Článek
Být zaměstnán jako hrobník, jinak řečeno hrobař, asi nebylo typickým dětský snem většiny z nás a ani v dospělosti lidi obecně tato kariéra příliš neláká. O této ve skutečnosti potřebné a záslužné práci máme mnohdy zkreslené a jednoduché představy. Ale pokud nakouknete pod pokličku, jedná se o poměrně zajímavé, pestré a naplňující povolání.
Když se řekne hrobník, mnoha z nás naskočí do hlavy představa nějakého podivínského a zanedbaného staršího pána důchodového věku s krumpáčem, který si rád přihne. Možná tomu tak dříve leckde i bylo. Ale pojďme nyní zbořit mýtus číslo jedna. V posledních letech totiž tuto práci stále častěji vykonávají daleko mladší muži, často se středoškolským a dokonce i s vysokoškolským vzděláním. A výjimkou už dnes nejsou ani ženy hrobnice.
Nejsou za tím žádné morbidní pohnutky, ale nějak mě to pohltilo. Hrobník je povolání, které bude potřeba vždycky, ať se děje, co se děje. Je to práce, která mi dává smysl. Člověk ale musí být tak trochu cynik, aby se ze všech těch emocí kolem nesesypal.
Nedílnou součástí hrobnické profese je kopání hrobů, to nás asi napadne všechny. Práce je to fyzicky velmi náročná a trvá v rozmezí několika hodin až klidně i tři dny v závislosti na podloží nebo počasí. Vedle krumpáče a lopaty tak pod ruku přijde často i sbíječka nebo rypadlo. Rozsah činností je však daleko větší a zdaleka neobsahuje pouze práci fyzickou, ale i administrativní, komunikační a psychologickou. A také znalost zákona o pohřebnictví. Další mýtus uvedený na pravou míru.
Kromě kopání hrobů má hrobník na starost také péči o ty stávající, jejich údržbu a úklid celého prostranství včetně cementování, kamenických a zahradnických prací. Fyzicky pak také mrtvé pohřbívá, ať už spuštěním rakve nebo uložením urny, případně rozptylem na loučce nebo na poslední dobou populárnímu rozptylu ke kořenům stromů v tzv. lese vzpomínek (kolem 95% pohřbů probíhá žehem, tedy pouze 5% zemřelých putuje s rakví do země).
V kanceláři pak domlouvá pohřby a všechny jeho náležitosti včetně cenových nabídek a smluv nebo řeší pronájmy hrobových a urnových míst. Taktéž musí zpracovat kupu potřebného papírování (bezpečnostní protokoly, kniha pohřbů) a administrativy, která jde s touto prací ruku v ruce. Při smutečním obřadu je též k dispozici a je po ruce pozůstalým. To samozřejmě vyžaduje cit a takt, empatii, komunikační dovednosti, klidné jednání a celkově podpůrnou a utěšitelnou osobnost. A nezřídka se ujímá i role smutečního řečníka nebo přípraváře pozůstalého, tedy obléknutí do pohřebního šatu nebo líčení mrtvé tváře. Čili opravdu nestačí mít jen silné ruce, ale je toho potřeba zvládnout mnohonásobně více a mít pevné nervy a zakořeněnou pietu.
Hrobník musí být tedy celkově silnou a vyzrálou osobností. Připravenou i na jednu z psychicky nejnáročnějších činností, která jej potká, a to exhumaci (zpětné vykopávání) lidských těl. Ta se zpravidla provádí, pokud se dodatečně zjistí, že úmrtí člověka bylo zapříčiněno trestným činem nebo v se již probíhajícím vyšetřování objeví nové okolnosti a je třeba přistoupit k pitvě. Tělo při vyndávání z hrobu musí zůstat nepoškozené a musí se také pohlídat stav rakve, aby nedošlo k provalení jejího dna.
Kdo chce tuto práci dělat, měl by být odolné ranní ptáče - šichty začínají obvykle již kolem šesté hodiny a samozřejmě za každého počasí. Během rána a dopoledne se hrobník věnuje pracím okolo hřbitova, případně administrativě a později se věnuje pohřebním obřadům. Bůhvíjaké finanční ocenění však nečekejte, platy bývají dosti hluboko pod republikovým průměrem a značně kolísají hřbitov od hřbitova v závislosti na jejich rozpočtech a osobních příplatcích. V roce 2023 činila střední hodnota hrubého platu hrobníka ve státní nebo veřejné organizaci 34 715 Kč.
Hrobník tak musí být zejména srdcař a brát svoji práci jako poslání a nezbytnou službu veřejnosti. Pokud si člověk s touto profesí sedne, často u ní vydrží mnoho let nebo nastálo, protože cítí naplnění a smysl a těší jej nápomocnost doprovodit nebožtíka a pozůstalé v jejich nelehké životní situaci.
A ještě je klíčový jeden soubor vlastností, bez kterého by vás tato práce umořila. Nadhled, smysl pro černý humor, určitý cynismus a schopnost profesionality, odosobnění se a zvládání emocí při mnohdy psychicky náročných situací s pozůstalými. Na jednoho pracanta je toho tedy až dost a jistě by zasluhovali lepší finanční ohodnocení.
Jaké vzdělání potřebují lidé k tomu, aby mohli začít pracovat jako hrobníci? Minimálně střední odborné s výučním listem, přičemž oficiální studijní obor žádný není. Pod záštitou Ministerstva pro místní rozvoj je třeba absolvovat rozsáhlý kurz a složit zkoušky nejen z teorie, ale uspět i v praktické části.
Výše popsané řádky jsou bohužel leckdy stále jen teorií a stále se tak v praxi můžete potkat s připitým, hrubým a necitlivým hrobníkem, který při smutečním obřadu vtipkuje a směje se. Přeji tedy tomuto oboru další rozkvět, zvyšování prestiže a tím dostatek kvalitních uchazečů a těch správných lidí pro výkon tohoto zajímavého povolání.
Anketa
Použité zdroje:
https://nsp.cz/jednotka-prace/hrobnik
https://www.hrbitovy.cz/volna-pracovni-mista/hrobnik/
https://www.hrobnik.eu/l/rozhovor-pro-idnes-cz-katerina-gumanova/
https://www.idnes.cz/finance/prace-a-podnikani/profese-hrobnik-hrbitov-zkusenosti-jiri-navratil.A231103_757685_podnikani_sov
https://www.welcometothejungle.com/cs/articles/rozhovor-hrobnik
https://cnn.iprima.cz/clanek-kopat-hroby-jako-posilovna-hrobnik-prozradil-jaky-ma-plat-451178
https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/579387-lide-si-zkusili-praci-hrobnika-o-nezvykly-zazitek-meli-zajem-hlavne-mladi
