Pohádka Radúz a Mahulena není pro děti: dobro a láska se snoubí s nahotou, krutostí a zneužitím mužů

Pohádka Radúz a Mahulena vznikla roku 1970, mohli bychom jí tak považovat za součást odkazu klasických starých československých pohádek. Toto dílo se však vymyká nejen pohádkové, ale veškeré naší tehdejší a vlastně i zejména současné kinematografii. Jedná se totiž o zcela originálně pojatý vysoce umělecký filmový počin, který kombinuje divadelní poetické drama Julia Zeyera z konce 19. století s klasickou hudbou skladatele Josefa Suka a malířským uměním romantismu a secese Jana Preislera. Vznikl pod taktovou uznávaného režiséra Petra Weigla, který se na podobné filmy ve svojí tvorbě specializoval - natočil například také téma Rusalky, Romea a Julie nebo Evžena Oněgina.

Poetický, secesně stylizovaný příběh se točí kolem věrné lásky kralevice Radúze ze země magurské (Jan Tříska) a sličné a dobrosrdečné Mahuleny (Magda Vašáryová), jedné ze tří dcer sousedního krále Stojmíra (Jiří Adamíra) a zlé a kruté královny Runy (Jaroslava Adamová). Ta nemůže zapomenout na zlomené srdce krále Stojmíra (před kterým dala magurská královna přednost jinému muži) a z pozice druhé, zklamané a zahořklé ženy nenávidí celou sousední zemi. Využije přítomnosti Radúze na svém území a nechá jej zajmout, uvěznit v temné věži a později přikovat k vysokým štítům Orlí skály. Láska Mahuleny a její pomoc však přikovaného Radúze vysoko v horách vysvobodí a oba prchají před nenávistí Runy do sousední Magury, Radúzovy domoviny. Na cestě je však postihne Runina krutá kletba, která vlastní dceru uvrhne do prázdnoty a bolesti, pokud někdy jejího milého políbí jiná žena než Mahulena. Radúz se po příchodu na královský hrad setkává se smutkem vyvolaným smrtí panovníka, jeho otce. Matka syna vroucně vítá a políbí jej, kletba ožívá. Radúz Mahulenu nepoznává, ona je zavržena a ve svém bolestivém žalu a zkáze přijata matkou Zemí, proměněna v klidný, bolest necítící vysoký rudý topol. Pološílený Radúz následně nachází pouze pod tímto stromem blahodárný klid. Královna matka na strom žárlí, bere jí syna a jeho lásku a náklonnost. Rozhodne se topol pokácet, ale při prvním tnutí sekerou Mahulenina krev prolamuje kletbu a ona se tak stává znovu dívkou. Radúz procitá, poznává svoji lásku a společně, jak už to tak v pohádkách bývá, žijí spolu šťastně až do smrti.

Výjimečnost filmového zpracování tkví v mnoha aspektech. Herecké výkony jsou postaveny teatrálně a s patřičnou hloubkou, důrazem na staročeštinu a básnické obraty a vystavené na dramatičnosti a patosu, leckdy až přehnaném, ale funkčním. To vše ještě více vyniká v kontrastu minimalistického pozadí exteriérů, kde se natáčelo a všudypřítomné přírody. Kostýmní výprava je naopak bohatá, až přehnaně podtrhující prvky mužství a ženskosti a vyniká v ní zejména postava zlé královny Runy s rudou košatou parukou, černými nehty a zlověstným pohledem. Jiné záběry pak oslavují krásu lidského těla v podobě polonahých vojáků nebo koupajících se princezen a dvořanek. Příjemně působící obrazy dobra, krásy a lásky, zasazené do krásné přírody jsou pravidelně střídány zlobou, krutostí, intrikami a nenávistí královny Runy na pozadí ruin Spišského hradu, zpustošené krajiny a nehostinného prostředí Tater. Vrcholem jsou královniny nymfomanské sklony, kdy si po večerech pravidelně vybírá jednoho ze svých vojáků, aby jej vždy po vykonání sexuálních služeb otrávila. Celkově je právě silný a záměrně přeháněný kontrast ve všech aspektech (silní a charismatičtí muži versus krásné a jemné ženy, dobro proti zlu, nehynoucí láska a k ní bytostná nenávist, krásná příroda a hned poté zničená pláň) základním stavebním prvek celého díla. A z výše uvedeného tak zcela jasně vyplývá, že pohádka nebyla natočena pro dětské publikum. Ostatně, proč ne, však pohádkový žánr býval historicky dosti hororový.

Podstatným prvkem, bez kterého by byla tato pohádka poloviční, je doprovodná hudba z pera skladatele Josefa Suka. Ten původně zhudebnil právě Zeyerovo podkladové divadelní dílo z velké a věrné lásky ke své budoucí manželce Otylce a vznikl třináctý opus, který mistrně kombinuje něžnou a tichou romantickou hudbu o pár hudebních nástrojích se sílou hřmotných pasáží plných dramatu a napětí v razanci celého orchestru. A právě díky tomuto způsobu hudebního ztvárnění mohl vzniknout scénář a následně film tak melodramatický a střídající ve vysokém kontrastu záběry klidu a dobra versus zla a zmaru.

Mnoho filmových obrazů čerpá také z dalšího uměleckého podnětu, konkrétně z malířství Jana Preislera. Jeho romantické a později impresionisticky až secesně laděné obrazy, zejména monumentální série obrazů Černé jezero, posloužily scénografům a režisérovi pro vytvoření podobně laděných záběrů v této pohádce. I proto se v ději setkáváme s bílým koněm Radúze, jezerem a koupáním v lomu, nahotou žen i mužů a přírodou zdobných parků i divokých lesů.

Pokud vezmeme v úvahu všechny výše uvedené aspekty, které do Radúze a Mahuleny bohatě vstupují, nedokážu si vybavit žádný náš jiný takový filmový počin. Každý jsme jiný, máme jiné preference a vnímání, možná z něj tak nadšeni jako já nejste nebo nebudete. A to je zcela v pořádku, jelikož se zde záměrně neservíruje šálek čaje pro každého - nejde o mainstreamovou průměrnou a plochou tvorbu určenou všem. Pro mne osobně je tento příběh nehynoucí lásky naší druhou nejoblíbenější pohádkou a celkově jedním z nejlepších filmů, které se v našich zemích kdy urodily. Jak to na sobě poznám, jak to já konkrétně zhodnocuji? V tomto případě tak, že mne i po x-tém sledování děj naprosto vtáhne, nevnímám nic jiného kolem sebe (což se mi stává zřídka), pociťuji silné návaly emocí od příjemných až po ty, co me pravidelně rozbrečí (za to já se nestydím) a ještě dlouho po posledním záběru ve mě celý příběh zůstává a rezonuje a v myšlenkách se k němu opakovaně vracím. Jsem prostě beznadějný romantik, který má to štěstí podobnou lásku v životě zažívat.

Pokud jste tuto originální pohádku dosud neviděli, máte možnost ji shlédnout třeba v archivu České televize na webových stránkách www.ceskatelevize.cz/porady/140624-raduz-a-mahulena/.

Článek je autorskou recenzí s dopomocí zdrojů:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Radúz_a_Mahulena

https://www.csfd.cz/