Prvními psy ve vesmíru byli Cygan a Dezik, nikoliv Lajka. Francouzi úspěšně vyslali kočku Félicette

Než bývají výsledky nejrůznějších výzkumů aplikovány na člověka, probíhají fáze testování zpravidla na zvířatech, která tak často musí za lidský blahobyt zaplatit svým životem. Stejně tomu bylo i v rámci sovětského výzkumného programu, který měl v plánu poslat do vesmíru desítky nejrůznějších psů, než do vesmírné lodi poprvé vkročí lidská noha. Nakonec se za hranice zemské atmosféry dostalo čtyřnožců méně a odborníci na nich v praxi sledovali vliv letu na živý složitý organismus savce a sbírali data potřebná pro aplikaci následných letů s lidskou posádkou.

Nejznámějším sovětským kosmickým zvířecím turistou je bezesporu psí kříženec fenka Lajka. Ta ale nebyla prvním čtyřnohým přítelem, který byl sověty do vesmíru vyslán. Ještě před ní se totiž roku 1951 proletěli „ke hvězdám“ dva voříšci, Cygan a Dezik. Cestovali v raketě, kterou východní inženýři odkoukali od německé V-2 a na rozdíl od Lajky se však vrátili zpátky na Zemi a živí (jen Cygan utrpěl povrchová nevážná zranění). Měli to tedy je třeba podotknout oproti Lajce jednodušší, protože letěli „pouze“ na hranici naší atmosféry a vesmíru do výšky kolem 110 kilometrů nad zemský povrch a následně se na raketě otevřel padák a ta se snesla bez obtíží na zemský povrch.

Cygan se následně dostal do rodiny jednoho místního vědce jako domácí mazlíček, kde spokojeně žil dalších přibližně deset let. Jeho potomci se následně stali nástroji v rukách sovětského režimu a byli darováváni sovětským věrným i zahraničním přátelům jako odměna za zásluhy. Dezig takové štěstí neměl. Když ve stejný rok absolvoval další let opět k hranici vesmíru (s fenkou Lisou), sice nahoru doletěli, ale raketě se tentokrát padák neotevřel a oni při pádu logicky uhynuli. Cesty i osudy pokusných psů byly tenkrát přísně utajeny a širší veřejnost se o jejich činu dověděla až v 90. letech.

To Lajka, která vzlétla roku 1957 v družici Sputnik 2 a byla prvním tvorem na zemské oběžné dráze, si bohužel slávu vychutnala pouze krátce. V jejím případě ani nebylo v plánu, aby se živá vrátila na Zemi, jelikož v té době ještě Sověti neznali technologii, jak toho z oběžné dráhy docílit (padákem už to díky absence gravitace jaksi nešlo). Měla ale rozhodně pobýt ve vesmíru mnohem delší čas (přibližně týden), než výsledných asi šest hodin, po kterých uhynula na následky stresu a přehřátí. Aby se neprodlužovala její agonie, bylo předem v plánu ji následně otrávit. A na to už tedy nedošlo.

Vůbec prvními živočichy, kteří se dostali do vesmíru, však byly už roku 1947 mouchy octomilky, které vynesla zcizená německá raketa v rukách Američanů. A ještě před sovětskými psi Cyganem a Dezigem se do kosmu opět díky USA podívala opice, konkrétně makak rhesus jménem Albert II. Ten si zaletěl do výšky 133 kilometrů, vrátil se úspěšně na zem, ale záhy uhynul.

Další vybraní psi, fenky Belka a Strelka, už zaznamenaly v sovětském kosmickém programu úspěch. Na rozdíl od Lajky se je totiž o tři roky později (tedy roku 1960) podařilo ve vesmírném plavidle Sputnik 5 dopravit zpět na planetu živé a zdravé (společně s králíky a potkany, kteří cestu také přežili). No a kdo nestihl dostat jako projev sovětského vděku štěně od psa Cygana, dostal potomka od Strelky. Třeba jako dívka Caroline, dcera amerického prezidenta Johna F. Kennedyho, které prominentní štěně daroval Nikita Chruščov.

Poslední sovětskou psí výpravou, která byla zároveň tou nejúspěšnější, byl roku 1966 let psů Veteroka a Ugoľoka. Kolem Země kroužili tři týdny a stali se tak nejdéle pobývajícími psy ve vesmíru v dějinách kosmických výzkumů.

Dalšími pejsky, kteří byli trénováni a většinou po dvou vysíláni do kosmu, byli třeba Smelaya and Malyshka, Albina and Cyganka či Damka and Krasavka. A jednou letěla i králičí samička Marfuša.

Vědci ostatních zemí před SSSR rozhodně nezahálely a vyvíjely svoje vlastní kosmické programy v nekonečné soutěži o dobytí vesmíru mezi Východem a Západem. I jinde se na první kosmické výlety a testy používaly zvířata. Francie do vesmíru jako jediná poslala dokonce i kočku, jednu jedinou, co kdy zažila stav beztíže. Jmenovala se Félicette, cestu roku 1963 přežila a v pořádku se vrátila na zem. Ve vesmíru pobyla zhruba jen patnáct minut, ale moc dlouho se ze svého přežití netěšila. Byla následně usmrcena a její mozek byl testován na poletové projevy a změny.

Testování na zvířatech všeho druhu je kontroverzním tématem až do dnešních dní. V mnoha odvětví, třeba v tom kosmetickém, se od něj upouští a mnoho výrobků tak hrdě nese označení, že při jejich vývoji nezahynulo žádné zvíře. Na první signální se asi většina z nás přiklání k tomu, aby nebyla zvířata pro tyto účely používána. Ale na druhou stranu - kdyby se tak hlavně v minulosti nedělo, mnoho lidí by např. zahynulo díky absenci nebo pozdnímu vývoji léčiv a spousta z nás dnes žijících by tu ani nebyla.

Použité zdroje:

https://universemagazine.com/en/from-laika-to-ugolyok-history-of-dogs-in-space/

https://www.nasa.gov/history/a-brief-history-of-animals-in-space/

https://en.m.wikipedia.org/wiki/Soviet_space_dogs

https://www.denik.cz/veda-a-technika/kocka-vesmir-kosmonaut-let.html

https://zoom.iprima.cz/zajimavosti/prvni-kdo-se-podival-do-vesmiru-byl-cigan-tohle-je-jeho-pribeh-0