Článek
Mnozí z nás si rádi po práci a náročném dni zaskočí třeba na večeři nebo jen tak k pivku do oblíbené restaurace nebo hospůdky. A mnozí z nás nejsou nadšeni, pokud jim pohodu a klid narušují nejen večer, ale i později v noci přítomné děti, které často nevydrží v klidu u stolu a běhají, hrají si, pokřikují a celkově ruší po celém lokále.
Společnost je v této otázce značně rozpolcena, někdo se staví na stranu rodin nebo matek s dětmi, někdo by nejraději vstup dětem do restaurací zcela zakázal. Můj názor bezdětného muže středního věku je ten, že rodina nebo jen matka s dítětem mají samozřejmě nárok a právo zajít si do restauračního zařízení, netvrdím, že musí být jen doma. Pro dítě je navíc možnost pobývat v jiném prostředí a s cizími dospělými či dětmi vítanou změnou a možností k socializaci.
Jedním dechem ale dodávám, že ačkoliv se jedná o děti a přimhouřím oko, rozhodně očekávám, že budu mít v prostorách restaurace, hospody nebo venkovní zahrádky relativní klid a určitě nejsem ochoten akceptovat, pokud mi ruší mé klidné kruhy nějaký nezvedený capart a ještě lépe skupinka capartů. Otcové a zejména matky by naopak rozhodně měli také chápat nás ostatní, že jsme přišli hodovat a relaxovat a že nejsme na dětském hřišti a nemáme zájem být rušeni jejich dětmi. Záměrně se vyhýbám komentářům typu vychované, nevychované - ono i vychované dítě bude těžko sedět hodinu dvě na zadku a ještě aby nebylo hlasité.
Příliš také nevítám současný trend, kdy se restaurace v zájmu upadající docházky snaží nalákat do svých prostor kdekoho, včetně rodin s dětmi, a tak služby přizpůsobují plošně i jim. Kousek od stolu tak máme přebalovací pulty, dětské koutky a venku hřišťátka a klouzačky. A tak došlo třeba v mé pražské čtvrti k tomu, že dvě ze tří doposud použitelných restaurací jsou venku od jara do podzimu najednou „vyzdobeny“ věcmi, které patří nikoliv do hospod, ale na dětská hřiště a drtivou většinu večerů jsou okupována množstvím dětí. Které rozhodně v klidu nesedí u stolů s rodiči. Proč by taky musely, když mohou jít na písek nebo na klouzačky. V restauraci. Takže když chci mít větší pravděpodobnost klidu, volím tu poslední, která trendu ještě nepodlehla a pevně doufám, že to tak zůstane. Což ale neznamená ještě vždy jistotu, že se tam neprohánějí děti „navolno“ a že budu mít svatý pokoj.
Uvítal bych naopak, kdyby byla ve společnosti tolerantnější nálada a osvěžovny by se mohly bez jakýchkoliv veřejných diskuzí samy rozhodovat, zda dětem vstup povolí nebo ne. Nebo kdyby fungovaly prostory speciálně určené rodinám s dětmi a my ostatní jsme se jim mohli obloukem vyhnout. Třeba tak, jak to mají zavedené v Dánsku.
Pokud máte děti a přijedete třeba do hlavního města Kodaně, nemusíte naslepo hledat nějakou restauraci, o které ani nevíte, jak to tam s dětmi funguje či nikoliv. Nemluvě o tom, že kodaňské restaurace jsou dosti předražené. Namísto toho můžete vyrazit do tzv. komunitní jídelny, kterých jsou nejen v Kodani, ale po celém Dánsku desítky. Každá jídelna je nějak zaměřená a existují tam právě i takové, které jsou speciálně určené malým dětem a jejich rodičům.
Win-win, výhra oboustranná jak rodičů s dětmi, tak ostatních. Rodiče nebo matka se dostane z domu do společnosti mezi další rodiny s dětmi, dítko se zabaví jak jen je libo buď samo nebo si hraje s jinými dětmi. Prostory jsou pro ně speciálně upraveny. Dětské knihovny, herničky, odpočívárny, houpačky, klouzačky i malé tělocvičny. A to vše v klidu a bez nesouhlasných pohledů a komentářů jiných hostů. Ti tam totiž nejsou. Šli jinam, kde je dětská klientela neruší.
Nespornou výhodou je k tomu všemu také rozumná cena. Jídelny fungují podobně jako restaurace, není to o tom, že by si tam lidé komunitně vařili sami. Na menu je vždy několik jídel a na místě je kuchař, někdy i obsluha a někdy si pro jídlo skočíte k okénku, jako jsme to dělávali ve škole. Sedíte v příjemném prostředí u stolů, hodujete jako v restauraci a jste mezi svými. Atmosféra bývá mnohem uvolněnější, než v restauracích a komunitní duch se dobře postará i o osamocené jednotlivce, kteří zde snadno zapadnou do kolektivu a seznámí se. Což je zejména v dnešní přetechnizované single době velké plus. A já tomuto způsobu stravování a trávení volného času hlasitě tleskám a věřím, že třeba i v tomto Dánsko brzy doženeme.
Anketa
Úvaha a vlastní názor autora s dopomocí následujících zdrojů:
https://www.novinky.cz/clanek/cestovani-unikatni-dansky-stravovaci-koncept-stmeluje-narod-40491783
Časopis Květy č. 49/2024, str. 26-28
