Článek
Daňa Horáková (*1947) pochází z česko-německé rodiny a v Německu se také narodila. Její otec Čech byl nucen podporovat za druhé světové války hospodářství Říše jako totálně nasazený dělník, matka Němka pracovala jako účetní a pocházela z rodiny vyznavačů komunistických ideálů. V roce 1949 rodina přesídlila do Prahy, kde otec dělal u soustruhu a matka v drůbežárně. Horáková nemohla z politických důvodů vystudovat vysněnou žurnalistiku, odešla tedy na rok pracovat do podniku KOVO, vylepšila si kádrový profil a nakonec získala vysokoškolské vzdělání v oborech filosofie a teologie.
Život se s ní vůbec nemazlil, přesto dokázala tato pozoruhodná žena mnoha tváří profesně a ve společenské angažovanosti vykonat úctyhodně mnoho, ať už v komunistickém Československu, tak následně také v Německu, kam byla tehdejší vládnoucí garniturou donucena odejít.
Chartistka a disidentka
Když se roku 1969 Horáková vrátila zpět do vlasti po studiích teologie v New Yorku, živila se jako průvodkyně zahraničních turistů. Neprodleně se však také zapojila do disidentských aktivit. Pojil ji blízký vztah k Václavu Havlovi a lidem kolem něj a ona začala nabízet a využívat svůj byt v pražské Pařížské ulici jako tajné místo pro setkávání lidí s disentu, kteří byli v době normalizace donuceni ukončit zaměstnání a nesměli publikovat. Je signatářkou Charty 77, o které tajně informovala zahraniční novináře.
Vydavatelka samizdatové literatury
Společně s Václavem Havlem rozjela samizdatové vydávání zakázané literatury v Edici Expedice, pod jejíž hlavičkou bylo publikováno a šířeno během relativně krátké doby téměř sto publikací převážně československých, ale i zahraničních autorů.
Emigrantka v rodné zemi
Komunistický režim v rámci akce Asanace nutil odpůrce a zejména signatáře Charty 77 opustit zemi. Horáková byla samozřejmě v hledáčku StB také a roku 1979 musela spolu se svým manželem, scénáristou a režisérem Pavlem Juráčkem emigrovat. Juráček byl odejit z Barrandova a též podepsal Chartu jako jediný mezi českými a slovenskými režiséry tehdejší doby. Pro další život si zvolili Mnichov, kde začali bydlet ve stísněném prostoru garsonky.
Manželka v lásce a nenávisti
Vztah Horákové a Juráčka byl po mnoha stránkách komplikovaný a vyčerpávající. Sama Horáková přirovnává jejich seznámení a její lásku k němu k Viktorce od splavu a černému myslivci z knihy Babička Boženy Němcové. Juráček nedokázal po emigraci navázat na pracovní úspěchy v rodné zemi (jeho režisérský počin Případ pro začínajícího kata z roku 1969 je vysoce ceněným filmovým dílem v očích odborníků i běžného diváka), nepracoval, utápěl se v depresích, holdoval alkoholu i drogám a systematicky pracoval na svém sebeničení. Učebnicový příklad talentu zničeného komunisty, který život neustál. Jejich vztah negativně poznamenalo také bolestné celoživotní trauma, kdy ona toužila po dětech, ale mít je nemohla.
Já Pavlovi propadla – jako Viktorka černému myslivci. Na první pohled. Vy sice víte, že se řítíte do šílenství, ale zabrzdit nemůžete, protože nechcete, protože jste si zablokovali mozek. Zpětně viděno mám někdy dojem, že mne nakazil tou svou urputnou sebedestrukcí. On chtěl nebýt, já ho chtěla spasit za každou cenu, jenomže člověk nemůže zachránit někoho, kdo spasen být nechce. Ale za boj mi to stálo.
