize stejně změní.
Prostě poznávejte, neustrňte a buďte rozmanití. A za to vám bude odměnou pocit, že se dny zas o něco zpomalily a další Vánoce třeba nepřijdou už tak rychle, jako ty letošní.
Článek je vlastní úvahou autora podpořený informacemi z následujících zdrojů:
https://www.novinky.cz/clanek/zena-zdravi-proc-cas-utika-rychleji-kdyz-jsme-starsi-40417821
https://www.stoplusjednicka.cz/kdyz-lide-zestarnou-cas-jim-ubiha-rychleji-vedci-zjistili-proc-tomu-tak-je
https://www.i60.cz/clanek/detail/24764/ve-stari-cas-ubiha-rychleji-a-vi-se-proc