Horáková se zlomit nenechala, stála svému muži dlouhá léta věrně po jeho boku a snažila se uživit sebe i jeho. Zpočátku neměla v Německu pracovní povolení, při svém postavení vzala za vděk kýblu s hadrem a drhla schody jako uklízečka a načerno. Později začala ona sama psát scénáře a přišly úspěchy, on ležel doma a jeho scénáře nikoho nezajímaly. Její aktivity nesl nelibě, v té době byly úspěšné samostatné ženy trnem v oku mnoha mužům a běda jim, jakmile dosáhly něčeho víc. Už tak velké dusno v jedné místnosti jejich garsonky zvyšoval tím, že jí zakazoval psát v jeho přítomnosti. Horáková tak trávila mnoho času při tvůrčí činnosti v koupelně na zemi a on se o její tvorbu absolutně nezajímal a nic od ní nečetl.
Celá léta se snažila svého muže dle vlastních slov spasit, ale bez úspěchu a za cenu života v hádkách, ponižování a zmaru. V roce 1983 se Juráček rozhodl opustit toto prostředí, které jej nepřijalo a kde zaživa umíral. Sebral se a vrátil zpět do rodné vlasti, kde opět bez možnosti filmovat bolestně dožíval již jen krátký čas a pár měsíců před Sametovou revolucí v roce 1989 zemřel na rakovinu ve věku nedožitých 54 let.
Pamětní deska věnovaná zesnulému Pavlu Juráčkovi
Novinářka a nejznámější žena německé kulturní žurnalistiky
Horáková tak zůstala v Mnichově sama. Díky kontaktům se dostala do prostředí redakce německého časopisu Bild, kde zpočátku psala divadelní recenze. Její novinářská kariéra rostla a v dalších letech se stala v Bildu šéfkou celé kulturní rubriky. Z Mnichova odešla nakrátko do Berlína a od roku 1993 až do dnešních dnů žije v Hamburku. Vedla kulturní rubriku v Berliner Zeitung a po roce 2000 pracovala jako zástupkyně šéfredaktora v týdeníku Welt am Sonntag.
V rámci své bohaté novinářské dráhy se profesně potkala se stovkami světových osobností na poli umění a kultury, se kterými dělala rozhovory, mj. s herečkami Meryl Streep, Brigitte Bardot a Sophií Loren, s herci Kirkem Douglasem nebo Melem Gibsonem, operním pěvcem Lucianem Pavarottim, spisovatelem Salmanem Rushdiem nebo s papežem Janem Pavlem II. Svého času byla nejčtenější a nejznámější kulturní žurnalistikou v celém Německu.
Ministryně kultury
Mezi lety 2002 - 2004 si odskočila do světa politiky, byla totiž zvolena tzv. Kultursenatorin - de facto spolkovou ministryní kultury Spolkové země Hamburk. V té době byla jednou z minima žen, které působily ve vrcholné politice. Zasadila se o vznik a výstavbu prvního německého mezinárodního muzea fotografie a také stála za zrodem nevšedního architektonického skvostu v podobě budovy hamburské filharmonie. Na stavbu v místě bývalých námořních doků, kde na jeden z nich byla přistavěna moderní skleněná čast, se jezdí dívat obdivovatelé architektury z celého světa.
Křivě obviněná spolupracovnice StB
Nechybělo ale málo a do funkce ministryně kultury by nebyla nikdy zvolena. V den, kdy se šla představit poslancům, kteří následně funkci volili, totiž vyšel v Německu kompromitující článek, který ji vinil z udavačství a spolupráce s StB v době normalizace. Informace vycházela z knihy spisovatele Ludvíka Vaculíka, který v jedné své knize lživě zmínil Horákovou jako agentku StB. Naštěstí díky novinářským stykům a přímluvě přítele Václava Havla se podařilo obvinění vyvrátit. Bylo bezpečně prokázáno, že s režimem nikdy nespolupracovala, naopak mnoho lidí donášelo právě na ni samotnou. V roce 2018 převzala do svých rukou Cenu Ústavu pro studium totalitních režimů za svobodu, demokracii a lidská práva.
Spisovatelka, která se svěřila se svým bolestným příběhem
Horáková je činná také v psaní knih, vydala jich něco přes deset. Jejím nejznámějším dílem je spis O Pavlovi, vydaný roku 2020, kde se svěřuje nejen se svým toxickým manželstvím a vztahem k Pavlu Juráčkovi, ale věnuje se také popisu tehdejší celospolečenské situace a pozici ženy ve světě, kde dominovali muži. Kniha je naprosto niterným a upřímným vyjádřením jejího života a získala řadu prestižních ocenění.
Je zvláštní, jak především mužští recenzenti mé knihy zdůrazňují, že jsem si to vypořádala s Juráčkem – ale já si to vlastně vypořádávala hlavně sama se sebou. A možná jsem i chtěla sama sobě dokázat, že nemám strach. Navíc si myslím, že pravda – ať je sebebolestnější – je nakonec hojivá. A diskuse je vždycky lepší než zakrývání a mlčení.
Inspirace divadla, dokumentu i hraného filmu
Tématu nosného života letos sedmasedmdesátileté Dani Horákové se na základě vydané knihy chopilo pražské Divadlo Na Zábradlí, kde dodnes můžete shlédnout činoherní inscenaci O Pavlovi. Nevšední osud zaujal také naši přední dokumentaristku Olgu Sommerovou, která má téma silných žen v oblibě a natočila dokument Juráček je můj osud, kde Horáková sama promlouvá a komentuje stěžejní události a mezníky svého života.
Nápad na film o dvou zvláštních osobnostech vznikl po přečtení knihy D. Horákové o životě s Pavlem Juráčkem. Kniha je totiž velmi vytříbenou zpovědí, zoufalou životní inventurou, obžalobou normalizačního režimu v Československu, který bral mnohdy lidem naděje na pokračování jejich profesí a někdy i samotné existence. Jde o „Anatomii jednoho vztahu, doby, tvorby, lásky a nenávisti.“
Snímek měl premiéru letos 22. října na České televizi a můžete si jej pustit v archivu na ivysilani.cz. Silná výpověď statečné ženy, kterou doposud náš národ prakticky neznal, patří jistě k tomu nejlepšímu, co na poli dokumentární tvorby v poslední době vzniklo. A aby toho nebylo málo, v přípravě (zatím bez bližších informací) je údajně i hraný celovečerní film.
Použité zdroje:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/13772260901-juracek-je-muj-osud/
https://youtu.be/4TbsWKvd1-I?si=AZLCj99FJ5ujkd73
https://plus.rozhlas.cz/takovy-punc-jinakosti-pribeh-signatarky-charty-77-novinarky-filosofky-a-9126238
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/svet-uz-davno-neni-cernobily-kypi-barvami-rika-chartistka-dana-horakova-124598
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-salon-pravda-je-nakonec-hojiva-dana-horakova-napsala-knihu-o-nelehkem-vztahu-s-filmarem-jurackem-40330133
https://www.echo24.cz/a/S9bgp/rozhovor-dana-horakova-vaculik-mi-dal-ranu-do-zad-havluv-typ-jsem-nebyla-kniha-promeny-zivota
https://www.hatefree.cz/clanky/dana-horakova
https://www.lidovky.cz/orientace/kultura/nechci-soudit-ale-pochopit-tvrdi-manzelka-pavla-juracka-dana-horakova.A200904_102823_ln_kultura_jto
https://magazin.aktualne.cz/kultura/literatura/dana-horakova-o-pavlovi-torst-recenze/r~1461dcd69f5f11eab408ac1f6b220ee8/
https://www.i-divadlo.cz/divadlo/tygr-v-tisni/juracek-denik-1974-1989
https://www.databazeknih.cz/zivotopis/dana-horakova-73171
https://www.pametnaroda.cz/cs/horakova-dana-1947
https://www.vlasta.cz/rozhovory/rozhovor-dana-horakova-odpustit-se-clovek-musi-naucit-20250525.html
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Daňa_Horáková
